Martina D. Moriscoová se v Praze v roce 1974; své dětství prožila v Táboře. Od roku 2007 žije se svou rodinou ve slunné Itálii. Tam začala psát knížky pro děti - o nich jsem si společně povídaly na instagramovém streamu, jehož záznam si můžete pustit na mém YT kanále. V loňském roce napsala knížku pro dospělé, kde čtenáře zavádí právě do Itálie a Říma, který je jí velmi blízký. Právě o ní a o italské kultuře je dnešní rozhovor.
1. Ty jsi byla doposud primárně autorka knížek pro děti, které si i sama ilustruješ – o nich jsme se bavily loni na našem společném streamu. Proč si se rozhodla napsat knihu pro dospělé čtenáře?
Začala jsem psát příběhy pro děti v období, kdy jsem hodně četla dětské knížky svým dětem, vrátila jsem se tak trochu do dětství a příběhy pro děti byly v centru mojí pozornosti. Psát pro děti mě opravdu hodně baví, ale děti rostou. Taky si jako autorka uvědomuji, že knížky pro dospělé mají mnohem větší čtenářský dosah a ráda bych si zkusila i jiný žánr. Proto jsem se rozhodla napsat i něco pro dospělé. Myslím, že až čas u káže, který z mých příběhů dokáže zaujmout a najít si své čtenáře.
2. Už spoustu let žiješ s manželem a dětmi v Itálii. Cítíš nějaké zásadní rozdíly v mentalitě lidí, knižním průmyslu nebo třeba v nímání světa a kultury obecně?
Ano rozdílů je mnoho, ale pěknou knihu ocení stejně čtenáři v Itálii jako v Čechách. Italů je šestkrát víc než Čechů, proto i knižní trh je mnohem větší. V Itálii vychází ročně víc než 80000 titulů a mnohokrát jsem slyšela větu, že je zde snad víc autorů než čtenářů. Úplně pravda to ale není, ne všichni Italové sice čtou, ale těch kteří čtou je hodně. Jinak v knihkupectvích je větší zastoupení brožovaných knih.
Co se týká kultury a společnosti, Itálie je země plan kontrastů, což platí všeobecně. Na jedné straně vidíte špičkový design a vytříbený vkus a hned vedle něco úplně opačného. Vzhledem k velkému kulturnímu dědictví se zde kultura bere velmi vážně i ve škole. Děti na druhém stupni základní školy studují ve výtvarné výchově dějiny umění a dokonce z něho píšou i písemky.
3. Ve své knížce ukazuješ nejen mezilidské vztahy, které jsou tak nějak všude stejné, ale i život, lidi a tak nějak celkový tep Říma. Jaký je tvůj osobní vztah k tomuhle městu a lidem v něm?
Řím je zvláštní a složité město, které má své kouzlo. Nežije se tady snadno. Dost jsem to, myslím, popsala ve své knize. Kdo sem přijede na krátkou dobu, bývá nadšený, ale to počáteční nadšení málokomu vydrží delší dobu. Italové jsou hodně vázaní na svou rodinu, a proto je důležité právě to, jaké zde má člověk rodinné zázemí. Taky je důležité umět se ozvat, jinak nemáte šanci uspět. Moje zkušenost je taková, že když potřebuju něco vyřídit, většinou to nikdy napoprvé nevyřídím. Řím se nikdy neokouká, ale může vás i pěkně unavit.
4. Žiješ, píšeš a ilustruješ v Itálii, jak už jsme řekli, ale svoje knížky vydáváš u nás v Česku. Není to složité stran jaké domluvy ohledně vizuální podoby, redakční práce, propagace tvých knížek?
V dnešní digitální době je všechno jednodušší. S domluvou ohledně redakční práce jsem zatím neměla nějaké potíže. E-knihy jsou specifický formát, takže je připraví pan nakladatel a pošle mi PDF ke kontrole. Když se mi něco nezdá, nebo naopak jemu, když se něco nezdá, vyměnímě si několik emailů a máme to vyřešené.
Jinak si mnoho věcí dělám sama, protože třeba do Nové Formy, kde jsem si nechala knihy vytisknout, musíte poslat už hotové PDF. Máte tedy dvě možnosti. Buď si jako autor připravíte PDF sami, nebo si někoho zaplatíte. A já se snažím ušetřit, protože momentálně nemám žádný stálý příjem. Možná kdybych žila v Čechách, bylo by pro mne snažší najít nějakého nakladatele, který by se o práce kolem mých tištěných knih a rukopisů postaral, ale tím že žiji mimo Českou republiku, nemám moc šancí se s někým z oboru osobně setkat. V tom je to určitě složitější, takže se snažím dělat co umím a dokážu. Nepochybuji ale o tom, že odborná týmová práce je vždy o krok napřed.
5. Co plánuješ na tenhle rok? Můžeme se těšit na nějakou novou knížku?
Letos bych ráda vydala jeden prázdninový dobrodružný příběh pro děti. Mám ho napsaný, právě pracuji na korekturách a budu připravovat i černobílé ilustrace. Můžu ještě prozradit, že to není březnová Hušperanda, kterou si nechám až napřesrok, ale napsala jsem něco úplně jiného. K tomu pracuji na jedné knize pro dospělé. Jedná se o téma, o kterém jsme spolu v létě mluvily, ale dokud nebudu mít hotový rukopis, nerada bych víc prozrazovala. Zatím si nejsem jistá, za jak dlouho se mi jej podaří dokončit, a proto bych nerada něco předem zakřikla. Jinak bych chtěla zapracovat i na svojí ilustraci a pořídila jsem si tři online kurzy, kterým se budu příští týdny věnovat.
Komentáře
Okomentovat