Výběrové nákupy a udržitelná domácnost

Název dnešního článku napovídá hodně. Rozhodně nechci, aby to celé působilo nějak moralisticky nebo abyste to vnímali jako radění jak něco v životě zlepšit, to není mým záměrem. Ráda bych ale ukázala to, jak se naší společnou domácnosti s Martinem snažím vést já, co je pro mne důležité, kde mám nějaké hodnoty a otevřít tak menší sérii textů o udržitelnosti, eko domácnosti a fungování, se kterým jsem více než spokojená, které mi dává smysl a které považuju za důležité.

Vždycky jsem se tak nějak snažila omezit odpad na co největší minimum, což se nejlíp vyřešilo v okamžiku, kdy jsem si založila vlastní domácnost a mohla jsem si to v ní celé udělat dle vlastního uvážení, vědomí a svědomí. Takže jsem začala eliminovat plastový sáčky, pořídila si látkový a začala co nejvíc věcí nakupovat takhle. Stejně jsem postupovala při nákupu vysavače – ten měl jeden velký látkový sáček, který stačilo vysypat a vyprat, stejně se postupovalo s filtrem. To byly takový malý krůčky, začátky celého procesu. Největší boom, jestli tomu tak můžu říkat, nastal v okamžiku, kdy se u nás ve městě otevřel eko/bio/bezobalu krámek se vším, co člověk potřebuje. Ze začátku jsem tam chodila jen nárazově a snažila si to celé osahat, zjistit co mají, otestovat si produkty a vybrat si ty nejlepší. A v tuhle chvíli už nenakupuju prakticky nikde jinde.

Ono to totiž ani není potřeba, protože ve Výběru nakoupím všechno (pečivo, maso, sýry, mlíko, luštěniny, těstoviny, koření, ovoce/zeleninu, sladkosti i slanosti i kosmetiku pro sebe, Martina i různý věcičky na praní, na nádobí atd.). Všechno je lokální – takže je vždycky veliký překvapení jakou zeleninu nebo ovoce budou mít – pokud tam neseženu, co zrovna potřebuju, zajdu do normálního krámku, ale vesměs se snažím vyjít a vařit z toho, co mají, což dohromady není nijak omezující. Navíc se cokoli dá dopředu objednat, protože všechno jim vozí několikrát do týdne pekaři či farmáři, takže nechat si předem udělat balíček je služba, která se dá krásně využít. Další výhodou je úplná bezobalovou, případně možnost obaly vrátit – tady jde samozřejmě hlavně o sklo, ve kterém si člověk koupí různé limonády, mlíko, jogurty a podobný věci. A to je něco z čeho moje srdce vyloženě plesá, protože právě zbytečný odpady mě fakt drásají.

Co je pro mě nejdůležitější je ovšem ta lokálnosti a domáckost – všechno od farmářů, pěstitelů a pekařů, navíc skvělej přístup personálu, který znám už roky roky roky a mám k nim plnou důvěru. Teď byste mohli zkusit argumentovat tím, že to přeci není až zas takový rozdíl, ale věřte mi, že je. A to dost podstatnej a velice snadno rozpoznatelnej. Na masu a mlíku je to poznat asi úplně nejvíc. Ten rozdíl je patrnej hned na první pohled, protože konzistence těhle produktů je dost odlišná – „výběrový“ mlíko je jak smetana a jakmile ho necháte v hrnečku chvilku stát, začne se na jeho povrchu srážet zhruba do půl hodiny, to vám zkrátka mlíko z krámu neudělá, o markantním rozdílu chuti vůbec nemluvím, to jsem si tuhle vyzkoušela a z krámu koupené mlíko v tetrapaku jsem šla hned vyplivnout, protože jsem měla pocit, že piju obarvenou vodu. Hroznej hnus fakt.

Stejně tak sem nikdy neměla hezčí a zdravější vlasy než teď, kdy si domácí eko/bio šampon kupuju právě v tomhle krámku, stejně tak mýdlo nebo jar na nádobí – z toho „běžného“ jsem měla věčně zničený ruce i nehty, s tímhle bych se nebála se umýt celá, kdyby na to došlo, a nehty mám jak po francouzský manikúře. Určitě spousta lidí začne argumentovat i tím, že to musí být hrozně drahý atd. Tady budete mít v jistém procentu pravdu – právě třeba za maso nebo pečivo si v takovémhle případě připlatíte, ale zas na druhou stranu…ta kvalita za to prostě stojí. Pro představu jo? Já vydělávám zhruba 16 000 měsíčně, Martin dejme tomu stejně tak – u něj se to hodně odvíjí od toho, kolik je práce atd., protože jako zedník to nemá úplně flexní jako já. Když společně poplatíme všechno, co je třeba, – nájem, telefony, internet, elektřinu, vodu – nezbude nám toho úplně moc a i přesto si můžu dovolit takhle pravidelně nakupovat. On pak totiž zas člověk něco ušetří jinde – právě třeba na tom jaru, kterej stojí pár peněz a koupím ho klidně dva litry, takže mi i dlouho vydrží – a pokud není pitomej a umí s penězi nějak zacházet, může si spoustu věcí dovolit a dopřát si i něco navíc – řekněme takový menší luxus, právě v podobě takovýhle nákupů a kvalitních potravin a prostředků do domácnosti, které ji udělají příjemnější.

Dneska jsem vám chtěla ukázat, že takovouhle domácnost může mít úplně každý, pokud má trošku snahu. Samozřejmě to člověk ani společnost jako taková nemůže nikomu nutit, ale pokud vám trošku záleží na to, jak jíst a žít líp, jak ulevit přírodě od bordelu, který produkujeme a jak si to doma udělat milý a hezký, tak tohle je rozhodně jedna z cest.