Důsledky režimu a život bez práv

Dlužím vám nějaký filmový články, respektive jeden kinofilm a pak bych se s vámi ráda pobavila i o seriálu Filtr, kterej sem viděla teďka. Nicméně, než se dostanu k jádru dnešního filmu a mýmu názoru, bych vám ráda ještě jednou doporučila snímek Kostlivec, na kterým sem byla v kině ještě v době, kdy sem vám o těhle svých kulturních zážitcích nepsala, ale vzhledem k tomu, že ho budou v pátek v noci dávat na Prima Cool, bych to docela ráda napravila. Tohle je totiž úplně skvělej horor, podle Kingovi povídky, - mimochodem v pondělí měl tenhle Pán všech děsů narozeniny, takže tím spíš se hodí se na jeho tvorbu trošku podívat - kterej pracuje s perfektní psychologií postav, pomalým budováním atmosféry a naprosto ignoruje všechny motivy a prvky, na kterých stojí snad každej současnej hororovej film. No, to je tak jedno veliký doporučení na začátek, protože tenhle film by vám fakt neměl uniknout a teď se vrhnem na film, o kterém by to dneska mělo být.

Podle úvodní fotky už můžete tušit, že se dneska pobavíme o filmu Pramen, který byl svýho času fakt hodně vidět a i v mnoha médiích byl poměrně dost diskutovaným. Ono se není moc čemu divit a musím říct, že i já sem si ráda nejrůznější rozhovory a články četla moc ráda, protože udělat si nějakej jednotnej názor na jeho téma fakt není jednoduchý a logicky tam vyvolával dost ostrý debaty a diskuse. Ve finále musím konstatovat, že se mi Pramen fakt líbil, v mnoha směrech a ohledech, jenže i přesto mi tam některý věci chyběly a vzhledem k tématu rozhodně měly padnout, protože bez nich může celej tenhle snímek působit trochu...jednosměrně, řekla bych. Což je v tomhle případě docela problém, protože zrovna téma nucených sterilizací je dost závažný na to aby se pojalo jen jedním úhlem pohledu a ty další se opomněly a úplně vynechaly.To není úplně správně, to si pojďme přiznat.

Jak sem teď naznačila, film Pramen zpracovává téma "nucených" sterilizací, který se prováděly na romských ženách za dob těžkýho komunismu - ruku na srdce, tohle je další aspekt, proč mít k tomuhle režimu negativní postoj, on fakt lidem nic dobrýho nepřines. V tý době se uzákonilo, že kdo má dvě, tři nebo i víc dětí dostane, v mnoha případech, nabídku, která se zkrátka nedala odmítnout. Dost velkou finanční kompenzaci za to, že si žena nechá podvázat nebo úplně odebrat vejcovody, což, jak všichni víme, zapříčiní neplodnost. V pořádku je to asi v okamžiku, kdy si byly ženský vědomi toho, co pro ně tenhle zákrok znamená a jaký na ně bude mít dopady, ale těch bylo naprostý minimum.

Často se tenhle zákrok provedl bez jakýkoli informovanosti, třeba i během císařskýho řezu, kdy je člověk prostě v tý nejvíc nejzranitelnější situaci vůbec. V mnoha případech se tohle holkám dělo aniž by vůbec nějaký dítě ještě měly, bez jejich vědomí, souhlasu, bez toho, aniž by si o tom s nimi kdokoli promluvil. Navíc se bavíme jen a pouze o romkách, který často neměly adekvátní vzdělání, nebyly dostatečně informovaný a jejich sociální situace fakt nebyla dobrá. A tohle je prostě největší nechutnost na světě. A dohromady je jedno jakou barvu kůže holka má, takovýhle chování je prostě neomluvitelný a mělo by bejt trestný, o tom se vůbec nebudu s nikým přít. 

Celej film sledujeme pohledem primářky gynekologického oddělení, kterou hraje skvělá Aňa Gaislerová. Ta je s tímhle postupem a politickým postupem na začátku vlastně tak nějak v pohodě, navíc má dost svejch vlastních problémů, jenže čím víc zákroků se provádí, čím víc na vlastní oči vidí jak špatně jsou prováděny - bez empatie, informovanosti, často právě bez souhlasu, protože tu hrála velkou roli i jazyková bariéra - a dochází jí všechny ty dopady a důsledky, jaké tohle chování politiků i lékařů na ženy má, začíná celýmu systému poměrně dost vzdorovat. Za mě trochu nedostatečně, mohla by být ve svý funkci a pozici razantnější a ostřejší, ale dělá aspoň něco, což se rozhodně nedá říct o každým, kterej je do tohohle zaangažovanej.

Musím říct, že to, jak bylo vše prováděno, jak se se ženami často manipulovalo, jak moc lidi omezoval a svým způsobem i utlačoval právě komunismus je tady zobrazeno více než dobře. Nicméně, jak už sem řekla, chybělo mi tam hlubší vykreslení osudů žen, který s tímhle lékařským zákrokem nesouhlasily, které vůbec netušily, co se jim děje a především jim vůbec nebylo sděleno, co tenhle zákrok pro ženskou znamená. To je poměrně velký mínus, protože zrovna u filmu, kde se tvůrci rozhodli tohle téma zpracovat, bych tenhle pohled a zobrazení reálných dopadů a důsledků fakt očekávala. Protože takovýhle žen bylo poměrně hodně a jak už bylo řečeno, ne vždycky šlo o ty, které už nějaký dítě měly a režim jim tak tímhle definitivně znemožnil vůbec svoje vlastní potomky mít. Což je jedno ze základních lidskejch práv. Ale to tehdá a reálně ani dneska, spoustu lidí fakt nezajímá. Zvlášť, když jde o "černou" holku. 

I přes tohle mínus sem si ale Pramen užila, pokud se to tak dá říct. Je skvělou ukázkou doby a za mě dost dobře zobrazuje další aspekt komunistickýho režimu, kterej se ani ve škole ani mediálně nebo literárně vlastně do týhle doby nikde neobjevil. Což je teda taky průser, to si pojďme říct. Takže když už nic jinýho, tak si společnost o praktikách tohohle režimu udělá zas další obrázek a doplní si další dílek do informační skládačky. A to je, pojďme si říct, fakt mega důležitý.