Dark fantasy, která kašle na mainstream

Neustále mě udivuje kolik autorů si svoje knížky vydává samonákladem, případně spolupracují s nakladatelstvími, která co do distribuce a nějakého marketingu nemají zrovna dvakrát velké páky a možnosti. Jasně, často sou to knížky, který sou extrémně špatný a reálně nikdy neměly spatřit světlo světa, - tady jde především o tituly, které vychází hned v prvním odevzdaným draftu a jejich autor má pocit, že takhle jsou jedinečný, dokonalý a natolik originální, že si žádný redakční zásah nezaslouží, protože by jim jenom uškodil - nicméně čas od času se objeví i tituly, který by si větší nakladatelskou péči, která by je dostala na pulty knihkupectví a k širšímu spektru čtenářů vlastně docela zasloužily. Zvlášť pak v případě, kdy jde o dost zdařilé první díly sérií, které mají vážně výrazný potenciál. Jedna taková se mi nedávno dostala do rukou a věřím tomu, že třeba u Golden dog, Fantom printu nebo třeba Brokilonu by se jí fakt dařilo. No...tak budu doufat, že třeba moje dnešní hodnocení a představení tohohle románu by někoho z vás mohl navnadit k jeho přečtení. 

Ať se dostaneme k jádru věci. Řeč je o poměrně temný fantastice, která by klidně mohla být zařazená i v žánru horor a vůbec bych o tom nepochybovala, která nás zavede do světa rodu Everdeenů, do světa, kde není radno si zahrávat s temnotou, do světa s tajemstvím temnějším, než uhelnej prach a do míst, kde je smrt hmatatelnější, než by si kdokoli z nás mohl pomyslet. A upřímně, než by mnohým z nás možná bylo milo. Ono o smrti a nějakých nepěknostech teď lidi moc číst nechtějí, co si tak všímám. A je jedno, jestli jde o fantasy, horor nebo o knížku, která zpracovává nějaký aktuální společenský téma. Což za mě není úplně dobře, protože nějaká hra na schovávanou a zavírání očí/dveří před tématy, která se mají řešit, které mají člověka něco naučit, někam ho posunout a ideálně mu vytvořit silné a hlavně správné morální hodnoty a zásady, je čirý pokrytectví a hloupost. To jen tak myšlenka na okraj, která ovšem s celým tímhle příběhem, docela souvisí. A nebojte, řeknu vám jak a proč. 

Průvodce budeme mít na téhle literární cestě, tentokrát dva. Erise, který je vesměs pohodář, trošku salámista a člověk, který má rád svůj klid a sociální bublinu bez nějakých větších vzruchů, eskapád a nějakých výkyvů. Má zkrátka svoje zažité životní koleje a nemá důvod ani povahu z nich vystupovat nebo aspoň nárazově přehodnotit výhybku. Vlastně to byl na začátku dost nudnej patron, se kterým jsem si zrovna dvakrát nerozuměla. Chyběla mu energie, spontánnost, šťáva...víte jak. Na tyhle typy já si moc nepotrpím. O to víc mě ale překvapil v okamžiku, kdy potkal Serafína. Zajímavýho, trochu tajemnýho kluka, kterej kolem sebe šíří...řekněme takovou kořeněnější auru, díky který byste se za ním na ulici určitě otočili. Není to úplně sex appeal, to je třeba si říct, ale něco v něm prostě je. A ještě aby ne, když to není tak úplně pozemskýho rodu abych tak řekla. Možná právě on je tím správným impulsem a vnějším pohonem k tomu aby se sebou Eris začal trochu něco dělat a začal si víc užívat života místo toho aby dál poklidně přežíval jako nějakej starej kmet. 

No a nikoho z nás sečtělých už asi nepřekvapí, že právě tohle setkání dramaticky zašejkruje nejen životy obou hlavních protagonistů, ale vnese i pořádnou dávku akce, napětí, dramatu i drastických okamžiků do celého příběhu a tím i do životů nás, čtenářů. Což je přesně to, co od dobře napsané knihy všichni chceme. Chceme být uvnitř příběhu, chceme s našimi oblíbenými postavami cítit jejich strach, lásku, bolest, radost, chceme s nimi sdílet jejich/naše obavy i životní okamžiky, chceme si z nich udělat kámoše nebo ještě líp, členy rodiny. A to se vám při čtení románu Kontra rozhodně stane. Spíš bych byla zvědavá ke komu si tuhle náklonnost vybudujete, protože je vlastně dost z čeho vybírat. Navíc si můžete vybrat i strany, což je vždycky adrenalin. 

Jasně, věřím tomu, že většina z vás bude sympatizovat s Erisem, protože je to takovej tě správňák, co se pro všechny obětuje, pokud mu to dává smysl, kterej moc nechybuje, je věrnej, milující...tyhle vlastnosti sou prostě prima a ledaskdo by ho chtěl mít za kámoše nebo klidně i životního partnera. Nicméně si pojďme říct, že i temná strana má svoje sympoše a postavy, že kterých energie vyloženě tryská. I peklo je prostě lákavý, to si nebudeme nic nalhávat. Což považuju za velkej benefit celýho příběhu, protože v tu chvíli nepůsobí černobíle, prvoplánově a tak nějak šablonovitě, kdy sou prostě karty jasně rozdaný a výjimky nebo jakýkoli odchylky nejsou přípustný.

Tady si o sympaťákovi můžete v pohodě říct, že se chová jako pitomec a naopak o jasným záporákovi můžete snadno začít pochybovat, protože i on má pro svoje chování celejm pochopitelný důvody - ať už je to výchovou, negativní zkušeností nebo druhovou přirozeností. A těžko jim to vyčítat. Když se prostě jednou narodíte jako monstrum a všech temnot služebník, těžko od vás svět může očekávat, že se budete chovat jako princ, který kvůli princezně vytáhne na draka, že jo?

Suma sumárum, tohle čtení stálo pekelně za to. Doslova. Nenudila sem se, vztah Erise i Serafína měl poměrně logickej vývoj, každá scéna příběh nějakým způsobem buď rozvinula o zajímavou linku, motiv nebo postavu, případně posunula o kus dál a navedla nás k myšlence a teorii o případném konci nebo vyústění dané kapitoly. No, jak sem říkala na začátku, jde o první díl série, takže nemůžete úplně očekávat vysvětlení a uzavření všeho, nicméně úplně bez odpovědí nezůstanete a prostoru pro další díly zůstává dost a dost. Sama sem zvědavá, jak si s tím autor poradí, kam nás příště zavede a jak se bude dál rozvíjet ta základní linka, na které všechno stojí a padá. Tak snad i další díly budou stát za to a nedočkáme se sestupné tendence.