Kapka esence hrůzy vám postačí na několik probdělých nocí //5 otázek pro Jana Hlubka//

Jan Hlubek se narodil v roce 1994 v Ostravě a je moravák každým coulem. Do povědomí čtenářů se zapsal jako autor románů RIP a Rosie, za který získal ocenění #2 bestseller Knihy Dobrovský v kategorii český a slovenský horror. Mimo to je autorem gotického veršovaného horroru Trpká hodina, na kterém spolupracoval s Vladimírem Rimbalou. Momentálně se věnuje nejen psaní vlastních textů, ale i redakční práci v Nakladatelství Canc. Právě u něj vyšla celkem nedávno antologie hororvých povídek, na které se podílel nejen redakčně, ale přispěl i jedním ze svých děsuplných příběhů.

V dnešním rozhovoru se zaměříme právě na jeho práci v Cancu, psaní a další literární aktivity. A pokud byste Honzu a jeho tvorbu chtěli poznat víc, můžete si pustit náš společný loňský stream, který byl věnovaný jeho tehdy nejnovějšímu románu Les. Ten se celkem nedávno dočkal i své audioknižní podoby, kterou vám víc představím zas jindy. Teď už ale dáme prostor Honzinovi. :)

1. Honzo, zásadní otázka dnešního rozhovoru. Jak se z primárně spisovatele hororů, stane redaktor povídkové antologie? Jak se to celé seběhlo?

Hm, no primární právě bylo to, že jsem spisovatel hororů. Z tohoto titulu (a z titulu mého obřího ega, kterým tak rád štvu konkurenci) jsem se jednoduše rozhodl, že udělám antologii. Takže jsem vyhlásil, že něco takového mám v plánu, a autoři si tu informaci předávali jako tichou poštu. Kolují fámy, že jsem klepal na dveře od domu k domu, ale za těmito informacemi stojí Mark E. Pocha a žádný věrohodný zdroj je nedokázal potvrdit.

2. V úvodu u antologie Esence hrůzy, kterou jsi pro Nakladatelství Canc dával dohromady, se čtenáři dozví, že původně bylo povídek mnohem víc. Jak probíhal výběr? Měl jsi nějaká jasně daná kritéria, která měly finální povídky splňovat?

Kritéria byla poměrně triviálně koncipována, ale často porušována. Povídka musela být a) dobrá a za b) musela spadat pod hororový žánr. Takže mimožánrové kousky jsem zkrátka nepřijal. A rukopisy na úrovni slohovky samozřejmě rovněž ne. Abych to celé ale zkomplikoval, antologie se původně měla jmenovat Osidla temnoty a v edičním plánu ji měl jiný vydavatel. Jenže to nevyšlo, takže se Rosanka zachovala jako spasitel. Na rovinu říkám, že mě to mrzí, protože v cizině jsou antologie velice rozšířené a těší se značné oblibě. Tady v Česku však jde o nevděčné projekty, do kterých se vydavatelům příliš nechce. Budu opět nafoukaný, ale román dokážu udat poměrně snadno, s antologií je ovšem problém. Jsem tedy opravdu šťastný, že se nám podařilo tuto bariéru prolomit.

3. Kromě „Esence“ jsi teď pracoval i na vlastní nové knížce, román Les se navíc připravoval jako audiokniha, kterou už si čtenáři mohou poslechnout, do toho různé knižní festivaly. Nebylo toho najednou moc?

Ale tak… jsem profesionální autor, takže objem práce se dá očekávat. Ano, ta nová knížka se jmenuje Bor a vychází pod hlavičkou nakladatelství Veles. Šlo o první nakladatelství, kde jsem ji nabídl, takže si velice vážím, že na Kubu ihned zapůsobila a plácli jsme si. Les je oproti tomu stálice, která měla být původně brakem z trafiky, ale stala se nějak podezřele oblíbenou. Gustav Hašek ji nyní pod taktovkou vydavatelství Tympanum proměnil v parádní zážitek k poslechu, což pro mě bylo něco nového a zcela zásadního.

Dále se k vydání na podzim připravuje moje první povídková sbírka, mapující mou kompletní povídkovou tvorbu, a také můj román Tenkrát v Texasu, tak na to si počkejte taky!

4. Jak sis to všechno vlastně užil? Byl jsi na Světě knihy v Praze, pak na Fantastické Ostravě. Vidíš v těhle dvou festivalech nějaký rozdíl? Bavilo tě to někde třeba víc?

Festivaly si pokaždé užívám naplno! Jsou to mimořádné kulturní zážitky, kde se můžu potkat s lidmi, kteří mě mají rádi, čtou moje knížky, chodí se fotit a chodí pro podpis. Vždycky najdeme společnou řeč a jsou to neskutečně příjemné chvíle, v nichž bez okolků potlačím své introvertní sklony. Co se týče těchto dvou zmíněných akcí, tak si myslím, že je nejde porovnávat. Svět knihy byl primárně o knihách, zatímco Fantastická Ostrava měla podstatně širší záběr.

5. Chystáte teď v Cancu nebo třeba i ty osobně nějaký opravdu velký špek? Něco, co by nás, čtenáře, nemělo minout?

Canc je nakladatelství s největším progresem. Rosana má totiž tolik energie, kolik dokáže vyrobit záporožská elektrárna za pět let. Je to živel, tajfun, osmý div světa a skvělý zaměstnavatel. Jsem pyšný, že právě pro ni dělám redaktora. Takže ano, chystá se toho přehršel. Já mám nyní rozpracované poznámky k románu Na hraně apokalypsy od Aleše Černého (pseudonym). Takže příznivci Stargate se mají na co těšit.

Ze své vlastní tvorby pak upírám největší pozornost k románu Tenkrát v Texasu, který pro čtenáře chystá nakladatelství Knihy Dobrovský. Tento příběh o kontroverzním Travisi Candlesovi, jenž pracuje coby kapitán ozbrojeného bezpečnostního útvaru Texas Rangers ve Fort Worthu, si získal u betačtenářů solidní ohlas, jelikož jde o hluboce psychologické dílo s přídechem mysteriózního hororu okořeněného gore scénkami. K této knížce již navíc připravuji i prequel, pojatý jako Candlesův životopis v jeho vlastním podání.