Ploštičí pohádky a život hmyzu //5 otázek pro Janu Valáškovou//

Jana Valášková je rozená Brňačka a maminkou dvou malých kluků, která sse momentálně chystá na příchod malé princezny. Vystudovala obor Chorvatský jazyk a literatura. Rodičovství jí přineslo rozhodně nový životní styl, možnosti, ale i otevření mnohých třináctých komnat. Především mě starší syn přiměl zajímat se o kontaktní rodičovství, non-toxic produkty a domácnost, celostní a alternativní medicínu a respektující výchovu. Má ráda ruční práce jako je šití, háčkování nebo výroba náramků a i na mateřské se věnuje sebevzdělávání v oblasti IT. Aktuálně se věnuje dětem a vlastním webovým stránkám zaměřeným na nejrůznější alternativní témata, ve kterých se skutečně našla. Mimo to je autorkou krásných a velice něžných pohádek Velice láskyplné ploštice, kterým je věnovaný dnešní rozhovot.

1. Velice láskyplné ploštice jsou krásnou a milou dětskou knížkou. Jak celý ten nápad vznikl a proč právě ploštice?                                                                        

Když jsme s našimi malými syny venku, vždycky si všimnou nebo přímo hledají, kde jsou  ploštice. A když mě napadlo napsat vlastní pohádky, ploštice byla vlastně jasná volba, jelikož se v pohádkách standardně nikde moc neobjevují (na rozdíl od typických medvídků, lišek, zajíčku a pod). Věděla jsem, že by jim to udělalo radost. Proč jsem se rozhodla nenechat sepsané pohádky v šuplíku jen pro ty naše dva klučíky? Když si je přečetla kamarádka, byla nadšená. Chtěla jsem zkusit, zda by o takové pohádky byl zájem, zda bych dokázala sehnat dostatek peněz na jejich vydání, aby potěšila i další děti.

2. Já jsem ve svém videu, kde vaší knížku zmiňuji, říkala, že mi to v jistém směru přišlo jako Karafiátovi Broučci pro moderní děti. Bylo to takto myšleno?

Vlastně vůbec ne. Když jsem je tvořila, neměla jsem v hledáčku žádný vzor. Prostě přišel tok myšlenek, šlo to samo, sepsány byly pohádky vlastně docela rychle. Myslela jsem spíš na to, že vím, kdo budou ústřední zvířátka, jaké téma chci do pohádek zapracovat a komu je chci směřovat.

3. Vaše knížka je nejen pohádková, ale také poučná. Čtenářům, ať už těm dětským nebo i těm dospělým přibližuje nejen vztahy mezi lidmi – ať už v rodině nebo třeba mezi kamarády – a zároveň jistým způsobem umocňuje a buduje jejich vztah ke zvířatům, rostlinám, přírodě obecně. Předpokládám tedy, že i vy sama máte k přírodě kladný vztah.

Ano, k přírodě mám kladný vztah. Nejsem její velký znalec, spíše vnímám, co nám dokáže předat, jakou v ní můžeme načerpat sílu, když potřebujeme. Často mě mrzí, že její význam my lidi bagatelizujeme a málo si jí vážíme.

4. Bude třeba nějaké ploštičí pokračování? Nebo se eventuelně můžeme těšit na nějakou jinou dětskou knížku s jinými hmyzími hrdiny? Přeci jen to zatím vypadá, že se knížka opravdu objeví na pultech knihkupectví, což jí moc a moc přeju a byla by škoda zůstat jen u jedněch vydaných pohádek. Zvlášť, když má člověk takhle bohatou fantazii.

V případě úspěšné kampaně pohádek bude i pokračování. Témata mám na papíře už teď, je z čeho vybírat. Už stačí jen vymyslet, co hlavní hrdinové nového zažijí.

5. Vzhledem k tomu, že jste se rozhodla napsat a vydat knížku pro děti, se mi docela nabízí otázka, jakou knížku jste měla sama v dětství ráda?

Já jsem vždycky milovala Děti z Bullerbynu, Heidi, děvčátko z hor, ale také nezapomenu na oboustrannou knížku Mezi brášky, Bráška Lajdáček. Je pravda, že klasické české pohádky mě nikdy moc neuhranuly.