1. Na český trh jste přišel s poměrně originální, neotřelou a vlastně trochu provokativní fantasy knížkou, ve které má hlavní hrdina, řekněme jasnovidné schopnosti, ale ty se projevují jen v případě, kdy je, slušně řečeno pod vlivem alkoholu. Tohle se úplně nevidí. Otázku ve stylu: "Kde jste vzal inspiraci." si pro tuhle chvíli odpustím a zkusím to jinak. Proč alkohol a ne třeba nějaké jiné omamné látky? Přeci jen...chutí máme na vybranou, abych tak řekla.
Proč ne jiné omamné látky? Já jsem toho zas tolik nevyzkoušel, abych se rozhodl, co je pro jasnovidecké schopnosti to nejlepší 🙂 Mě ani tak úplně nešlo o to, doporučit čtenářům konkrétní substanci, která je vyloženě vystřelí do astrálu. Jako základ použijte tohle narkotikum, přidejte dva gramy téhle návykové látky, kterou obstaráte na téhle adrese a po tom rozhodně spatříte budoucnost. Možná by to sice mělo nadšené recenze, ale já bych si je asi pročítal z kriminálu.
Adam tam nakonec namíchá svůj osvědčený mix, který byl něco jako: dvě piva se Smetákem, panák s Maxem, a brko s Tlachym. Takový rozehřívací mix pro hrdinu. Každopádně bych ale chtěl čtenáře ujistit, že o tom knížka není 🙂 Téma alkoholu a kouře je vlastně jenom takové úvodní zpestření knihy, které vede ke spoustě vtipných příhod. Má to v knize svůj smysl, ale rozhodně to není hlavní motiv knihy. Příběh se začne ubírat naprosto jiným směrem a bohémský život hrdiny nahradí napětí a přechod do fantasy. Řekl bych až epické fantasy.
To jsem rád, že jste ji zhltla. On Tajemný je vlastně taková bonboniéra. Každá kapitola je jako zabalený bonbón, a vy nikdy netušíte, jakou bude mít přichuť. Každopádně za mě jsou všechny moc dobré. Začínáme rumovými pralinkami a končíme andělskými slzami 🙂
Ta knížka krásně vystihuje rčení, že všechno spatné je pro něco dobré. Já se rozhodl ji psát, když jsme byli na kajtové dovolené na Kapverdách, kde vždycky foukalo jak blázen, ale na naši dovolenou se to záhadně vypnulo. Nebyl vítr, a tak nebylo do čeho píchnout. Po dvou dnech jsme objeli všechny zajímavosti, trénovat tam s kámošem na maraton se mi zrovna moc nechtělo, a tak jsem začal s tím, co mě vždycky lákalo. Se psaním heroického eposu. Tomu jsem měl jako odchovanec Dračího doupěte a hráč Diabla vždycky blízko. Ale pozor, původně jsem zamýšlel komiks! Já totiž ať se snažím sebevíc, tak je každá moje kresba vlastně karikatura, a tak jsem tušil, že by to mohl být dost vtipný komiks. Stačilo by v něm akorát listovat 🙂 Mě totiž občas vlastní kresby dovedly až k slzám, jak moc byly povedené.
Záhy jsem ale zjistil, že by to bylo moc náročné, a věděl jsem, že pokud nebudu mít brzo nějaké výsledky, tak bych to mohl jednoduše vzdát. A tak jsem si dal reálnější cíl a začal v hlavě tvořit svůj příběh. To se psal rok 2015. V roce 2019 jsem byl v Egyptě (rovněž na kite dovolené), kde jsem taky čas od času psal a najednou jsem si uvědomil, že příběh se mi dost rozjel, ale konec byl stále v nedohlednu, neboť mě stále napadaly další a další motivy. Spočítal jsem normostrany a najednou jsem zjistil, že jsem na osmi set stránkách! A v tu dobu jsem si uvědomil, že už mám materiál na knihu! To bylo silné zjištění. A tak jsem hledal vhodný cut a zrodila se první kniha. Ten cut byl naštěstí naprosto přirozenej a úplně se nabízel. Příběh první knihy je tak krásně ukončený. Dobro vyhrálo, zlo bylo poraženo, vyčůrat a spát. Ale jelikož jsem milovník epilogů, ne všechno zlato se třpytilo i v mém happyendu. A byl to vůbec happyend?
Já musím přiznat a dát za pravdu některým recenzentům, že kniha je možná trošku schizofrenní. Je tam ulítlej začátek, plnej bláznivých událostí a pak epické fantasy. Jde to vůbec dohromady? Já se o to dost snažil. Každopádně mě ten začátek děsně bavilo psát, ty příběhy se psaly vyloženě s radostí. Svým způsobem tak vykreslily hlavního hrdinu Adama, kterej se stále snažil stát se lepším člověkem 🙂 Přiznám se, že jsem částečně čerpal ze svých vzpomínek ze studia v Plzni a chtěl jsem si je tímto i uchovat. No a druhá polovina se zrodila někde v hlavě. Každopádně jsem se u toho sám dost nasmál. A když knížka dokázala rozesmát i svého autora, tak proč ne ostatní 🙂
Zajímavé bylo, že jsem často ani přesně nevěděl, co přesně by v kapitole mělo být. Byl jsem ve výchozím bodě a věděl, kam musí hrdina dojít a jak má kapitola skončit. Ale jak se tam má dostat, a co se mělo udát mezi tím, často vznikalo až během psaní. Začal jsem psát a příběh mi doslova samovolně vznikal mezi rukama. Nebo mezi prsty. Někde tam. A to bylo fajn, to mě bavilo 🙂
Celkově jsem měl při psaní pocit, že dokážu přenést emoce na papír, jak napětí, tak překvapení, úžas a celkovou atmosféru a ty emoce se pak při čtení přenesou zpátky na čtenáře. A ten si pak v úžasu sedne na prdel. 😁 Pokud tedy čte Tajemného ve stoje.
Ve druhé knize jsou dokonce momenty, kdy jsem se sám dojal, až se mi oči zalily slzami! Tak jsem si teď umně udělal reklamu na další díl, a to se vždy hodí 😀 A krom vtipných pasáží pak přišlo na řadu fantasy. A to byla chvíle, ze které jsem byl nadšený asi nejvíc. Postupné odhalování mytologie, které dávalo smysl. Výstižně jsem to nastínil v jednom ze svých propagačních videí: "Celou dobu vám lhali!" Bohužel opět nemohu odhalit víc. Pravda je tam někde venku 😁
Zkoušel, ale nabízel jsem rukopis, který ještě nebyl na úrovni. Jak říkám, první kapitoly začaly vznikat už od roku 2015. A já jsem před tím až na výjimky nikdy nepsal. Nebyl jsem ta nadaná Jarmilka, co na střední přečetla polovinu školní knihovny a po večerech psala básně, které dojaly i místního školníka. Já jsem na střední pařil s kámošema dračák a večer zabíjel příšery v Diablu a s dojetím odhaloval artefakty, které z nich vypadly. A vejšku jsem víceméně propařil. Ta byla boží 😅
Takže jsem bohužel nabízel rukopis, který ještě nedosahoval potřebnou kvalitu. Ale to se změnilo! Nebo v to aspoň věřím. 😀 Já jsem každopádně pokračoval v psaní, které mě bavilo. Měl jsem svého dvorního recenzenta Davida, který hltal každou kapitolu a vracel mi nadšené recenze a tak mě bavilo rozvíjet příběh dál. No a s každou další kapitolou, s každou další knihou, jsem byl zručnější spisovatel.
A pak jsem v Pointě navázal spolupráci s výbornou editorkou/redaktorkou a díky její zpětné vazbě a návrhům, jsem první knihu přepsal. Vytvořil jsem poutavější začátek a lépe skloubil svět bohéma a hrdiny. Nyní ji ale již psal člověk s letitou spisovatelskou zkušeností a pod vedením profesionála. 🙂 A tak si myslím, že už je kniha pěkná a hezky čitelná, a dokonce obsahuje i krásné poetické pasáže, při kterých by zaplesalo i oko nejednoho školníka 🙂
Takže věřím, že pokud bych tehdy nabídl tuhle finální verzi některému renomovanému nakladateli, možná bych i uspěl. Věřím, že bych možná asi uspěl 😅 to sice nevyznělo, že bych tomu skálopevně věřil, ale zase nechci znít namyšleně. 😀 Každopádně druhou šanci se stejným dílem už člověk nedostane, a tak mi zbyla Pointa. Ale buďme rádi za ty dary 🙂 Pointa mě dostala do knihkupectví, a to byl můj sen. Škoda, že mě také nedostala ke čtenářům 😀
S propagací je to náročnější. Já si nestěžuju, mě to celkem i baví, akorát na to prostě není čas. Nedokážu dělat dvě plnohodnotné práce, a ještě být s rodinou. Kdybych nemusel spát, tak bych propagoval čile přes noc, zatímco všichni spí. Což jsem také zkoušel, ale pak se spánek zase přesunul do denní doby, což zas naráželo na nepochopení mého zaměstnavatele 😀
Já nechci na Pointu házet špatné světlo, nebo si pokračování budu tisknout na svojí tiskárně, ale propagace mé knihy ze strany Pointy probíhala asi následovně: Dostal jsem od nich radu. Před Vánoci mi bylo například doporučeno, abych se pokusil udělat vánoční přání se stromečkem a pod ním vyobrazit svoji knihu. Tak tehdy jsem pochopil, že jsem na to zcela sám a od Pointy nemám rozhodně nic očekávat.
Co mě ale nemile překvapilo, byla snad první recenze, kdy jsem od jisté paní dostal palec dolu, že je to odpad = 0%. A já prostě 0% nepobírám. A tak jsem paní napsal slušný dopis, že kniha si 0% nezaslouží, že na ní bylo odvedeno ohromné množství práce a pokud by měla kniha dostat 0%, tak by na ní muselo být naprosto všechno špatně, tj. příběh co nedává smysl, má trhliny v logice, jazyk je prostý, jsou tam stylistické a gramatické chyby, obal je zlý, příběh postrádá gradaci, napětí, zvraty, vyvrcholení... Ale Tajemný má vše a ještě mnohem víc. Snažil jsem se prostě paní naklonit k tomu, aby dala knize alespoň nějakou hvězdičku. I když jí nesedl
námět, tak by mohla ocenit, že to bylo pěkně napsané a obsahovalo to všechny prvky originální a napínavé knihy, která je kvalitně zpracovaná a mnohem víc. Tak paní na ten můj mail reagovala tím, že k hodnocení přidala ještě komentář, kde napsala, že ta kniha neviděla editorku ani z vlaku. Tak musím říct, že když si to pak má editorka přečetla, tak to upřímně oplakala. Se mnou na tom pracovala asi půl roku. Tak to mě překvapilo. Nechápal jsem, proč má někdo tendenci se někomu takhle mstít. A hlavně proč? Já jsem se akorát snažil slušně obhájit svojí práci. Nebudu lhát, byl jsem z toho tehdy taky špatnej. První recenze a 0%. Lepší začátek jsem si nemohl přát. A tak mě samozřejmě napadlo, že jsem asi fakt napsal slátaninu. Bavil jsem se u toho, ale lid má jiný názor. Naštěstí se později ukázalo, že paní rozdávala palce dolu na potkání, a že kniha se normálním lidem líbí. Profesionálce jako jste Vy se kniha líbila a z toho mám velkou radost. Naštěstí už mám spoustu krásných recenzí, tak mám opět elán pustit se do pokračování.
Další rozčarování přišlo, jak mi jedna slečna dala pouze jednu hvězdičku na základě toho, že se jí ukázky z knihy nelíbily, a že podle ní nejsou recenze autentické, a že paní, co mi napsala hezkou recenzi vydala knihu rovněž u Pointy, takže je to předpojaté. A tohle negativní hodnocení jsem dostal poté, co jsem jí v mailu pracně vysvětloval, že má kniha nebude mít jedinou nepravdivou recenzi, neboť úspěch Tajemného nebude postavený na lži. Ještě jsem jí vysvětloval, že je to nesmysl, že pokud bych si chtěl vylhat dobrý hodnocení, tak si vytvořím padesát fiktivních účtů a přes umělou inteligenci si vygeneruju 50 originálních hodnocení, ale jak sama vidí, nic takového se tu neděje a všichni recenzenti jsou dohledatelní. Co mě na tom všem zarazilo, že slečna se přesto rozhodla tam svojí fabulaci nechat s hodnocením 1 hvězdičky, i když jsem se jí snažil vše rozumně vysvětlit. Jinak jsem se jí snažil znovu oslovit po dvou měsících, co mi tam přibylo tucet krásných recenzí od knižních influencerů jako jste vy, a dokonce jsem jí přeposlal odkazy na Instagramové účty, kde byla kniha recenzovaná, ale přesto všechno paní svojí nesmyslnou nerecenzi dodnes nesmazala. Nevím, co si mám o takových lidech myslet. Teda vlastně vím, ale do tohohle rozhovoru je pojmenovávat raději nebudu 😀
Nejvíc mě na tom všem ale udivila jiná věc. Já jsem kontaktoval přímo provozovatele cbdb.cz a požádal jsem ho, jestli by alespoň on nesmazal tu nerecenzi, neboť paní mi dala hrozné hodnocení, i když knihu nečetla. Já měl za to, že v tomhle mi provozovatel portálu vyhoví, že samotný komentář mluví za vše. Ale chyba lávky. Pán mi napsal, že i když paní přečetla sice jenom ukázku z knihy, tak přesto má právo mi knížku potopit. Tak to mě dostalo. Kniha má 400 stran, ale vám stačí si z ní přečíst dvě stránky a už máte právo knihu hodnotit. To mi přijde jako kdyby vám v restauraci měli naservírovat pětichodové menu, ale vy jste ochutnali jenom předkrm a dali restauraci 0% a napsali o ní, že je příšerná. To je logika cbdb.cz. Tak s tím se nikdy nesmířím. Tak, to jsem se trochu rozvášnil, ale jakmile vás má někdo hodnotit, tak to bude vždycky bolet. Zejména pokud je to nefér. Nebo blbec. 😀
Jinak k Vaší druhé otázce. Ještě jsem ze žádné komfortní zóny nevyšel, ale jelikož je ve mě i extrovert, tak se na to svým způsobem i těším. Vyzkouším nějaký ten knižní veletrh a uvidím, jak mě to bude bavit. Třeba tam prodám i nějaký výtisk. 😀
Jinak mě také napadlo, zkusit napsat knížku pro děti. To jsou většinou také dost ulítlé fantasy. Zvířátka tam mluví, lidi lítají a čarujou. Víceméně to samé, co už píšu teď, akorát bych hlavního hrdinu pojmenoval Honzík. A dětské publikum je vděčné. Těm se líbí jakákoliv slátanina, takže tam mám velkou šanci uspět. Takže pokud neuspěju se svým fantasy, tak ho přejmenuju na: “Tajemný hrad“ a přidám nálepku: vhodné pro děti od 3 let. Budu tedy muset ještě vyřešit ten problém s alkoholem a sexem... ten se tam moc nehodí. Maminky tohle v dětských knížkách neradi vidí. 😀
Komentáře
Okomentovat