Hned na začátek bych vám všem chtěla moc poděkovat. Za
podporu, komentáře, ohlasy, zprávy. Ono se to možná, ale takovýhle věci dělají
hrozně moc. Člověk má pak pocit a tak trošku jistotu, že to, co dělá, není tak
úplně zbytečná blbost. Jak to bude teď v květnu úplně nemůžu říct,
rozhodně se můžete těšit na nějaký rozhovory, které pro vás mám připravené,
určitě aspoň jednu recenzi na skvělou knížku a budou i nějaký články ze Světa
knihy, který si ani letos nenechám ujít. Nicméně, hned potom nastupuju na pár
dní do nemocnice na zákrok, což je věc spojená i s určitou rekonvalescencí
samozřejmě. Ale budu se snažit, aby to tu úplně nezamrzlo.
J Ale určitě jste už
všichni zvědavý na to, jaký byl duben, že jo? Nebo aspoň někdo.
Jak už jsem psala, tak mě čeká operace, což je, logicky,
spojený s různejma vyšetřeníma, odběrama a dalšíma věcma. Takže jsem po
čekárnách trávila nějaký ten čas. Ten mi zpříjemňovaly knížky, což bylo vlastně
docela hezký, protože lepší společníky na nemoc neznám. Četla jsem celkem dost,
protože jsem pracovala na nějakých projektech s
Pointou, kde se snažím
pomoct začínajícím autorům splnit si sen o vydání vlastní knížky a taky vyšlo a
během května ještě vyjde spousta skvělých knih. No a taky jsem se připravovala
na pár literárních akcí, které jsem u nás ve městě fotila. Na tyhle akce jsem
vždycky hrozně ráda připravená, protože je fajn znát příběh, ze kterého se bude
číst, o kterém se bude mluvit. Tyhle moje reportáže a občas i nějakou tu
recenzi si můžete přečíst na webu
kulturne.com.
Třeba právě setkání s překladatelem Petrem Onuferem,
který mimo jiné překládá mého milovaného Jacka Kerouaca. Je fakt, že tentokrát
to nebylo o Kerouacovi, ale o Pusté zemi, výnikající a skvělé básni od T. S.
Eliota, který právě tímhle textem ve své době úplně změnil vnímání poezie a
její psaní vůbec. Jo, tenhle večer byl jeden velký zážitek, který mi do žil
vlil strašně energie a chutě do všeho. I setkání s Tomášem Etzlerem nad
jeho knihou Novinářem v Číně bylo skvělé. I když trošku jinak, to je
pravda. Mimochodem, všechny tyhle knížky moc doporučuju k přečtení, stojí
za to. A když už jsem u těch knížek, pár jsem jich taky dostala k dubnovému
svátku, takže se těším, že se do nich brzy – aspoň doufám, že brzy – pustím,
protože každá z nich mě láká.
Co bylo vážně skvělý, bylo setkání s Katkou a
Václavem, kteří všechny moje aktivity snad všude, kde jen můžou. Měli totiž
takový menší romantický víkend právě u nás v Táboře a byli tak moc hodní,
že se chtěli potkat. Takže jsme spolu strávili strašně příjemný odpoledne u
kafe v mojí milované Jednotě – jo, vypila jsem jich asi pět tuším, ale co
už, teď budu mít na chvíli kávový půst, tak je třeba udělat si v krvi zásoby.
Určitě vás tu taky ráda uvítám, když budete mít třeba cestu kolem nebo se
budete chtít zastavit. Je tady vždycky co k vidění, můžem pokecat, dát si
kafe, co jen budete chtít. No, a protože se udělalo taky konečně krásný počasí,
zašli jsme si s Martinem na jedno točený zahrádkový.
Co si budem, za měsíc se vždycky stane hromada věcí. A to
i když chodí člověk do práce, kde dohromady tráví většinu dne – v mým případě
to navíc platí i o víkendech, protože když zrovna nejsem v sobotu v práci
nebo nefotím, tak samozřejmě zpracovávám texty a fotky na web nebo sem na blog,
aby vše hezky šlapalo a fungovalo jak má. Takže jsem dohromady v práci pořád.
J Ale víte co? Já to
dělám ráda. Strašně mě to baví, naplňuje, přiživuje, těší. Takže…co víc si
přát? Jooo a jestli vás zajímá co dělám, co čtu nebo si třeba pustit záznam nějakého streamu s českým autorem/autorkou, tak mrkněte na můj youtube kanál nebo instagram.
Komentáře
Okomentovat