Tak jo, zkusme se teď chvíli tvářit, že nás tohle téma nesere a nejsme z nějak tak nějak celkově v nenáladě. Dost lidí mi pokládá otázku, jak to vnímám, co si o tom myslím etc. etc. A já už jsem tak nějak drobet unavená z toho, to každýmu psát zvlášť. Takže si to dáme taky takhle pěkně. Když to vyvolá nějakej dialog budu ráda, protože už jsem se setkala i s názorem, že jsem moc brutální, což je klidně možný, to nikomu vyvracet nebudu. Nebo mám prostě jen, občas a na něco, kontroverzní názor, no. To ostatně posuďte sami.
Na začátek je třeba říct, že jsem jedním z nejslabších článků týhle společnosti. Pokud se budu bavit o zdravotní stránce věci. Těžkej kardiak po operaci, s jednou ledvinou, imunitou ne úplně veselou, artrózou, neschopen reprodukce není pro tenhle národ úplná výhra, na tom se asi shodneme. I přes to, že to, co teď řeknu si může s mým zdravotním stavem protiřečit, si myslím, na současnou situaci vztaženo, že současná nařízení vlády nejsou úplně nejlepší a rozhodně nejsou, z dlouhodobého hlediska řešením. Zastávám názor, že lidstvo zkrátka a dobře na něco, jednou za čas – a vychází to zhruba jednou za sto let, když sem se tak pídila po velkých a smrtelných epidemiích – na něco trochu pomřít musí a slabé články zkrátka musí z kola ven. Je nás holt moc, přírodu a celou Zemi to akorát zatěžuje, lékařská péče, ve většině Světa, je naprosto perfektní, doba přirozené úmrtnosti se prodlužuje… A tak na nás příroda, Bůh, vyšší moc – říkejte si tomu jak chcete – nebo i mi sami, čas od času sešle nějakou pohromu. Někdy se to vyřeší výbuchem sopky, tsunami, záplavami…a někdy to zkrátka nějak nestačí a je třeba nasadit vyšší kalibr. Takže přijdou plané neštovice, černej kašel, cholera, mor, spalničky…a teď máme COVID-19. A musíme se s tím nějak popasovat. Silní jedinci to přežijou a vytvoří si nějakou lepší imunitu, případně „návyk“ na vir – stejně jako třeba v případě chřipky, kterou máme všichni 2x do roka a byť se na ní za dávných dob umíralo, tak to teď v pohodě zvládnem, i bez pomoci léků – a pokud ho chytí znovu, organismus bude připravený se s tím poprat.
Všechno zavřít a lidi izolovat tak, podle mého, fakt není řešením, protože v tu chvíli k ničemu z tohohle nedojde. A ruku na srdce, ten vir sám od sebe nepochcípá, nerozplyne se, nezmizí. Řekla bych, že už tady s náma bude napořád. Žádná z nemocí, kterou Svět kdy poznal, není vymícená. Jen na ně máme očkování, máme léky na horečku, na bolest v krku…máme léky na kde co a s celkem obstojnou pravidelností se jimi ládujeme aniž bychom to skutečně potřebovali. Antibiotika předepisujeme prakticky hnedka, místo toho, abychom se pokusili v klidu vyležet, dali si čaj s medem a zarvali se vitamínama – což bychom mimochodem měli i normálně.
Vzhledem k tomu, že já beru léků celkem dost, na klouby, kvůli krvi a kvůli dalším problémům, spojeným s genetikou – to fakt vitamíny nevyřešej – snažím se ostatním lékům maximálně vyhnout. Antibiotika už jsem neměla roky, na bolest si něco zobnu fakt až v krajní nouzi, když je nejvíc ouvej a cokoli, co pro mě není životně důležitý a týká se farmacie, ze svého života eliminuju. Za to mám lednici plnou ovoce a zeleniny, na polici stále včelí med a proti nastydnutí si každej podzim nakrouhám cibuli, zasypu jí troškou cukru, počkám, až pustí šťávu a každý ráno si dám malýho panáčka. To je totiž to nejmenší, co pro sebe můžu udělat.
Proto se mi nelíbí většina nařízení naší vlády, který akorát
ženou lidi do pekel. Jediný, opravdu rozumný nařízení, jsou ty roušky. Ale zase…pro
takový obyvatele Japonska a Číny je to úplná samozřejmost a nosí je i během
obyčejné rýmy nebo lehkého kašle. Protože je sakra nezodpovědný, nechutný a
neloajální chrchlat v MHD nebo kdekoli jinde ostatním lidem svoje bacily
za krk a nechat je lítat všude možně. Tohle je věc, která by se i pro nás měla
stát samozřejmostí, na kterou bychom si měli zvyknout COVID neCovid.Já už s ní chodím něco přes rok - začala jsem loni někdy začátky října, kdy to byla kvůli vážným zdravotním problémům nezbytnost. Když přišla první vlna totální karantény, já už v ní 2 měsíce byla. Takže tohle jsou věci, které patří do mého života a které mě nijak nerozhází. Umím s tím pracovat, umím v tom chodit... A těm, co se loni v zimě hroutili, stěžovali si a další věci jsem tu situaci se srdce přála - ale o tom možná jindy v jiném článku, který bude zase víc o mě.
Takže asi tolik k věci. Určitě se podělte o svůj názor nebo postoj, od toho tu ty články jsou. J A tohle je takový téma, který rezonuje, skloňuje se ve všech pádech a ještě nějakou dobu skloňovat bude.
Komentáře
Okomentovat