Audioknížky se v posledních letech staly docela velkým trendem. A je to rozhodně super možnost, příležitost a způsob, jak se knížkám jako takovým přiblížit, jak daný příběh navnímat, jak si ho užít na jiné úrovni, než klasickou četbou. V tuhle chvíli se celkem nabízí otázka, jak moc audioknihy vytlačují, případně podporují klasické čtení – vnímáno tak, že doma otevřu papírovou knihu a cestuju příběhem mezi jednotlivými stránkami. Ono totiž i poslouchání audioknih je v jistém způsobu čtení, i když to tak ne každý vnímá.
Aktuálně bych se chtěla věnovat jednomu spektru vnímání tohohle tématu, které, i vzhledem k současné situaci a postoji společnosti i školství k ní – a jooo, opět se vracíme k tématu pandemie, omezení, zákazy, příkazy atd., nějakým způsobem mohou zarezonovat. A to je respektování, případně nerespektování audioknihy – a je nutno říci, že se budeme bavit o zpracování kompletního díla - v rámci doporučené/povinné četby na školách. A je jedno, jestli jde o základku, učňák nebo jakýkoli maturitní obor. Má se vnímání jakéhokoli literárního díla respektovat jen ve smyslu jeho skutečného přečtení nebo můžeme/měli bychom přistoupit i na fakt, že ho jako čtenář můžu/měl bych/mohl bych zpracovat i formou audioknihy?
Já osobně nedám na audioknížky dopustit. Jejich kouzlo jsem objevila jako studentka maturitního ročníku, kdy jsem pracovala na závěrečné práci, na neskutečném počtu maturitních otázek – a že jejich zpracování zabere kvanta času, si asi nemusíme říkat – a tak nějak všeobecně v téhle době nebyl úplně čas na čtení. Ale poslouchat nějaký skvělý příběh cestou ze školy, do školy nebo v noci, kdy měl člověk voči jak králík, takže už prostě nemá na to koukat do písmenek, to byla úplně jiná šťáva. A zůstalo mi to dodneška, protože po celým dni, kdy v práci koukám do počítače často nechci nic jinýho, než zhasnout a nechat si něco vyprávět. Takže pokud bych v tomhle směru měla mluvit čistě sama za sebe – a je třeba dodat, že sem nějakou dobu spolupracovala na projektu MŠMT, který měl za úkol přivést děti nečtenáře ke čtení, pochopení textu atd. – sem pro možnost aby si dítě knížku poslechlo – za předpokladu, že jde o nezkrácenou verzi textu – všema deseti. A to hned z několika důvodů.
„Nedělám si iluze o dnešních dětech a pořád mi přijde lepší alternativa, když si knihu poslechnou, než když si přečtou jen nějaké výtahy. A audiokniha narozdíl od televizního nebo filmového zpracování nechává větší prostor fantazii a vlastní interpretaci. Rozhodně ale nenahradí vlastní čtení a to žákům vždycky zdůrazňuji, ať si alespoň jednu kapitolu z dané knihy přečtou, a doufám, že je takhle alespoň trochu přivedu ke čtení. Za mě tedy audiokniha čtení nemůže nahradit, ale může být motivací je čtení a cestou k většímu rozhledu v literatuře a tedy i celkově ve světě.“ (Marika, 43 let, 2. stupeň základní školy)
Vezměte si třeba fakt, že je vaše dítě/váš žák/váš student třeba dyslektik, takže mu čtení jako takové dělá značné problémy – nemělo by mít možnost si danou knihu „přečíst“ jako audioknihu, tedy tak, aby s textem mělo co nejmenší problémy a vlastně si ten příběh užilo, místo toho, aby se trápilo louskáním složitých vět a slov, která mu dělají problémy, čímž se pro něj četba stává nepříjemnou povinností, kterou si musí odbýt, místo toho aby ho bavila?
Nebo jinak…co takhle sportovně nadaný dítě, který ze školy běží rovnou na trénink - klidně i několikrát týdně - a přijde domů pozdě večer totálně grogy a ještě se musí učit, psát úkoly a zkrátka se připravit na druhý den? Takový dítě si asi těžko pozdě v noci najde hodinku, aby četlo třeba Čapka, Pygmalion nebo i takovou pohádku jako je Harry Potter, protože bude totálně utahaný a vykoukaný. Takový dítě totiž v 9 večer padne a usne jak zabitý a ještě ho budete ráno tahat z postele.
A pokud vás ani tohle nepřesvědčilo, mám pro vás ještě jeden argument. V současné situaci, která panuje tak nějak průběžně v různých rytmech a režimech už nějaký dva roky, byla taky doba, kdy byly knihovny úplně zavřený, – a ruku na srdce, ne každý má dostatek financí na to, každou knihu do školy kupovat a ne každá kniha do doporučené/povinné četby se dá pořídit – takže dostat se k literatuře do školy byl dost problém pro kde koho. A to platí i pro normální stav a běh věcí. Tehdy se totiž knihovna jeví jako nejlepší, nejpřístupnější a nejvhodnější řešení problému. Jasně, máme tu možnost e-výpůjček, kterou třeba já sama dost využívám nebo takové portály jako jsou KNIHOVNY.CZ, ale ani tak se nemusíte nutně dostat ke každé knize, kterou do školní četby potřebujete a ne každá knihovna takovou službu poskytuje. Takže i tady se dá zkrátka narazit, protože nic není úplně jedinečné a dokonalé.
V dnešní době, kdy je audioknih opravdu spousta a i velké množství klasické literatury, která tvoří většinu školních seznamů, už je namluvených a lze se k nim poměrně snadno dostat, by tedy měli mít žáci/studenti možnost sáhnout i po téhle variantě a neměli by být nuceni k tomu si sehnat papírovou knihu a tu přečíst, když to může být z mnoha důvodů problém.
„Já osobně proti audioknihám nic nemám, sama si občas něco poslechnu. Pokud chce žák místo čtení poslouchat, nevadí mi to, ale v takovém případě musí jít skutečně o audioknihu, nikoli o dramatizaci (mnoho z nich netuší, že v tom je rozdíl). Zároveň doporučuji, aby si kromě poslechu alespoň prohlédli tištěnou knihu – ne vše se dá zanést do audioverze. Pokud žák umí s audioobsahem dobře pracovat, tak učitel ani nemusí poznat, že knihu nečetl, ale poslouchal, proto je to za mě v pořádku a může to být i způsob, jak děti dovést k četbě. Sama občas audioknihy využívám ve výuce.“ (Barbora, 24 let, Gymnázium)
v autě, v MHD nebo klidně i 20 minut před spaním při zhasnutý lampičce – a jo třeba v takový aplikaci od Audiolibrixu si můžete krásně nastavit časovač, po kterém se vám čtení samo vypne, takže tohle je úplně krásně možný.
Myslím si, že v případě, kdy se i výuka jako taková přesouvá hodně do technického prostředí, by i žáci/studenti/ měli mít možnost doporučenou/povinnou četbu navnímat i jinak, než běžným čtením. Smutný je, že se tu o tomhle tématu můžeme bavit, jak chceme a diskutovat o tom klidně celé hodiny, ale dokud tohle neprojde přes náš zkostnatělý školský systém a mnohdy upjaté konzervativní kantory, nic se nezmění.
Když pominu názory, které tu byly citovány, přišla mi i spousta odpovědí , které se s nimi ztotožňují – samozřejmě za jistých podmínek, což je asi logický, ale i tak je to za mě skvělá cesta kupředu. Jestli tu tedy mám nějaké kantory, knihovníky, rodiče nebo i studenty – a předpokládám, že se tu z každé téhle skupiny někdo najde – zkuste apelovat v tomhle směru na svoje kolegy, vedení, kantory a učitele. Zkuste jim předložit rozumné argumenty, buďte nakloněni dialogu…protože právě na vás stojí celá možnost změny. Nikdo jiný to za vás neudělá. A věřte mi, že pokud budete potřebovat podpořit, vždycky se najde někdo, kdo to udělá.
Komentáře
Okomentovat