V týhle rubrice, pokud se zaměřím na tu "Wendy v kině" většinou reflektuju svoje pocity z danýho filmu, nějakým způsobem ho rekapituluju a tak nějak se snažím vás seznámit s dějem, nicméně dneska to uděláme trošku jinak. Ono se totiž takovýhle pořad hodnotí dost těžko, navíc jde o dokument, takže se těžko můžeme bavit o nějakým ději a navíc jsem to podstatný už řekla. Čemu bych se dneska ale chtěla věnovat nějakým mým vlastním názorům a postojům na prenatální diagnostiku, protože v tuhle chvíli, ve dnech a teď už i měsících kdy si procházím procesem IVF, se i mě tohle téma týká. A samozřejmě se budu snažit svoje názory a dojmy z tohohle budu snažit zreflektovat v návaznosti na ten dokument ať je to pro vás nějak přínosný a zajímavý.
Jak už jsem psala, tohle vyšetření není v těhotenství povinný, ale v určitou dobu, respektive v prvním trimestru a podrobněji pak v nějakém 20. týdnu těhotenství, vám může být doporučeno. Jestli na něj půjdete nebo ne, je čistě na vás, ale povětšinou jde o vyšetření, které ženy podstoupí. A to z jednoho prostého důvodu. Chtějí vědět, že je jejich dítě 100% zdravý, že nemá žádné vývojové vady jako je Downův syndrom a podobně a tím pádem chtějí mít možnost těhotenství ukončit, pokud se nějaká takováhle vada tímhle vyšetřením prokáže. Respektive vám samozřejmě se 100% jistotou neřeknou, že budete mít handicapovanýho potomka, ale dokáží detekovat jistou procentuální pravděpodobnost, že se něco takového může stát. Takže pak se velice snadno může stát, že jde žena na potrat i se zdravým plodem jenom proto, že dostane strach, právě kvůli "pozitivním" výsledkům tohohle vyšetření.
Asi je prima, že tuhle možnost v současné době máme a že se lékařská péče a diagnostika dostaly v tomhle směru takhle daleko a i z toho dokumentu je dost patrný, jak je pro lidi důležitý mít v těhle věcech jasno a mít možnost případně těhotenství ukončit, pokud dojde na nějaké pochybnosti o dokonalém plodu a perfektním a zdravém dítěti. No, momentálně jsem použila dva pojmy, které jsou v tomhle směru vnímány jako pozitivní, ale zároveň, jak já to vnímám, trochu popírají jisté etické zásady a hodnoty, které by pro nás měly být důležité. Minimálně já, a naštěstí i Martin, jim přikládáme velkou váhu. Těmi pojmy je "dokonalý plod" a "perfektní dítě". Jasně, každý z nás si přeje mít zdravý a spokojený dítě, o tom se vůbec nebudu přít, nicméně hnát se za perfektností a dokonalostí za každou cenu mi přijde až extrémní.Vzpomeňte třeba na knihu a film Purpurové řeky, který právě pracuje s tématem dokonalé genetické rasy, bezchybnosti a perfektnosti budoucí generace ve všech směrech. A vzpomeňte si taky na to, jaký tohle experimentování mělo důsledky. Navíc, fakt, že díky prenatální diagnostice zjistíte, že máte zdravé dítě, vám nezaručí, že z něj nevyroste sériový vrah, násilním, pedofil nebo že nezačne chlastat a brát drogy - jasně, teď někdo může namítnout, že tyhle věci jsou daný výchovou, ale ani ta vám nezaručí 100% úspěšnost. Což je mimochodem věc, která v tom dokumentu padla z úst maminky, která z běžnýho ultrazvukovýho vyšetření zjistila, že je jistá pravděpodobnost, že její dcerka bude mít právě Downův syndrom a přesto se rozhodla na to velké genetické vyšetření nejít a přijmout svého potomka takového jakým byl/je, protože šlo prostě o její dítě, který milovala bez ohledu na to, jestli je nebo není "perfektní".
Proč to zmiňuju. Tenhle výrok je totiž přesně tím, se kterým se mi doma naprosto ztotožňujeme. Já už jsem to někde zmiňovala, myslím, že v některém videu, které bylo věnováno právě naší cestě k potomkovi a právě dokument Vaše dítě mi jen tenhle můj názor a postoj k prenatální diagnostice utvrdil. Z jednoho prostýho důvodu. Vemte si, co všechno jsem už kvůli vysněnýmu miminku podstoupila, co všechno jsem vydržela, co všechno jsem absolvovala. Tak proč bych pak, až se všechno povede a konečně to těhotenství dotáhneme do zdárného konce, měla chtít jít na potrat jenom proto, že má moje dítě nějakou predispozici k tomu mít nějaký postižení? To mi fakt smysl nedává a řekla bych, že každý, kdo do IVF jde má k tomuhle stejný, případně dost podobný postoj. Nebo by aspoň měl mít, řekla bych. To je i důvod, proč už teď vím, že na tohle vyšetření zkrátka a dobře nepůjdu. Nevidím důvod, proč ho absolvovat, protože ty výsledky za jedno o ničem nevypovídají a za druhý pro mě nejsou vůbec směrodatný. A jsem moc ráda, že Martin tenhle můj názor sdílí se mnou. Protože to není samozřejmost samozřejmě.
Závěrem, ať to dneska není extrémně dlouhý, bych chtěla ještě podotknout, že pokud se rozhodnete podstoupit IVF, máte možnost nechat si podobným způsobem diagnostiky vyšetřit už hotová embrya a podle toho se řeší, jestli si ty, u kterých se prokáže nějaká predispozice k vrozeným vývojovým vadám ponechat nebo ne. Čímž si sice "zajistíte", schválně tohle slovo dávám do uvozovek, protože zas nikdy nemáte nic jistýho, jestli jsou vaše embrya OK nebo ne, ale zároveň si likvidací těch "nevyhovujících" snižujete pokusy na transfery a tím pádem i úspěšnost celýho procesu. Samozřejmě je obojí na každém páru, na každé matce, ale pokud se vás tohle téma týká nebo se třeba časem může začít týkat, doporučuju si ten dokument pustit a trošku víc tak do téhle problematiky proniknout. Já měla od začátku jasno, takže jsem si ho pouštěla čistě ze zvědavosti, jak k prenatální diagnostice přistupují jak odborníci, tak právě i laici, kteří se rozhodli nebo nerozhodli tohle vyšetření absolvovat.
Takže...jo, ten dokument je hrozně zajímavej z mnoha úhlů pohledu a určitě každému, kdo ho viděl nebo uvidí, přinese nějaký užitečný informace a třeba mu pomůže si i ujasnit nějaký názor na tohle téma. No a určitě budu moc ráda, když dáte vědět, jak se vy k tomuhle vyšetření stavíte, jestli jste na něm byli pokud už jsou z vás rodiče, jestli se na něj chystáte, protože je to pro vás důležitý...no, zkrátka dejte vědět, určitě jsem moc zvědavá na vše názory. A klidně se i ptejte, pokud chcete, tohle je, myslím, dobrý téma k diskusi. :)
Komentáře
Okomentovat