„Tati! Tati sou tady Rusové!“ – to byla nějaká první moje myšlenka, první obraz, který mi proběhl hlavou. Ten pak vystřídaly už reálnější záběry, scény, okamžiky.
2:09 – To je aktuální čas. Nemůžu spát, pořád se mi to vrací. Je čtvrtý den války. Všichni to nějak vnímáme, každý jinak podle vlastního cítění, zkušeností, zájmů…ale i tak to vnímáme všichni. Nemyslím si, že je na světě aktuálně člověka, který by to přešel s tím že: „Mě se tohle netýká, nezajímá mě to, je mi to jedno.“
První den války. Nepřítel se přiblížil, panikaříš, pláčeš u zpráv na ČT24, duševně tě to drásá, ale nedokážeš to vypnout. Prvotní šok, vztek, bezmoc a zhrození u tebe vystřídá strach. Velký, reálný, opodstatněný a paralyzující strach, který na tebe spadne, jako těžká deka pod kterou se nedá dýchat. Představa toho, že se probudíš do zvuků výbuchů, do svištění střel a rachotu tanků, že slova malé Uzlinky z Pelíšků zakřičíš do temné noci, je tak neskutečná a zároveň v tu chvíli tak reálná, že zůstáváš jen tiše ležet a hledáš první bezpečný bod. Něco/někoho, kdo tě ochrání. Bude chvíli trvat, než to opadne. Než se v tobě opět ten rozvířený prach usadí, vzduch se vyčistí a třas z rukou a nohou zmizí. Ale stane se to. Protože tohle všechno je ještě předčasné. Ještě je brzo panikařit a třást se strachy. Protože to je přesně to, na co On spoléhá. Je třeba začít jednat. To volání o pomoc je totiž až příliš hlasité, je třeba něco udělat. A čím dřív, tím líp…
V práci nesleduju nic jinýho, každou chvíli aktualizuju zprávy na seznamu, který přináší svědectví o lidské krutosti každou minutu našeho dne, jejich dne. Tanky v ulicích, trosky budov, první mrtví vojáci, civilisti, děti. Ale i první pomoci – finanční, materiální, psychické. A tak ani já nezůstávám pozadu, sdílím všechno, co jde a instagram i facebook doslova bombarduju informacemi o tom, kde všude se dá pomoc. A začínám být čím dál tím víc hrdá na svoje město a lidi v něm, kteří dokázali už první podpory zorganizovat prakticky během dopoledne Prvního dne války. A přibývají další a další.
RUSKÝ PREZIDENT SI SICE HRAJE NA ALFASAMCE, CO JEZDÍ NA MEDVĚDOVI A NEJRADŠI SVOJE SEMENO ZASEL DO KAŽDÝ ŽENSKÝ NA SVĚTĚ ABY DAL VZNIKNOUT SUPERSILNÉMU NOVÉMU POTOMSTVU, ALE NEJVĚTŠÍM MUŽEM JE TEĎ STEJNĚ TEN, KDO TO UMÍ NESKUTEČNĚ ROZBALIT NA SAKRA VYSOKEJCH JEHLÁCH.
Tenhle hitlerovský
záměr – protože jinak se tomu
fakt říkat nedá – jednoho sociopata zaslepeného mocí,
toužícího po moci ještě větší svět šokoval. Nikdo z nás si doposud
nedovedl představit, že se v dnešní době může něco takového vůbec stát. Doba
a její vymoženosti a technologie stojí v tuhle chvíli proti nám – i když…možná
stojí částečně i trošku na naší straně. Bez sociálních sítí, různých portálů,
webů…bychom to všechno zvládali mnohem hůř. Takhle jsme aktuálně informovaní,
máme možnost všechno sdílet a v podstatě pomoct jakýmkoli způsobem
okamžitě a rychlostí blesku. A to i přes šířící se dezinformace, což je věc,
které se Putin vážně nebojí a využívá je stejně běžně a samozřejmě jako čistou
košili.
Zatěžovat vás tu informacemi o tom, proč se tohle stalo, co tomu předcházelo a podobně je dost zbytečné, protože teď je toho všude dost a myslím si, že koho to skutečně zajímá, je v dnešní době – opět jsme u těch technologií – si schopen si cokoli dohledat. Co je třeba říct, je to, že skutečně cítím hrdost a v průběhu těhle dní se ukázalo, že ačkoli máme různé názory, postoje, politické nebo i náboženské hodnoty a vnímání, dokázali jsme se spojit proti někomu, kdo chtěl – a stále chce – ovládnout nejen zemi, která mu nepatří a zničit její kulturu, hodnoty, národ a svobodu. A to je skutečně velká věc.
Komentáře
Okomentovat