O antihrdinech a teorii Voldemort

Ať už ve filmu, v literatuře, divadle nebo v životě, vždycky fandíme těm kladným hrdinům, dobrákům, co to vždycky myslí dobře. Princové vždycky udolají černokněžníka, draci jsou zabiti, Lord Voldemort ztrácí svou moc. Na trůn usedá ten pravý ořechový nápadník, chudý na majetek, leč bohatý duchem. Ale co teda ti chudáci záporáci? Byli odjaktěživa zlouni nebo jen plní svoji roli. Vždyť i Lord Voldemort byl obyčejný chlapec, kterému se prostě jen nestaly úplně hezký věci. Ani ten drak či černokněžník nemůže za to, že se narodil zrovna s tímhle osudem. V témhle roli. Takže…tohle je moje soukromá a léta propagovaná teorie zloduchů opřená o fantasy, které máme rádi, i klasické pohádky, na kterých jsme všichni vyrostli.

Takže, jak já to vidim, tak věc se má asi takhle:

Král, když hodil chudáčka Plaváčka do řeky v tom proutěným košíku, to vlastně myslel dobře. Myslel to dobře pro svoji dceru, která se mu narodila a pro kterou chtěl zkrátka a dobře něco víc, než chudýho kluka z uhlířský rodiny, kterej by jí prostě nedal jistou budoucnost bez trápení, hlasovění a ustavičný dřiny. Chtěl pro ní prostě jen sladkou bezproblémovou budoucnost bez trablů. Jo, nešel na to úplně šťastně a všichni víme, jak dopad, ale chybovat je zkrátka lidský. A je jedno, jestli jde o uhlíře, krále nebo třeba zelináře.

Stejně tak, ne-li hůř, na tom byl náš milovaný Lord Voldemort, pro mě už navěky Voldy. Jen si to zkuste představit. Malej, opuštěnej kluk, kterýmu umře máma ještě dřív, než jí stihne vůbec poznat. Vyrůstá v sirotčinci, což teda v tý době taky nebyl žádnej med - jen si vzpomeňte na chudáka Olivera Twista - a ještě ke všemu má schopnosti tak veliký, že si s nima zkrátka a dobře nedokáže sám poradit. Vyrůstá jako velmi výjimečný a hodně jiný dítě. Kolektivem nepřijatý, dost možná i šikanovaný, opištěný, myslící si, že je zrůda. To taky není žádnej med. A co udělá takový dítě? Začne bejt zlý. Zcela logicky a pedagogicky.

I v dnešní době, když si dítěte rodiče nevšímají, nebo má jakejkoli problém, kterýmu není schopný čelit samo, začne dělat věci, který nejsou dobrý, který ho dostanou na hranu a který by rozhodně za ideálních podmínek neudělalo. A v případě Voldyho se to bohužel zvrtlo. Přeci jen…svoji moc začal plně ovládat až třeba v nějakých 14-15 letech, což už je dost pozdě. A přiznejme si, v tu dobu už přičuchnul k moci a tý se nikdo z nás, nebo alespoň ti, kdo okusil její opojnou chuť nevzdává snadno.

Stejně jako spousta masovejch nebo sériovejch vrahů. To je prostě věc, kterou si jako lidstvo neodpustíme.

A takhle já osobně vnímám spoustu dalších záporáků. Ono... i když si to vezmete čistě ze sociologickýho pohledu. Většina sériových či masovejch vrahů většinou vyrostla v nefunkčních rodinách, Setkali se s týráním, využíváním, sexuálním zneužíváním, v několika případech tam šlo i o geny - třeba nejrůznější duševní choroby, který nebyly léčený atd. Jasně, nemusí to vždycky nutně fungovat jako omluva, ale minimálně jako polehčující okolnost. Třeba… Nebo taky ne, to už hodně záleží na úhlu pohledu nebo na tom, jak moc sme ve věcech otevření.

Co tímhle chci vlastně říct? Že nic není jenom černý nebo jenom bílý. Že každá mince má dvě strany. Že bychom neměli být v názorech jednostranní. Že bychom se neměli dívat jen očima, ale taky duší a rozumem.