O čtrnácti povídkách a LGBT+ lidech //5 Otázek pro Ditu Čadilovou//

Dita Čadilová je povoláním vystudovaná cukrářka s maturitou. Ráda zkouší nové věci a experimentuje, proto si udělala kurz na hlídání dětí, které hlídám přímo v domácnostech. Ráda čte, kreslí, či dělá cokoliv, co se kamarádí s uměním. Poprvé se začala věnovat psaní, kvůli maturitě z českého jazyka, nakonec se z toho stala záliba a zapojila se i do různých internetových literárních soutěží. Momentálně pracuje na vydání své povídkové knížky "21".

1. Vaše knížka se zabývá tématikou LGBTQ+ proč jste si zvolila právě tohle téma? Je vám osobně nějak blízké?

To je velmi dobrá otázka. Když jsem na internetu hledala četbu, narazila jsem na příběhy, které se týkají této tématiky a já se rozhodla to zkusit. Začetla jsem se a nakonec se mi příběhy s LGBTQ+ tématikou zalíbili víc, než ty klasické. Má to jiný nádech a hlavně jiný pohled na vztah mezi stejným pohlavím.

2. „21“ je knížka plná různorodých a velmi barevných povídek,  osudů,  příběhů… Kde jste sbírala inspiraci?

Jedním příběhem jsem se inspirovala a to korejským drama, který mi zrovna vyhovoval na napsání povídky. Většina je spíše ze zkušeností, či si čtenář může všimnout, že jsem v tu dobu prožívala těžké období, které se prolnulo i do příběhů. Ale jsou tam i takové, které jsem si představila, jak bych zareagovala, kdyby mě to potkalo.

3. V poslední době, zvlášť se sílícím tlakem organizace JSME FÉR na vládu, aby u nás schválila manželství pro všechny, tedy i pro homosexuální páry, se stále víc objevují negativní reakce a postoje právě v ohledu homosexuálů, transgenderů, nebinárních lidí a podobně. Jak to vnímáte? Nemáte strach, že právě kvůli tomuto knížka nemusí na českém trhu uspět?

Okolo sebe slýchávám, že tito lidé jsou nemocní a taková práva si nezaslouží. Já to beru tak, že stále to jsou lidé, co mají svobodné právo se rozhodovat stejně jako heterosexuálové. Láska si nevybírá. Ta prostě proběhne mezi lidmi a je už jedno jakého jsou pohlaví. Proto nevidím důvod, proč by neměli mít právo se vzít, či si adoptovat dítě, když samoživitelka se může sama starat o dítě. Navíc žijeme v dvacátém první století a nevidím problém udělat změny ve společnosti. Možná to je důvod, proč nemám strach, že by neměla uspět na českém knižním trhu. Je tu tolik mladistvých lidí, které mají stejný názor jako já.

4. Sledujete nějak právě dění kolem JSME FÉR nebo dalších organizací, které se snaží o zlepšení právní a vlastně i společenské situace ohledně LGBTQ+ u nás nebo v zahraničí?

Bohužel, tohle přímo nesleduji. Ale vím, že jsou místa, kde LGBTQ+ mají stejná práva jako heterosexuálové, ale také vím, že tu jsou místa, kde jsou za to trestání, protože hodně i dělá náboženství v jednotlivých zemí.

5. Komu je tedy primárně „21“ určená? Cílíte na nějakou konkrétní skupinu čtenářů nebo tomu necháváte volný průběh a… Ať si zkrátka vaše knížka najde svoje čtenáře sama? Přeci jen je to dost specifické téma.

Skupina ani ne. Ale odhaduji, že se to bude spíše zamlouvat náctiletým, přeci jen v tomto věku chce každý vše vyzkoušet. Ale nechci to rozhodnut takhle. Sama knížka si vybírá čtenáře a naopak.