Radosti a to ostatní - Květen 2023

Květen byl tak hustej a náročnej, že se z něj vzpamatovávám ještě teď. Což má za následek i to, že mám trošku resty v článcích, které pro vás chystám. Nicméně všechno mám už vesměs nachystaný, takže o nic nepřijdete. No a dneska si dáme takový menší repete, ať víte, co se dělo. I když je pravda, že pokud mne sledujete na instagramu a YT, tak máte docela přehled. J

Vlastně to celý začalo moc hezky. Vyrazila jsem si na fantastický autorský čtení Lukáše Bočka, který u nás v knihovně představil svoji prvotinu Zahrada mrtvých duší – mimochodem dost ráda bych ho časem přivítala na některém ze svých instagramových streamů, tak se třeba dočkáte, pokud na ně chodíte. Když už jsme u těch streamů, tak v květnu proběhly hned dva se skvělýma českýma autorkama Kateřinou Karolovou – autorkou mysteriózních thrillerů – a Veronikou Opatřilovou, která teď exceluje svým románem Počkej na moře. I v červnu pro vás mám už dva streamy naplánované a vypadá to, že ani v létě v týhle svojí aktivitě nebudu zahálet.

No a pak nastal jeden z největších knihomolských a knižních svátků, další ročník festivalu Svět knihy,
který sice svými aktuálními prostorami připomínajícími spíš punkový hudební festival ztrácí na vážnosti a nějaké prestiži, ale pořád si ho člověk zvládne užít, když ví, jak na to. V tomhle směru pro vás mám ještě spoustu materiálu, který budu průběžně zpracovávat do tematických textů, tak snad vám něco předají. Na mých sociálních sítích už jste si mohli prohlídnout fotky, reels a sestříhala jsem i speciální vlog, který celý dva dny veletrhu mapuje. Bylo to skvělý, bylo to intenzivní, plný knih, skvělých setkání, smíchu, vína... Fakt jsem si to užila. A můžete za to i vy, lidi, kteří čtou všechny moje vejšplechty, sledujete moje videa a srdíčkujete fotky z akcí a životních střípků. Za to vám patří obrovské díky. No a pak se to všechno nějak zvrtlo…i když pravda docela plánovaně.

Jak už jsem psala, aspoň myslím, že jsem to psala, minimálně v nějakém videu jsem to ale zmínila určitě, hned v pondělí po veletrhu jsem měla naplánovaný nástup do nemocnice na menší gynekologický zákrok. Mělo to svoje důvody, které si, alespoň prozatím, nechám pro sebe, ale nějak ve zkratce vám to nastínim. Kdo tu není úplně nový, tak ví, že mám vrozenou srdeční vadu. A jo, souvisí to, i když to tak teď nevypadá. Jde o tzv. Syndrom Noonanové v poměrně vzácné kombinaci. Pojí se s tím nejen právě poměrně dost nemocné srdce, ale i celkový vzhled, propadlá hrudní kost a v mém případě zdvojení pravé ledviny – od jednoho roku mám už jenom jednu – a navíc i zdvojení dělohy. A právě proto ten zákrok. Vzhledem k tomu, že na ultrazvuku to nikdy nebylo úplně jednoznačný a dostatečně viditelný, rozhodla jsem se pro laparoskopii, která měla ukázat, a taky ukázala, pravý stav věcí. Aktuálně to teda vypadá tak, že mám v podstatě jednu dělohu, ale se dvěma komorami – teoreticky bych tak mohla mít dvě různý děti se dvě různýma chlapama, protože každá ta komora má svůj vlastní vaječník, vejcovod a čípek, asi aby se nehádaly nebo co.

Takže jsem zbytek května ležela, koukala na filmy, četla si a, co si budem, hodně spala a odpočívala,
protože mít v břiše tři díry a navíc kolem pupíku modřinu jak kráva není to pravý ořechový. Ono se s tím moc věcí totiž fakt dělat nedá. A Martin se o mě krásně staral, což bylo hodně přijemný. No…přišla jsem kvůli tomu o festival poezie, který u nás v Táboře pořádala úplně skvělá parta umělecky založených lidí, kteří navíc pozvali spoustu mých oblíbených básníků. Nicméně zdraví na prvním místě a aspoň teď víme, co je třeba hlídat, aby se nestal nějaký průser. A v červnu si to navíc docela hezky vynahrazuju. J O tom ale až příště.