Tvořstor pro všechny děti //5 otázek pro Anetu Luňákovou//

Aneta Luňáková je studentkou katedry výtvarné výchovy na Masarykově univerzitě. Ráda tvoří, kreslí, maluje, vyrábí, zpívá, tančí a učí. Lobuje za změnu školního systému, a aby se trošku hnul, rozhodla se tou změnou stát. Věří, že tvořivost nás dokáže posouvat dopředu jako společnost a kulturu, uchovávat historii a poukazovat na problémy současnosti. Mimo jiné i školí zážitkovou pedagogiku online i offline a díky projektu TVOŘSTOR se jí daří otevírat diskuzi a chuť tvořit napříč učiteli, studenty i rodiči.

1. Na začátek by bylo určitě super nám projekt Tvořstor nějak představit. Jak to vlastně celé vzniklo?

Jak to celé vzniklo? A kdy? Bylo to vlastně v listopadu roku 2020.
To je důležité uvést, protože současná situace u nás vypadala tak, že školy byly zavřené a děti přišly o většinu kreativních předmětů (hudebka, výtvarka).

Já jsem tou dobou dobrovolničila u organizace BÁTOR TÁBOR, která přicházela do Česka s vizí naplňovat své poslání a dávat možnost nemocným dětem zažívat parádní tábory, kde budou překonávat své limity, bavit se a zároveň pro ně bude zcela dostupná zdravotní péče v průběhu tábora. Bohužel COVID-19 způsobil, že nebylo možné tábory realizovat osobně. Pro děti by bylo víc než nebezpečné se v té době potkat. Tak se celý koncept přetvořil do online formy - na ZOOM. Já jsem to léto měla v plánu vést výtvarné tábory u “zdravých” dětí a v reálu, ale bohužel se ozvalo mé onemocnění a já skončila těsně před létem na kapačkách v nemocnici s nebezpečně rostoucími cystami, a poté měla strávit léto zavřená v karanténě před operací.
To byl moment, kdy jsem do organizace napsala a přihlásila se jako lektor výtvarných aktivit. V té době jsem si ještě nedokázala představit “co ten online bude”.

V průběhu příprav, školení, a následné realizace to bylo jasnější. Později jsem se dokonce stala na těchto táborech vedoucí. Internet byl neomezené místo, a my jsme díky němu naše děti dokázaly brát na návštěvy i do bílého domu. V průběhu těchto akcí/táborů jsem viděla jak kreativní a výtvarné činnosti během tábora děti posouvají, jak jim dávají možnost vzít něco na co mají vliv do svých rukou a přetvořit to na co chtějí - pocit, který tak často zažívají a tolik jim dává. Tehdá se mi poprvé zželelo “zdravých” dětí všude okolo, které izolaci zažívají stejně jako ty nemocné, ale programy pro ně prakticky nejsou.

A právě tato myšlenka popohnala, v onom listopadu diskuzi s Žanetou Zieglerovou, kdy jsme se pohoršovaly nad tím, že byla online výuka osekaná o kreativní předměty, a děti tak přestaly být vedeny k sebevyjádření, tvorbě.
Žanetka založila kouzelný ateliér ARTESVĚT v Brně a pro první vlnu existence tohoto projektu poskytla úžasné zázemí. Za to jsem jí moc vděčná.
S ústupem COVIDU-19, a navrácení výuky do lavic se nám do online prostoru přestaly děti hlásit, a my se museli rozhodnout, zda se vydat jinou cestou.
A tak se naše “zázemí” skutečně přesunulo do online podoby - na sociální sítě.

2. Jak vás tak sleduji na vašich sociálních sítích, mám dojem, že se z Tvořstoru stalo něco většího, než se původně zamýšlelo. Že si začíná žít vlastním životem a roste před očima. Jak to vnímáte vy, jako takoví…vlastně rodiče?

To jsem ráda, že to tak vypadá! Já jsem po skončení online kroužků měla trochu krizi z prostoru kde KAŽDÝ MŮŽE TVOŘIT ODKUDKOLIV se stávala INSPIRACE CO TVOŘIT S DĚTMI I BEZ NICH V PRŮBĚHU CELÉHO ROKU. A já měla trošku strach, že jsem svou roli vedoucí nezvládla. Navíc jsem na to byla sama - bez Žanetky. V té době jsme dokonce vyhráli v rámci celé Masarykovy univerzity soutěž o nejlepší projekt a byli vyslání na školení do Francie. Ale má nemoc se opět ozvala, a má drahá kolegyně Lucie Hájková byla postavena do role vedoucí projektu místo mě.

Mé letenky propadly, a s nimi i já propadla depresi, že projekt nejsem schopná vést, natož udržet. Chvilku to trvalo, ale dostali jsme se z toho.
Jestli si projekt nějaké moto drží tak je to UDĚLAT Z PROBLÉMU PŘÍLEŽITOST. Do projektu vstoupily a vstupují nové duše, kterého dál posunují a rozvíjejí, nyní primárně z hlediska sociálních sítí (zde musím jmenovat mé úžasné kolegyně Anetu Podzimkovou a Šárku Ondráškovou, které mi rozvázaly ruce, a na denní bázi mi pomáhají se správou sítí).
Podobně to bylo s materiály pro UA DĚTI (uprchlíky), s konceptem slovíčkových omalovánek přišla Marie Kuželová. Už v kroužku BAREVNÁ ANGLIČITNA pomáhaly omalovánky dětem s učením. A tak ty nové na Světový den uprchlíků (20.6.) přišly na světlo světa. A s ním i do škol a různých dalších institucí.

3. Momentálně pracujete na různých tvořících i vzdělávacích projektech, spolupracujete s různými organizacemi, poměrně rychle jste zareagovali na současnou situaci na Ukrajině, kdy jste začali pomáhat ukrajinským dětem se začleněním i usnadněním jim nástup do škol u nás. Je toho strašná spousta, co ty osobně považuješ za opravdový úspěch Tvořstoru? Z čeho máš největší radost?

Já mám největší radost, že projekt inspiruje v tom, že mít projekt neznamená dělat jednu věc pořád dokola. Ukazuje, že je v pořádku se rozvíjet, posouvat, měnit. Ze změn ve společnosti pořád převládá strach. A je fajn, že ukazujeme dětem, rodičům i učitelům, že jsou v pořádku, a na místě. Další mou velkou radostí je, že kdokoliv se stane součástí projektu, má prostor ho posunout, a to se i děje. Marie přišla s omalovánkami, Anetka s artkvízy apod. Zkrátka mě těší, že se nám pořád daří držet atmosféru, ve které se rozvíjíme my, a s námi i projekt.

4. Ty jsi jednou ze zakládajících členů. Předpokládali jste, že bude mít tenhle, tehdy studentský projekt takový úspěch?

Já bych asi potřebovala vědět, v čem ten úspěch vidíš. Já ho vidím v těch věcech, co mi dělají radost. V tom, že v rámci projektu každý jeho člen dělá jen to, co ho baví, co ho posouvá. Že jsme na denní bázi v kontaktu s dětmi, učiteli i rodiči a máme přehled, co se jim honí hlavou. Tohle jsou věci, které je velmi těžké sledovat, když jste v jedné z těch tří pozici. Často se stane, že dodáme učiteli nápad. Dítěti kuráž, odvahu, a rodiči podporu. To jsou mé největší radosti a úspěchy co vnímám napříč všemi odvětvími projektu.

5. Máte nějaké plány do budoucna? Nebo nějaké přání kam byste se chtěli dát posunout, kam
celý projekt směřovat, čemu se věnovat?

Ano! A těch je. Z těch nejbližších je to dokončit webové stránky. Dalším v pořadí je financování projektu. V této chvíli nám dává největší smysl z něj udělat neziskovou organizaci, věříme, že díky tomu budeme moci dál pomáhat tam kde je to třeba (nemocnice, uprchlíci aj.). Financování je teď řešeno z mých osobních zdrojů a to určitě není ideální stav - zároveň nevidím smysluplnější věc, do které prostředky investovat :-). Pokud by se podařilo sehnat nějakého sponzora/grant bylo by to ideální. Jsme otevření i různým spolupracím s eshopy, firmami apod. A určitě co předat v rámci výtvarných programů, zážitkových školení apod.

Uvidíme, kam nás vítr zavane.