O práci v knihkupectví

O práci knihkupce mají lidi, kteří jsou vlastně jen zákazníci a tím pádem i nezasvěcenci, zkrátka ti, kteří tenhle život – nebo minimálně jeho část – nežijí, koluje strašná spousta fám. A ruku na srdce, občas mě to sere. A protože tuhle práci miluju, řekla jsem si, že by možná bylo fajn, vám o ní něco napsat, protože tu můžu mít ty, kteří o ní uvažují, ty, kteří třeba knihkupectví/knihovnictví studují nebo nad takovým oborem přemýšlejí, můžu tu mít ty, kteří o ní nevědí ani zbla. Možná tu mám i ty, které tohle vůbec nezajímá, ale ti zas nemají důvod kliknut na název článku a přečíst si ho.

V každém případě mám drobet potřebu vám napsat o tom, co dělám, když pro vás zrovna nepřipravuju nějaký článek, video nebo některý z mých textů a reportů na kulturne.com. Protože, co si budem, v práci zkrátka a dobře tráví člověk většinu dne. A malá výzva na začátek pro vás: Jestli se na konci tohohle textu nedozvíte něco, co by vás zajímalo, tak určitě napište do komentářů. Podobná výzva poběží i v mém lednovém vlogu, který brzy vyjde na youtube a když nějakých otázek bude dost, tak bych připravila i nějaké speciální povídací video. J Tak a teď už se pojďme kouknout ke mně do práce a zaplout mezi regály.

První věc, co tak lidi většinou napadá je to, že máme vlastně spoustu času na to, všechny ty knížky přečíst, když jim tolik rozumíme a dokážeme pomoct a doporučit tu pravou. Že jako máme v práci prostor si číst. To je ale fáma jak blázen, protože na tohle tam vážně prostor není. Máme stejně času na čtení jako kdokoli jinej, po pracovní době, hezky doma nebo v kavárně, v klidu. Tahle práce totiž není úplně o tom, že si můžete číst, zkoumat knížky, prolistovávat si je a povídat si se zákazníky o tom, která je lepší, která se vám líbila a co jste zrovna přečetli. Respektive drobátko ano, ale není to základní kámen všeho. I když jsou pro nás naši zákazníci důležití, není úplně čas a prostor se s každým takto „vykecávat“ a sáhodlouze vše rozebírat a analyzovat. Tohle je jenom zlomeček toho, co je za ten den třeba udělat. A někde si v koutku tiše číst? To fakt ne. I když by to bylo hezký.

Ono totiž doporučit knížku není to jediné, co jako knihkupec musíte. Určitě to v různých prodejnách i firmách chodí trošku jinak, takže to, co teď napíšu, zkuste brát drobátko s rezervou a přistupovat k tomu tak, že mluvím/píšu o svých zkušenostech a o tom, jak to vypadá u nás. To je důležitý mít na paměti. Věc se má totiž tak, že abychom měli co doporučovat a prodávat, musí se ty knížky v těch regálech taky nějak vzít, že jo. J Takže je třeba – skoro denně – doobjednat to, co se prodalo a prodává, zajistit přísun novinek – a těch denně vychází něco kolem deseti, patnácti a na prodejnu jich taky může přijít kolem pětiset a víc, když na to přijde – ať už jde o klasickou beletrii, dětské knížky, YA literaturu nebo cokoli z odborné literatury. Plus je samozřejmě třeba mít i ostatní zboží, které na dané prodejně máme – hrnečky, merchový věci, fusekle, cédéčka, filmy nebo třeba čaje, plakáty a hry.

No a tohle všechno se musí nejen objednat, ale taky vybalit, zaevidovat do našeho systému aby to šlo vůbec prodat, a v neposlední řadě je třeba vyreklamovat to zboží, které přijde nějak poškozené. Protože knížku s natlučeným hřbetem nebo hrneček bez ouška by si nikdo nekoupil, na tom se asi shodneme, že jo. J A to, i když se to tak třeba nezdá, zabere poměrně dost času a vezme docela dost energie. No…a tohle děláte a do toho se ještě maximálně snažíme vyhovět těm, kteří svoji vysněnou knížku nemůžou najít, chtěli by nějakou objednat nebo jen potřebují poradit s dárkem pro někoho blízkého.

Takže sečteno podrtženo. Tahle práce je skvělá, děláme ji rádi, srdcem – protože v týhle branži se fakt zbohatnout nedá, pokud nechcete dělat na nějaký velký manažerský pozici. Děláme jí s chutí a zápalem sobě vlastním a máme rádi svoje zákazníky – i když je pravda, že nás někteří občas štvou, hlavně ti, co k nám nejsou úplně slušní, myslí si, že víme a zařídíme všechno nebo tak. Jasně tihle můžou mít prostě jen špatnej den nebo blbý životní období, ale…jsme všichni jenom lidi a stejně jako my se ze všech sil nedat na sobě znát svoje špatný nálady, trable a bolístky, bylo by hezký, kdyby to takhle bylo i z té druhé strany. Protože my se fakt snažíme se všem maximálně vyhovět, udělat pro vás všechny naši prodejnu milým, příjemným místem, kde najdete to, co hledáte, kde sebe i vás obklopujeme příběhy, znalostmi i radostí i malého dárku. A dohromady jedinou naší odměnou je pocit z dobré práce, spokojený zákazník a to, že se k nám vracíte. Tak na to zkuste myslet, až příště půjdete do svého oblíbeného knihkupectví. Protože obyčejné „Dobrý den“, „Prosím vás“, „Děkuji“ a „Nashledanou“ dělají občas zázraky.