Když se člověk cítí Bohem //sci-fi román FIlipa Nikodéma//

Dneska úplně na rovinu a bez přetvářky. Já nejsem velký fanoušek sci-fi a fantasy literatury. Ne, že bych jí bojkotovala úplně, ale jsem v tomhle směru poměrně dost vybíravá, málokdy se mi v tomhle žánru něco zalíbí, málo co mi přijde nějakým způsobem nový, originální a nezař zajímavý. Zvlášť v případech současný literatury mám dojem, že už se dost vykrádá to, co už jednou zafungovalo, čtenáře oslovilo, vyrazilo jim dech a zaujalo masy. Jako by autoři zlenivěli a nechtělo se jim přijít s něčím vlastním, originálním, novým a zajímavým.

Takže když mě oslovil Filip Nikodém, autor knížky Bastien,syn hvězd, která vyšla před několika lety, jehož druhá kniha Bohové a lidé právě v těchto dnech bojuje na Pointě o své místo mezi knihami, které se dostanou na pulty knihkupectví, byla to pro mě celkem výzva. A protože jsem člověk, co se toho nebojí a rád zkouší něco novýho, protože dohromady nemám nikdy co ztratit a myslím si, že pokud s knihou, kterou čtu, nejsem spokojená, můžu ji vždycky odložit, rozhodla jsem se tuhle výzvu přijmout. A tak tu pro vás dneska mám menší povídání o tom, jak se mi právě knížka Bohové a lidé líbila.

V první řadě je třeba říct, že jsem se ke knížce a k celému příběhu dostala ve fázi, kdy mu chyběla korektura a celkově redaktorská práce. To je rozhodně něco, co ta kniha potřebuje, aby měla možnost na českém knižním trhu obstát. Zároveň je to ale věc, kterou momentálně nebudu hodnotit, protože to není adekvátní vzhledem k tomu, že jsem do rukou dostala první nástřel rukopisu. Co je třeba vypíchnout a skutečně ohodnotit je především nápad, námět a jeho zpracování, postavy a téma. To jsou věci, které se na textu změnit nedají, které tvoří jeho jádro a základ, celá kniha na nich v podstatě stojí a padá, jsou to věci, které potenciálního čtenáře buď osloví, nebo naopak odradí.

Jak už jsem psala, tak já nejsem primární cílovka tohohle žánru, navíc se o mě často říká, že jsem literární snob, což nijak nepopírám, jsem hodně vybíravá a kritická – a to v literatuře i třeba filmech všeobecně – a nemám problém to říct, potažmo napsat. Ale Bohové a lidé byli vlastně velmi příjemným překvapením. Možná proto, že jsem si od toho příběhu moc neslibovala, i když je pravda, že mě dost zaujalo právě téma, možná proto, že ne každý začínající český autor má patřičnou sebekritiku a sebereflexi a často se stává, že tito autoři mají dojem, že jejich kniha je superskvělá na první dobrou, nepotřebuje úpravy, nejsou nakloněni nějaké kritice a připomínkám a vše, co není ócháním a ácháním si okamžitě berou osobně a často i jako útok na jejich osobu a knihu. To prostě tvoří jisté všeobecné obavy, kterým se nelze vyhnout.

Bohové a lidé jsou, respektive měli by být, prvním dílem z plánované trilogie, což je možná až příliš ambiciózní záměr a možná by stálo za to ho ještě zvážit, ale pokud na něm bude Filip Nikodém intenzivně pracovat a bude mu věnovat patřičnou píli a péči, mohla by mít tato série šanci uspět. Už na prvních stránkách jsme vtaženi do světa, který disponuje o něco vyspělejšími a propracovanějšími technologiemi, než jaké známe v současné době – už je to svět, který působí trošku futuristicky, ale přesto nám není nijak zásadně vzdálen. Tohle je věc, kterou jsem hodně ocenila, protože přesně vržení do světa, který je až příliš přetechnologizovaný a až moc vyspělý od toho, co je mi známo, mě od čtení kdekteré sci-fi knihy odrazuje – není to svět, kterému bych věřila, který existuje primárně v autorově hlavě a tím pádem si s ním může dělat naprosto, co chce, aniž by to nutně dávalo smysl nebo nějakou logiku. Takže fakt, že se přesně těmto věcem Filip Nikodém vyhnul a přináší sice vyspělejší, nikoli však zcela nový a neznámý svět a technologie mě už na prvních stránkách zaujalo.

Druhým, hodně důležitým tohohle románu je spojení důležitých sociálních a společenských témat s ekologií. Ocitáme se totiž ve společnosti, která má jisté technologické možnosti, celkem běžně se už létá do vesmíru probádávat jiné planety, věda a výzkum jsou na poměrně vyšší úrovni, než jak ji známe, ale zároveň se lidstvo čím dál tím víc likviduje a jeho konání, které ho má posouvat dál, ho vlastně jistým způsobem sráží. Planeta Země začíná být lidským chováním vyčerpaná, přírodní zdroje dochází, lidstvo tím samozřejmě trpí a je tak potřeba hledat nějaké náhradní zdroje – a to jak ty energetické, tak i ty, které nás jako lidstvo udržují při životě. A kde jinde takové zdroje hledat, než na jiných planetách, na jiných místech v galaxii. Jenže člověk si ve své pýše, hrdosti a egu, jež nezná hranic, neuvědomuje, že není ve vesmíru sám, že jsou tu i jiné civilizace, národy, kultury, které mají své starosti, své technologie, své vlastní životy. A je jedno, jestli jsou takové civilizace vyspělejší, než ta, ve které člověk žije nebo se místo technologickému posunu věnuje víc rozvíjení kultury, žije třeba ve spojení s přírodou, v symbióze s planetou a místem, kde žije. Ať tak či tak, člověka nic neopravňuje k tomu si tyto další národy podmanit, vyhladit je, zotročit si je, jenom proto, že si sám svůj domov zničil.

Tohle téma, jeho pojetí a hlavně to, jak je vnímáno jednotlivými hrdiny této knihy je něco, co jsem na
celém románu ocenila a stále oceňuji ze všeho nejvíc. V rámci těchto mimozemských výprav se totiž ocitáme mezi dvěma mlýnskými kameny, mezi dvěma postoji a názory na věc, které se sráží, občas se snaží hledat kompromis, častěji však zapříčiní nejeden konflikt. Setkáváme se s těmi, kteří s tímto podmaňováním si ostatních, tak úplně nesouhlasí, s těmi, kteří to považují za jediné správné řešení a neznají ústupky, ale i s těmi, kteří tento svůj radikální přístup časem změní a nakloní se spíše na stranu těch, kteří se snaží o mírové řešení situací.

Bohové a lidé jsou moc dobře napsaným románem, který svým čtenářům slibuje nejen čtivý a zajímavý příběh, ale i velká témata, akci, vesmírné výpravy, srážky civilizací, které jsou více či méně vyhrocené a také pestrou škálu lidských povah, vlastností a postav, které nejsou ploché ani černobílé. Ba právě naopak. Prochází vývojem, dospívají – ať už morálně nebo i z fyziologického hlediska – a prochází určitým progresem. Je to nové, zajímavé, originální, zábavné čtení, které má rozhodně šanci oslovit nejen čtenáře a milovníky sci-fi žánru jehož prvky tu samozřejmě převládají, ale i ty, kteří chtějí sice oddechovou literaturu, ale zároveň od ní očekávají dobrý příběh s přesahem, zajímavým příběhem a silným tématem. A toto všechno Bohové a lidé rozhodně splňují.