Možná je Karel jen připomínka toho, že inspirace může přijít odkudkoli

Miroslav Mach je neobyčejně se cítící obyčejný kluk na prahu padesátky. Bývalý polda, zvukový inženýr, muzikant, kutil a pozorovatel života. Otec. Partner. Dětství prožil na vesnici, dospíval ve městě. Rád si četl – svět fantazie byl jeho královstvím, do kterého nikoho nepouštěl. Školou tak nějak proplul a vysokou si udělal kvůli práci, která ho moc nebavila, ale „měl jistotu a pravidelný měsíční příjem“. Nejvíc ho ale bavila muzika – hrál v kapele a poslouchal všechno možné. Když se mu narodily děti, mohl se zase vrátit do světa fantazie a her. Rád jim četl pohádky, ale po nějaké době chtěly slyšet vlastní. Tak si je začal vymýšlet. Humor je pro něj prostředkem, jak proplouvat životem a aby si to všechno pamatoval, ty pohádky si sepsal. No a když je měl dopsané, byl v takové tvůrčí náladě, že jsem jen založil novou kapitolu s názvem „Jmenoval se Karel“ a začal psát… Právě o téhle knize, kterou momentálně můžete podpořit v kampani na Pointě, si budeme dneska povídat. 

1. Já už jsem "Karla" lehce představovala na instagramu, ale než se čtenáři tohohle blogu budou moci začíst do obsáhlejší recenze, bylo by možná fajn jim knížku trochu představit. Na co se v ní tedy můžou těšit?

Čtenáři se mohou těšit na obyčejného kluka Mirka – tak trochu outsidera, pochybujícího o sobě i o dosavadním průběhu svého života. Připadá si nepatřičně, ale nedokáže se pořádně k ničemu rozhoupat. A právě v ten moment do jeho života vstoupí Karel – muž, který není tak úplně z tohoto světa. Vrhne Mirka do víru dobrodružství a zároveň mu nastaví zrcadlo. Přes humor a absurdní situace se otevírají témata, která jsou možná větší, než se na první pohled zdá – otázky smyslu života, Vesmíru a vůbec.

2. Z anotace se dozvíme, že jde o román balancující na pomezí na sci-fi, satiry a filozofie. Jak jste došel k takovéhle kombinaci žánrů?

Začalo to velmi bezprostředně. Začal jsem fantazírovat o tom, kdo je Karel, a postupně jsem jeho příběh začal utkávat z látek, které jsou mi blízké. Mám rád sci-fi, humor i přemýšlení o světě kolem nás. Upřímně řečeno – sedl jsem ke klávesnici, napsal první větu a najednou měl pocit, že se příběh začal psát sám. Jako by čekal na svůj okamžik. Nebyla to kalkulovaná kombinace žánrů, spíš přirozený tok vyprávění.

3. Takhle si hrát se žánry a vyprávěním je docela risk, řekla bych. Není každému čtenáři to sedne. Nemáte z toho strach? Zvlášť, když jde o prvotinu?

Možná je. Ale to, že jde o prvotinu, je vlastně osvobozující. Nejsem zařazen do žádné škatulky a nemusím naplňovat očekávání. Mohu si dovolit trochu drzosti a předložit čtenáři to, co chci vyprávět. Buď si příběh najde své čtenáře, nebo ne. A svět se nezboří. Ale alespoň budu vědět, že jsem to zkusil.

4. Momentálně se docela hezky, i když pomalinku, rozmáhá trend hudebních playlistů, které si autoři ke svým knihám sestavují. Plánujete třeba, jakožto muzikant, ke své knížce něco takového?

Nejen playlist, ale i hmatatelný artefakt – CD. Jsem původně muzikant se zálibou v elektronické hudbě, takže Karlův svět jsem mohl tvořit nejen ze slov, ale i z tónů, rytmů a zvuků. Hudba byla součástí procesu psaní a nakonec vznikl i samostatný soundtrack, který nabízím jako jednu z odměn v kampani.

5. Postava Karla je inspirovaná skutečným mužem, kterého jste potkával. Jak se má skutečný Karel teď? Co vás na něm tak zaujalo, že jste se rozhodl ho takto otisknout do knihy?

Skutečná předloha mi chodila naproti jen tak dlouho, dokud jsem si jí nevšiml a nezačal o ní přemýšlet. Pak zmizela. Už jsem ho nikdy nepotkal. Někdy si říkám – nebyl to právě on, kdo měl ve mně probudit zvědavost a něco, co dřív spalo? Možná. Možná je Karel jen připomínka toho, že inspirace může přijít odkudkoli.