Fantasy mi dalo svobodu vzít vážné téma a obalit ho metaforou

Markéta Kalánosová je mladou, silnou a statečnou ženou, začínající autorkou a milovnicí fantasy literatury. Psaní se pro ni, v době, kdy se sama potýkala s poměrně agresivní formou rakoviny, stalo jakýmsi bezpečným místem, útočištěm, kde se cítila dobře a svobodná. Stalo se procesem, do kterého nepatřil strach, obavy, bolest ani nejistota z dalšího dne, dalších výsledků, dalšího postupu léčby. Právě v té době se zrodil román Pečeť tří kruhů, první díl ze zamýšlené trilogie o dívce, jejíž život se změní ve chvíli, kdy získá nové srdce – dar i prokletí zároveň. Stává se nositelkou prastaré Síly tří kruhů, která ji propojuje s jiným světem a staví ji do středu konfliktu, jenž rozhodne o osudu reality. No a protože jsem měla možnosti si knížku přečíst tak nějak s předstihem a byla bych moc ráda, kdyby se dostala i k vám, mám pro vás dneska rozhovor právě s Markétou, která vám tenhle svůj příběh představí podrobněji.

1. Musím říct, že jsem moc ráda, že mám možnost se na propagaci téhle knížky podílet, protože je mi svým tématem, respektive jedním z témat dost blízká. Stejně jako hlavní hrdinka i já jsem po kardiologické operaci, která vlastně v mém životě hodně změnila, stejně jako v případě hlavní hrdinky. Proč jste si vybrala právě tohle téma a motiv?

Vlastně ani přesně netuším, proč mě oslovilo zrovna tohle téma, ale ten impuls přišel v době, kdy jsem procházela chemoterapiemi. Tělo bylo vyčerpané, neustále jsem pospávala a v tom polospánku se mi zdál velmi živý sen: byla v něm dívka s nemocným srdcem, transplantace a upíři. Ráno jsem nad tím nemohla přestat přemýšlet. Říkala jsem si, že upírů je v literatuře všude dost a srdce – to je sice náš nejdůležitější orgán, ale ta transplantace mi k těm temným motivům nějak neseděla. Cítila jsem, že ten příběh potřebuje víc světla.

V té době ve mně zuřila bouře vyvolaná léčbou a právě ten vnitřní chaos mi vnukl nápad vyměnit upíry za anděly. Andělé pro mě představují čistší sílu, naději a ochranu. A proč Síla tří kruhů? Protože kruh je symbolem jednoty a mé tři dcery jsou pro mě tím nejdůležitějším v životě. Jsou to moje tři kruhy, moje kotva a síla, která mě držela nad vodou. Ten příběh je tedy v jádru o nich a o boji, který jsem díky nim zvládla.

2. Jak už jsme nastínily, hlavní hrdinka po transplantaci srdce získá určité schopnosti, které jí vlastně dost začnou komplikovat život a musí se s nimi chtě nechtě nějakým způsobem popasovat. Tím se knížka od klasického, poměrně vážného románu překlápí do žánru fantasy. Jaký máte ale vy sama k téhle literatuře vztah? Inspiroval vás třeba nějaký autor nebo knížka k tomu sepsat vlastní příběh?

Fantasy doslova miluju. Je to žánr, který mě provází už od puberty, kdy jsem začala vyhledávat fantasy knihy i filmy jako způsob úniku do světů, kde je možné úplně všechno. Moje první velká srdcovka byl Nekonečný příběh od Michaela Endeho – ten ve mně asi poprvé probudil fascinaci představivostí, která nemá hranice. Právě ta témata andělů a upírů, která se objevila v mém prvním snu, mě provázela čtenářským životem dlouho. Mám ráda třeba sérii Škola noci, která pracuje s mystikou a dospíváním. I dnes si ráda pustím dobrý fantasy film nebo sáhnu po knize, která mě vytrhne z reality.

Nedá se říct, že by mě k psaní inspiroval jeden konkrétní autor, spíše je to mix všeho, co jsem kdy přečetla a viděla. Fantasy mi dalo svobodu vzít vážné téma, jako je transplantace srdce, a obalit ho metaforou. Díky prvkům nadpřirozena jsem mohla mnohem barvitěji vyjádřit ten vnitřní zápas, který člověk prožívá, když se mu život obrátí naruby a on se s tím musí „chtě nechtě“ popasovat.

3. Pečeť tří kruhů je prvním dílem zamýšlené trilogie, což mě docela překvapilo. První díl může totiž, minimálně z mého pohledu, skvěle fungovat i sám za sebe. Jak moc na sebe budou tedy jednotlivé díly navazovat?

Dlouho jsem nad tím váhala, jestli příběh neuzavřít dříve, ale nakonec jsem cítila, že hrdinka ještě nedošla na konec své cesty. Jak už jsem zmínila, v mých původních snech se objevovali i upíři a já jsem si uvědomila, že hrdinka nemůže mít jen ty čisté, „krásné“ vlastnosti. My lidé jsme přece také složení z dobrých i špatných stránek. Jednotlivé díly na sebe budou navazovat právě skrze tento vnitřní vývoj. V dalším pokračování se čtenář setká s tím, že se v hrdince neprobouzí jen andělská síla, ale i něco jiného, temnějšího. Chci ukázat ten kontrast – že i když v sobě máme světlo, musíme se naučit pracovat i se svými stíny. Právě ta nová, jiná mez její moci bude tím hlavním pojítkem, které čtenáře provede dalším dějem.

4. Svět, respektive oba světy, které jsou v knížce popsány jsou poměrně komplexní, skvěle funkční a, řekněme pestrobarevné, lepší termín jsem pro ně nenašla. :) Jaké to bylo je vymýšlet? Utvářet jejich přírodu, ekosystém, vlastně i nejrůznější vztahy a konflikty, které máme možnost prostřednictvím hlavní hrdinky sledovat.

Tady zafungovala moje představivost naplno, i když se paradoxně odrazila od velmi strohé reality. Když jsem ležela v nemocnici a pozorovala všechny ty hadičky a tekutiny, které do mě proudily, moje mysl si ty obrazy začala přetvářet. Viděla jsem křišťál, sklo, všechno to bylo tak studené a čisté... a z těchto vjemů se začaly rodit základy mých světů.

Vlastně se to psalo samo. Ten chladný, nemocniční svět byl jen odrazovým můstkem pro vytvoření něčeho komplexního a barevného. Všechny ty přírodní prvky, ekosystémy a konflikty v knize vznikaly jako protiváha k mému tehdejšímu omezenému pohybu. Zatímco tělo bylo upoutané na lůžko, moje fantazie budovala celé vesmíry, určovala pravidla jejich fungování a propojovala vztahy mezi postavami. Byl to pro mě způsob, jak si vytvořit prostor, kde jsem mohla být naprosto svobodná.

5. Knížku mohou potenciální čtenáři, kteří o ni projeví zájem, aktuálně podpořit na Hithitu, kde na ně čeká i spousta odměn a bonusů. Proč jste se rozhodla právě pro tuhle platformu? Pro tenhle způsob vydání?

Především mě zajímalo, jestli by o takovou knihu vůbec někdo stál. Psaní pro mě bylo osobní terapií, ale chtěla jsem zjistit, jestli můj příběh dokáže oslovit i cizí lidi. Crowdfunding mi přišel jako ten nejlepší a nejupřímnější způsob, jak získat okamžitou zpětnou vazbu a zjistit, jestli má smysl do toho jít naplno. A proč zrovna Hithit? Původně jsem zkoušela jinou cestu přes Pointu, ale tam se objevil technický problém, který nešel snadno vyřešit. Začala jsem tedy hledat jinou možnost a objevila jsem Hithit. Ten mi nakonec sedl svou přímočarostí a tím, jak funguje. Je to pro mě taková zkouška ohněm – skrze tuhle platformu vidím reálný zájem budoucích čtenářů a zároveň jim mohu nabídnout zajímavé odměny jako poděkování za to, že věří v můj sen.