Umění snít a noci beze spánku

Sny jsou strašně zvláštní věc. Můžete v nich být kýmkoli, dělat cokoli, setkat se s těmi, kteří vás třeba už opustili. Sny můžou být děsivý, podivný, uklidňující, úplně uhozený a dají se dokonce i řídit, koordinovat, někdo – třeba já – umí i sny na pokračování nebo ovládá lucidní snění, což je úplná paráda. I když trošku strašidelná a nebezpečná – chce to cvik a pevnou vůli. V takových snech totiž člověk rád zůstává, vytváří je vlastní představivostí, posouvá za hranice pochopení, staví si v nich svoje vlastní světy, reality, sám určuje běh času. A to láká víc, než obyčejný život plný stereotypů. I když…občas se v takových snech člověk může ztratit a přestane rozlišovat co je skutečnost a co už ne. To se občas stane i mě, ale dá se z toho vybruslit, i když to občas mysl, tělo i duši zmate.

„Ráda vysedávala v přírodě, na různých místech a naslouchala cvrlikotu ptáků a dalším zvukům přírody. V tomhle moderním světě, ale stroje často přehlušovaly tyto pro ni tak líbezné zvuky. Věděla, že z tohoto světa pro ni není úniku pryč od toho všeho. Myšlenky na ten nekonečný koloběh a nekonečně se opakující dny ji často vířily v její hlavě a nedalo se jich úplně zbavit. Ráda přemýšlela o druhém světě, aby se jí alespoň tak podařilo uniknout pryč z této reality.“

Když už jsem mluvila o tom lucidním snění, tak…jeto něco, na co se mě občas lidi ptají. Možná ze zájmu, možná ze zvědavosti nebo z úplně jiných důvodů, po kterých jsem nikdy moc nepátrala. Ale čím víc takových dotazů se množí, tím těší, mám asi potřebu to nějak vysvětlit, sesumírovat a vytvořit nějaký odkaz pro ty, co se budou ptát v budoucnu. Je fakt, že na to existuje spousta knížek, – ať už beletristických nebo populárně naučných – který vám tohle téma můžu zprostředkovat a nějak vám ho přiblížit, ale osobně si myslím, že pokud chcete s něčím takovým začít a nějak se tomu věnovat víc, chce to člověka, co tohle ovládá, má s tím nějakou zkušenost a dokáže svoje znalosti, dovednosti a případné chyby, kterých se dopustil předat dál. To dá člověku víc, než kdejaká kniha.

„Byla zpět tam, kde se cítila nejlépe. Ve světě kde mohla být sama sebou. Ve společnosti,
která byla vším, co v životě potřebovala…“

Abyste pochopili, proč jsem měla potřebu se něco takovýho naučit, měli byste vědět, že od malička –
zhruba od nějakých sedmi osmi let – trpím chronickou nespavostí, problémy s usínáním a celkově mi tenhle spánkový rytmus nějak celý život uniká. Takže jsem si jako dítě začala vytvářet sama různý techniky, který mi pomohly usnout. Začala jsem si vytvářet krátké příběhy a hry – což je třeba věc, kterou dělám dodneška – a časem jsem zkusila si představit jedno místo s nějakým jedním charakteristickým a velmi konkrétním bodem – jen tímhle jedním aby mě od jeho sledování nic dalšího nerušilo – a na ten jsem se plnohodnotně soustředila, na každý maličkatý detail. By to třeba dům – většinou srub - a bylo třeba vnímat každý kus dřeva, každou třísku, každý šindel na střeše. A jakmile jsem si ho maximálně navizualizovala, nechala jsem ho pomalu rozpustit. Jako když ráno stoupá mlha, která celý ten obraz zakryla. To většinou celkem zabíralo a zabírá to dodnes, i když je pravda, že díky tomu, že mě jedna známá přivedla na lucidní snění a jeho maximální ovládnutí jsem to celé posunula na vyšší úroveň, kterou jsem jako dítě neměla moc šanci uchopit.

„May nebyla jediná z druhé strany, která se do tohoto světa mohla dostat. Lidí z druhé strany
zde bylo více, ale nebylo jednoduché je rozlišit. Někteří žili normální život někde na vesnici.
Jiní sloužili království. I pro ně platilo to, že se mohou proměnit v heyeny. To, jací byli v realitě,
se odráželo i v tomto světě.“

Musím říct, že jsem za tuhle schopnost nebo dovednost hrozně vděčná. A i když to se spaním pořád nemám úplně medový a pořád jsou stavy, který mi spánek a s ním i sny seberou úplně – což je dáno hlavně mojí duševní nestabilitou a jistou psychickou poruchou – o tý třeba zase jindy, to dneska úplně není na programu dne. Leč, když vím, jak a čím si pomoct a jak se aspoň trošku vyspat – navíc uznejte, že koordinovaný snění o místě, který si sama vyberu, vytvořím a do nejmenšího detailu doslova přivedu k životu, je prostě pecka – je skvělé toho využít na maximum. A navíc je to mnohem zdravější, zábavnější a atraktivnější, než kdejakej prášek, kterej vás prostě a jednoduše jenom vypne.

PS: Ukázky jsou z chystané knížky "Pouto mysli",  která se aktuálně chystá k vydání. O ní vám napíšu zase něco příště, ale rozhodně se máte na co těšit pokud máte rádi fantasy, snovost a napětí.