O holčičích trápeních, psaní a okovech //5 otázek pro Katarinu Pierce//

Katarina Pierce je nejen autorkou novely Náramek lásky, který momentálně můžete podpořit v kampani na Pointě, ale také velká milovnice umění. Nejraději se věnuje malování, především abstraktnímu umění. Mimo to ráda čte, a věnuje se psaní vlastních příběhů a poezie. Ráda vaří a to většinou bez receptu, podle chuti co jí zrovna napadne.

1. Náramek lásky je zvláštní kombinací společenského, až psychologického románu a detektivky. Jak se celý námět zrodil?

Už od základní školy jsem snila o tom, že jednou napíšu knížku. Hrozně ráda jsem četla a ráda jsem se vžívala do příběhů postav, v každé jednotlivé knize, kterou jsem četla. Náramek lásky, začal vznikat v době, kdy jsem si procházela těžkým životním obdobím. Znáte to, mladá holka na střední škole se zblázní do staršího kluka a myslí si, jak je svět růžový a že má vedle sebe toho správného ochránce, u mě to bylo ale nakonec uplně jinak.

Dostala jsem se tehdy do opravdu těžké situace a když to začalo být potom už v rámci možností v pořádku, rozhodla jsem se, že to ze sebe vypíšu, aby se mi ulevilo. No a najednou z toho byla knížka. Nikdy jsem ale nečekala, že se odhodlám k tomu nechat jí vydat nebo se o to alespoň pokusit.

2. Sama v anotaci píšete, že je knížka částečně inspirovaná skutečnými událostmi. Můžeme tedy říct, že jde o autobiografii? Nebo jsou to vyposlechnuté příběhy?

Na tuhle otázku odpovím možná trochu zaobaleně. Nejedná se o inspiraci vyposlechnutých příběhů a ani ne tak docela o autobiografii. Některé scény popsané v knize se skutečně staly, některé ne. Ale co se týče popsaných emocí, pocitů, které má a prožívá hlavní postava, tak ty jsou všechny popsané takové, jaké skutečně byly. Nechci tohle příliš rozebírat. Ale řekněme, že je to celé inspirované tím, čím jsem si prošla a že jsem se o to chtěla podělit se světem, tak nějak vykřičet do světa svůj příběh.

3. Máte někoho, kdo vás při psaní inspiroval? Měla jste třeba v dětství, v dospívání autora, jehož tvorba vás přivedla k psaní?

Nedá se říct, že by mě k napsání inspiroval někdo konkrétní. Nikdy jsem neměla žádného oblíbence, až tedy teď, asi dva roky zpět jsem si zamilovala jednoho básníka, ale to bylo až po dopsání knihy.

Vždycky se mi líbila knihkupectví, byla jsem schopná celou věčnost bloudit mezi regály a hledat něco co by mi padlo do oka, tak jako jiné holky bloudí v obchodě s oblečením. Měla jsem ráda všechno od detektivek, přes romány až k dětským pohádkám. A taky jsem vždycky ráda sledovala kriminální seriály, nejraději jsem měla Odložené případy, takže od toho možná taky trochu, to zpětné vysvětlení příběhu a tak.

Ve zkratce bych řekla, že jsem inspiraci nasbírala postupem času tak nějak od všech autorů, kteří plní mou knihovnu.

4. Jak už bylo řečeno, Náramek lásky je kombinací několika žánrů a tak se i těžko hledá cílový čtenář. Zvlášť v dnešní době, kdy se právě čtenáři dělí na jednotlivé tábory – někdo rád poctivé detektivky, někdo raději sladkou romantiku a vlastně nikdo nechce od toho svého žánru moc ustupovat, je mu s ním tak nějak dobře. Na koho svoji knížkou cílíte?

Máte pravdu, moje knížka je směsicí všeho. Rozhodně bych jí ale doporučila takovým čtenářům, kteří mají rádi příběhy podle skutečných událostí. Náramek lásky je taková kniha, která vypráví o tom, jak umět milovat, jak vydržet bolest i když si myslíte, že je to nemožné, popisuje jak má vypadat skutečné přátelství, co všechno je člověk schopen udělat, aby nebyl vystaven životnímu nebezpečí.

Rozhodně bych jí ale nedoporučovala slabým povahám, lidem, kteří nesnesou násilí, utrpení a bolest. Popisuji to, jako by moje knížka byla recept, na jízdenku do blázince. Tak to není, jsou v ní popsané i hezké chvilky, dokonce je v ní zachyceno pár hezkých vzpomínek. Chci tím jen říct, že se určitě nebude zamlouvat každému.

5. S Pointou je vydání knížky pomnení, jsou v ní popsané i hezké chvilky, dokonce je v ní zachyceno pár hezkých vzpomínek. Chci tím jen říct, že se určitě nebude zamlouvat každému.ěrně ošemetná a nejistá věc, autor si nikdy nemůže být jistý, jestli se na ten jeho text, jeho sen, vybere dostatek peněz. Co vás přesvědčilo o tom, zkusit vydat knížku právě tímto způsobem? Šla byste do toho znovu?

Pointa byla první společnost, na kterou jsem narazila, ohledně pomoci vydávání knih. Přečetla jsem si recenze a všechny možnosti. Rozhodla jsem se že to zkusím a to i s možností, že to nemusí vyjít. Zprvu jsem si to dokonce nechala pro sebe, teď už to vědí všichni z blízkého okolí.

Byl to takový momentální nápad, protože co kdyby to vyšlo. Formou předprodeje je to ale opravdu velmi nejisté, v momentální chvíli, se začínám bát, že Náramek lásky nikdy nespatří světlo světa. Stále ale neztrácím naději, pevně doufám, že se projekt vydaří, bylo by to splnění velkého snu. 

Jestli bych do toho šla znovu po tom, co by se projekt nevydařil, to nevím. Možná snad s jinou knížkou.