Uspokojuje mě čmárání do tabletu a ilustrace //5 otázek pro Jiřího Dvorského//

Jiří Dvorský pracoval od roku 1993 jako návrhář textilního potisku v ateliéru společnosti Tiba a.s., posléze v tomto oboru pokračoval několik dalších let na volné noze. V roce 2001 začal pracovat v reklamní agentuře Peacock a.s. jako počítačový grafik a designér. Poslední roky se hodně věnuje tvorbě knižních obálek a ilustrací a také ilustrací pro deskové a fantasy hry.

1. Když se člověk podívá na vaše webovky, tak najde poměrně bohaté portfolio a pestrou škálu ukázek vaší práce od reklam přes knižní ilustrace až po různé grafiky webů nebo tiskovin. Co z toho vás ale baví nejvíc? Co děláte nejraději?

Řekl bych, že úplně nejraději se věnuji malbě a ilustracím, nějak mě uspokojuje to čmárání po tabletu. I když je to z mé tvorby vlastně to nejnáročnější. Hlavně tedy na úplném začátku, kdy mám před sebou prázdnou plochu, vymýšlím něco z ničeho a někdy ani nevím, jestli mě něco napadne. Ve chvíli, kdy mám první skicu si většinou oddychnu, pak už to jde celkem snadno.

Ale baví mě i běžná komerční grafika,hodně se věnuji také tvorbě obalů na různé výrobky. Mám rád čistý až minimalistický design. Ten ale ne vždy u klientů projde, takže velmi často je pak výsledek kompromis, někdy i velký kompromis. A jinak, dá se říct, že když dlouho maluji, zase si pak odpočnu například u tvorby nějakého loga a naopak.

2. Spousta vaší práce se objevuje i v knižním odvětví. Ať už jde o ilustrace, návrh obálky, grafická úprava atd. Jaký je váš vztah ke knihám? Musí se vám daný příběh líbit, nějak vás zaujmout nebo upoutat abyste měl chuť na jeho vizuální podobě pracovat?

Knihy mám moc rád už od mala a vlastně něco čtu téměř pořád. Myslím, že mě k tomu přivedl můj děda, který pracoval jako knihvazač, sám knihy miloval a dával mi jich plno k Vánocům, narozeninám a podobně.Vždy mě na nich fascinovala ta možnost ponořit se do úplně jiné dimenze a hrozně moc obdivuji schopnost spisovatelů vymyslet si podrobně všechny ty příběhy, postavy a celé světy. Takže ilustrování knih, je něco jako splněný sen, i když je to samozřejmě občas dost řehole. Hlavně díky někdy drsným deadlinům.

S tím, jestli se mi líbí příběh, je to trochu složitější. Když dělám jen obálku, většinou rukopis nemám k dispozici, někdy ani ve chvíli přípravy obálky ještě kniha není dopsána, a dostanu tedy jen zadání nebo hrubý popis. Takže pak doufám, že kniha bude fajn.Zatím jsem na to měl tedy štěstí a myslím, že k žádnému průšvihu jsem obálku neudělal. A když mám tvořit ilustrace, pak rukopis nebo alespoň úryvky rukopisu vždy dostanu, takže už si mohu nějaký obrázek udělat. Co si vzpomínám, tak jsem ale zatím odmítl jen asi jednu spolupráci, autor si dost liboval v divných sadistických scénách, a ještě to nebylo ani bůhvíjak napsané. Takž pod tím jsem své jméno mít nechtěl.

3. Než jste se dostal k práci, kterou děláte teď, pracoval jste jako návrhář se zaměřením na textilní tisk? Co taková práce obnáší?

Je už to tedy hodně dávno, ale byla to pro mě vlastně velká škola. Tehdy byla ještě česká textilní výroba v rozkvětu a v mém rodném městě bylo velké návrhářské středisko, kde pracovaly desítky návrhářů. Všechny vzory se dělaly ručně, tenoučkými štětci a kvalitními anglickými temperami na čtvrtku. Při tom se opravdu nemohla klepat ruka, protože když jsem to pokazil, bylo to pokažené celé a mohl jsem začít znovu. Takže jsem třeba navrhl nějaký motiv, vymyslel k němu pattern opakování, tak aby to pasovalo při nekonečném potisku, pak jsem to pomocí pauzovacího papíru přenesl na čtvrtku, celé namaloval, pokud možno co nejmenším počtem barev, protože každá další barva znamenala tiskový plát navíc, a nakonec se to pomocí velikých rotačních skenerů přeneslo do počítače, kde se to dále zpracovávalo pro výrobu. Dá se říct, že nejčastěji to byly různé přírodní a květinové motivy, někdy abstraktní a hodně mě také bavil potisk pro děti. Tomuhle oboru jsem se věnoval cca sedm let. Pak sem vtrhnul levný čínský dovoz a celé odvětví šlo do háje.

4. Když bych navázala na svoji předchozí otázku, co by měl člověk zvládat, ovládat kdyby se chtěl různé grafice, včetně třeba té knižní věnovat? Je důležitá oborová škola nebo stačí třeba jen talent, píle a dejme tomu chuť se v tomto oboru prosadit?

Já nevím, on nejdůležitější je asi opravdu ten talent a taky rozhodně nekonečná píle, protože u toho člověk prosedí vážně spoustu a spoustu hodin. Já uměleckou školu nemám - pokud tedy nepočítám Lidušku na ZŠ. Kdysi jsem se sice hlásil na Hollarku do Prahy, ale nedopadlo to. Nicméně, kromě asi půl roku práce na poště a roku opravování telefonních ústředen, jsem se dosud ničím jiným, než kreativní tvorbou neživil, takže i když je škola jistě velká pomoc a usnadnění v kariéře, nezbytná není. O to víc mám zase praxe.

5. Pracujete teď na něčem zajímavém? Na něčem co vám dělá radost?

Ona mi vlastně dělá v tom knižním oboru radost téměř každá práce. Hodně mě teď těší poměrně rozsáhlá spolupráce s nakladatelstvím Bourdon, kde se dá říci, že máme velmi podobný vkus a vše jde až nezvykle hladce. Těším se také (tedy až se k tomu dostanu) na obálku pro novou knihu Ludmily Svozilové, která vyjde (v mém dalším oblíbeném) nakladatelství Golden Dog. A pak také aktuálně průběžně pracuji na ilustracích pro knihu Balada pro Emily od Jarmily Straníkové. Tam jde o můj oblíbený hororový žánr, a navíc je to opravdu skvěle napsané, takže mě to moc baví. Knížka vyjde na podzim u nakladatelství Rosier a vzhledem k tomu, že tam dávají knížkám opravdu mimořádnou péči, myslím, že půjde moc povedenou věc.

 

Komentáře