Ramínko na šaty, neprofesionální až amatérský "lékařský" zákrok, jehlice na
pletení, drát z kola, léky…jen pár možností, jak si samovolně způsobit
interrupci nechtěného dítěte. Nelegální, leč mnohdy jediné možnosti, ke kterým
je i v dnešní době mnoho žen donuceno se uchýlit, protož jim zkrátka
nezbývá nic jiného. K těmto krokům jsou donuceny okolnostmi, systémem,
společností, rodinou, vládou. A to i za předpokladu, že tímto krokem riskují
svoje vlastní zdraví a mnohdy i život. Za pár dní, konkrétně 25. 10., se v Praze
uskuteční pochod za právo na bezpečný přístup k interrupcím, což je i v dnešní
době věc, která není samozřejmá všude na světě.
Je mi jasný, že tohle je pro mnohé hodně ožehavý a horký téma, které každý z nás vnímá zcela jinak. Může k tomu vést spousta faktorů jako je výchova, případně vyznávání jakékoli víry, samozřejmě i morální otázka a další aspekty. Je ovšem nutné si v každém z těchto případů uvědomit, že každý člověk má právo na to se svobodně rozhodnout v otázkách toho, jak bude s jeho tělem nakládáno – a to za jakýchkoli podmínek, okolnostní a především bez rozdílu pohlaví. Přijde mi dost smutné a vlastně i děsivé, že i v 21. století, které se tváří jako strašně pokrokové, otevřené, inovativní a maximálně moderní, jsou země, kde stále vládnou ti, kteří si toho právo jednotlivce usurpují pro sebe a ze svého postavení vedoucích funkcí uplatňují svou moc překračováním hranic lidských práv a rozhodují za ostatní ve věcech, do kterých nemají právo zasahovat. Co tedy vede lidi k připravovanému pochodu a co mě k sepsání tohohle textu? Někteří možná ví, jiní ne…takže velmi stručně a ve zkratce.
Minulý rok polský ústavní soud rozhodl, že interrupce z důvodu poškození plodu, což byla jedna ze tří povolených výjimek ze zákazu potratů, odporuje ústavě. Počátkem září začal v Texasu platit nejpřísnější zákaz interrupcí ze všech amerických států. Zakazuje umělé ukončení těhotenství od šestého týdne (běžně se interrupce – pokud se budeme bavit o umělém přerušení těhotenství, kterou provádí lékař - provádí do dvanáctého týdne těhotenství. Jedná se tak v podstatě o naprostý zákaz, protože 90 % všech potratů v USA probíhá právě po této době. 6. října 2021 schválila slovenská Národní rada návrh zákona v prvním čtení, který výrazně omezuje bezpečný přístup k potratům.
Z tohohle je jasně vidět, že se tenhle problém netýká jen zemí třetího světa, chudých oblastní nebo nejrůznějších skupin, které z mnoha důvodů potrat odmítají. Je to věc, která se nám děje přímo pod nosem, v pár případech i jen kousek za našimi hranicemi a navíc z rozhodnutí vládnoucích, kterým by mělo na srdci ležet především blaho občanů, kteří v dané zemi žijí. Nemají nás ohrožovat ti, kteří mají za úkol nás chránit a vést pro nás stát tak, abychom se v něm cítili bezpečně. Jasně, můžeme oponovat tím, že právě tyhle vládnoucí strany si jako lid sami volíme, - aspoň ve většině případů - ovšem ani to není stoprocentně platný argument – a myslím si, že volby v naší zemi posledních let a nastalá situace u nás je toho celkem slušným důkazem. A nikdo, NIKDO, nemá právo rozhodovat o tom, jestli se jako žena rozhodnu dítě mít či nikoli.
Co je třeba říci, a padnout to musí, abych tu věci a svůj postoj k téhle věci uvedla na pravou míru a aby vše zapadlo do správného kontextu, je to, že nejsem matka a ani nikdy nebudu. Není to moje vůle, moje vlastní svobodné rozhodnutí. Zkrátka to tak je. Není mi to dáno, není mi přáno. A věřte mi, že bych dala všechno za to, abych mohla být máma. Tuhle skutečnost vím už od svých sedmnácti let, kdy jsem si nechala ze soukromých i částečně zdravotních důvodů udělat veškeré testy a vyšetření ,– včetně genetiky – která jen udělat jdou. A výsledek? Smůla holka. Tohle zjištění mě na poměrně dlouhou dobu zlomilo a ani teď – a letos mi bude 28 – s tímhle faktem nejsem smířená a dovoluji si říct, že ani nikdy nebudu. V osmnácti jsem přestala brát antikoncepci, protože zkrátka nebyl důvod v jejím užívání pokračovat. Pak nastala fáze, kdy jsem to dítě chtěla tak moc, že mi bylo úplně jedno, s kým ho budu mít. Chtěla jsem všem dokázat, že se pletli, že tuhle věc zvládnu, že si tenhle svůj sen dokážu splnit. Byla jsem ochotná pro to udělat úplně všechno, což vedlo k tomu, že jsem spala s kýmkoli. Jo, asi to není úplně věc, kterou by se ženská mohla chlubit, ale…co se stalo, stalo se a dneska už je to věc dávnověku. A dost možná to patří do úplně jiného článku. Bylo jen třeba jisté věci říct, abyste si to dali nějak do kontextu.
Právě z tohohle důvodu totiž jistou svojí částí nedokážu úplně pochopit ženský, který dítě mít můžou a sami se téhle možnosti vzdají ve prospěch pohodlnějšího života, volnosti, kariéry. Což ovšem neznamená, že si dovoluji je soudit, na to nemá právo nikdo a nikdy. Zároveň nedokážu pochopit ženský, který dítě/děti mají, ale jejich chování vůči nim si odporuje s rolí, kterou přijaly – svobodně přijaly. Mluvím tu teď o matkách alkoholičkách – jo i moje matka byla taková – feťačkách, o matkách, které svoje děti bijí, týrají je nebo cokoli dalšího. Takový ženský by se matkami stávat neměly – a teď možná soudím, ale co na tom.
Ani všechny tyhle aspekty ovšem neopravňují nikoho zakazovat interrupci a ještě navíc zákonem. Je třeba si uvědomit, – a divím se, dokonce je to velmi šokující - že takovýhle termín je vůbec třeba použít – že každý člověk má právo na to se o sobě a svém životě svobodně rozhodnout. Dokonce jsem se v jednom mateřském videu setkala s výrokem, že v dnešní době neexistují nechtěné děti. To je něco tak silně nepravdivého, že vypustit to z pusy – a ještě k tomu veřejně na sociální síti – je vrchol hlouposti. Jasně, máme možnost antikoncepce v několika formách a variantách, ale nikdo očividně nepočítá s takovými věcmi jako je otěhotnění při znásilnění nebo zdravotní důvody, které ženě neumožňují antikoncepci brát – ať už je to forma léků, tělíska nebo prezervativů (a nutno dodat, že se může velmi snadno stát, že někdo nemůže využít ani jednu z těhle možností). Určitě by se našly i další okolnosti, kdy může dojít k neplánovanému/nechtěnému otěhotnění a pokud se tak stane, nikdo nemá právo vám upírat možnost tuhle věc vyřešit. Nehledě na to, že se můžou dostavit jakékoli komplikace i během chtěného těhotenství ať už se týkají plodu nebo matky samotné.
Pevně doufám, že jste všichni nějak pochopili, co jsem tímhle chtěla říct, na co jsem chtěla poukázat. Ono totiž málokdo ví, že jen kousek od nás je něco pro nás tak běžného jako je interrupce pod vedením lékaře, považováno za trestný čin, za něco zakázaného, za něco, čím člověk poruší zákon daný těmi, kteří se staví do pozice těch, kteří mají právo rozhodovat o všem, co se vás týká. Proto je třeba na tenhle problém poukázat, ukázat světu, že ne všude jsou věci samozřejmostí, že ne všude mají lidé stejná práva. Že v některých zemích jsou tato práva porušována. A to tak, že zákaz těchto práv ohrožuje lidské životy a vede k zoufalým rozhodnutím, která mohou být fatální.
25. 10. můžete svůj nesouhlas s těmihle zákony – zákony zakazující umělé přerušení těhotenství – podpořit třeba jen fotografií s ramínkem na šaty nebo vařečkou na sociálních sítích s hashtagem #mojetelomojeprava a třeba i označením @amnestyinternationalcr na Facebooku a @amnesty_cz na Instagramu. Protože právě Amnesty tenhle pochod pořádá. A i když se to může zdát zbytečné, i tímhle malých vyjádřením nesoihlasu ukážete, co si o takových zákonech a zákonodárcích myslíte. A to často může znamenat mnohem víc, než si sami myslíme.
Komentáře
Okomentovat