Cestování na hřbetě kentaura

Nedávno sme se s kolegyní v práci bavily o tom, že vlastně nemáme moc českých fantasy ság. Ve smyslu těch rozsáhlejch, dlouhejch a epickejch jako píše třeba Martin nebo Ryan. A je fakt, že tohle je disciplína, kde vedou spíš zahraniční autoři, takže sem moc ráda, že se mi nedávno první díl jedné takovéhle chystané epičnosti dostal do rukou a měla sem možnost se do tohohle příběhu začíst. Je pravda, že zatím je na světě jen ten první díl, takže je tu jisté riziko, že se ty další vydají až bůh ví kdy nebo hůř, vůbec, což se taky může stát, nicméně, plán a nápad tu je, další díly sou napsané a vydání tak souvisí na autorovi, prodejích prvního dílu, nakladatelství a dalších aspektech, které prostě knižní trh ovlivňují ať se nám to líbí nebo ne. No, právě o tomhle fantasy románu bych vám dneska něco málo ráda napsala a připomněla tak nejen prima příběh, ale i stream s autorem, kde sme ho rozebrali víc a nastínili i jeho další vývoj.

Asi by se hodilo dostat se už k jádru věci, co? Tak jooo. Řeč je o románu Rolanova cesta, který pracuje s naprosto základními a klasickými motivy, které do fantasy příběhu patří. Staví na kořenech klasických pohádek, na kterých sme všichni vyrostli, na mýtech a legendách a zároveň nepostrádá originalitu, novost, specifický humor i sarkasmus a samozřejmě akci a poctivou dávku napětí, bez které se dohromady žádná fantastika neobejde. Nicméně i tahle linka je dost autentická, což platí i pro hlavní protagonisty a jejich...řekněme úkol, který od autora dostali do vínku. Rolanova cesta tak jenom dokazuje to, že i stokrát vyprávěný příběh může dostat nový kabátek, že se dá zpracovat jinak a zajímavě. Ale chce to samozřejmě otevřenou mysl, notnou dávku kreativity, vytrvalost a odhodlání svůj nápad dotáhnout do konce. Nebo ještě líp, do takového konce, který bude hoden vydání, za který se jako autor nebudete stydět, za kterým si budete stát a dokážete ho u nakladatelství a potažmo i u čtenářů důstojně obhájit. Což není vůbec jednoduchý, to si pojďme přiznat. 

Petru Pexovi se to ale dost obstojně podařilo a díky jeho odhodlání a píli se tak spolu se mnou, jooo tak beze mě já už to mám přečtený, začíst do příběhu o dost podivném přátelství mořský panny cestující na hřbetě kentaura - jestli vás zajímá jak, tak máte o důvod víc si tu knížku přečíst nebo si pustit právě zmíněný stream, kde o tom taky mluvíme - a podrobněji tak poznávající svět mimo svojí rodnou vodní plochu. Jde v podstatě o takovej fantasy road trip, kterýmu chybí jenom ten Kerouac a hromada drog. Oproti tomu dostaneme na necelých čtyřstech stránkách fantasy cestopis skvěle propracovanou a magicky funkční zemí, plnou podivných postav a bytůstek, které v ní mají svůj úkol, sehrají tu větší či menší roli, pořádně zamíchají kartami nebo příběhem jenom proletí aby se mohli v plné síle vrátit třeba v dalším díle. 

Právě tahle taktika a strategie umožňuje autorovi rozvíjet celý příběh dál, jeho svět se může de facto rozpínat téměř do nekonečna a pokud Petr nepovolí ve svém elánu a úsilí a dál bude takhle nadšeným grafomanem jehož mysl doslova přetéká nápady, může nám, čtenářům, přinášet další a další Rolanova dobrodružství a třeba se na jeho hřbetě dostaneme až na vrchol té nejvyšší hory nebo k břehům nekonečného oceánu plného vodních potvůrek. Tohle je totiž přesně to, co by nám měla skvěle propracovaná, detailní a epická fantastika přinést. Doslova nekonečné možnosti, vedlejší linky a zápletky, ke kterým se budeme chtít vrátit, postavy, jejichž osud nám nebude lhostejný, díly akčnější, romantické i příběhově výpravnější  především, měli by nás bavit, neměli by se stát nudnými a fádními, autor by se neměl začít vykrádat a opakovat.

Což nebude Petrův případ, protože z toho, co jsme si na streamu řekli je jasné, že svět bájné Verinie je už teď naprosto svobodným a živoucím univerzem, které se sice zrodilo v hlavě jednoho kluka, ale v jistou chvíli si začalo žít vlastním životem bez toho, aniž by do něj musel nějak zásadnějc zasahovat. Spíš naopak. V tomhle případě bych měla spíš strach aby svého zploditele nepohltil a nesežral zaživa. Ale to už by byl námět spíš na pořádnej horor, než na fantastiku tolkienovského ražení.

Stejné pak platí právě i postavách, které se tu rodí a umírají se stejnou samozřejmostí a přirozeností jako v našem světě a vše tak dostává ještě o něco větší realističnost a plastičnost. Právě díky všem těmhle motivům vás Verinie i její obyvatelé velmi snadno vtáhnou do polí, luk a lesů, pozvou vás do svých chýší, nor a domečků, uvaří vám čaj nebo polívku...zkrátka dobře, stanete se jejich přáteli a stejně jako třeba v Nekonečném příběhu zůstanete uvězněni kdesi pod písmenky, mezi řádky, ve hřbetu celé knihy. A nebude se vám chtít z tohohle světa odejít. Ostatně...kdo by netoužil potom osedlat si kentaura nebo povečeřet s těmi nejpodivnějšími bytostmi pečeného kance.

Škoda je jen jedné věci. Že tahle knížka není moc vidět, uvidíte ji v málokterém knihkupectví a i na sítích si pořád ještě hledá svoje místo a čtenáře. Tak třeba vás dneska přesvědčím o tom, že tahle knížka fakt stojí za přečtení. Navíc, zrovna Rolanovu cestu můžete číst i jako samostatný román, který má ukončený konec a nemusíte se tak bát, že nedostanete vysvětlení, rozuzlení a uspokojivý závěr, takže...berte jako další plus. A když se vám tenhle příběh bude líbit, můžete se těšit na další díly, na rozvedení Rolanova příběhu a třeba spolu s ním dospějete i vy sami. To nikdy není k zahození, řekla bych.