1. Spousta autorů často říká, že psali už v útlém věku, básničky, povídky atd. měla jste to také tak nebo byla vaše cesta k psaní odlišná?
Nejspíš ani nebyla odlišná. V pubertě jsem psávala za deštivých dnů písničky. Takové ty smutné a zamilované zároveň. Někde je mám možná ještě schované. :D
V osmnácti jsem začala psát první příběh. Nedopsala jsem ho, ale stále jej mám v hlavě. Skončil v pc na smetišti. :D Takže kdo ví… jednou bude třeba komplet.
No a zhruba před dvěma lety jedna tehdy pro mě neznámá duše přišla s nápadem něco napsat. A to bych nebyla já, abych se nechopila výzvy. Za to jí jsem vděčná i za mnohé ostatní. No a pak vznikl nápad zkusit poslat příběh do nakladatelství. Samozřejmě jsem jich zkusila více. K nakladatelství Petunky mě dostala ona „neznámá duše“ dlouho jsem odmítala, až jsem tam nakonec zkusila poslat svůj rukopis Spoutej mě.
2. Vaše knížky jsou hodně romantické, erotické, s přehledem v tomhle žánru mohou konkurovat těm zahraničním. Co vás přivedlo k psaní právě takových knížek?
No, nevím jestli můžou konkurovat zahraničním autorkám. :D S nikým se nesrovnávám. Vlastně nechápu proč někteří zanevřeli na české autory. Máme jich tu spoustu a jsou úžasní.
Ani nevím… pro mě erotika patří k životu. Tak proč ji nepsat i do knih. Přece jen… je to součást snad nás všech. Ale nejraději píšu, když hrdinové trpí. Nevím proč. :D Nejspíš se ráda vyžívám v bolesti. Takovéty věci, kdy se hrdinové museli od sebe vzdálit, opustit jeden druhého nebo, když zažije něco hnusného a nemůže s hrdinou v tu chvíli zůstat.
Jo, někdo řekne, že hrdinka jim lezla na nervy. Jenže jaksi hrdinka v knize Spoutej mě se průběžně mění. Z nedospělé dívky se stane žena. Samozřejmě je jasné, že každý nemusí pochopit můj záměr. I se nemusí všem líbit jak píšu. A je to v pořádku. Psaní je pro mě relax. Oproštění od každodenního života. Únik z reality.
3. Na pultech knihkupectví vás běžně neobjevíme, což je určitě škoda. Proč jste se rozhodla vydávat právě u Nakladatelství Petunky?
Právě 28.6.2023 vyjde moje prvotina v knižní verzi a tím se objeví na pultech knihkupectví. Vůbec jsem to nečekala a jsem za tuhle zkušenost nesmírně vděčná.
Jak už jsem zmínila k Petunkám mě dostala jistá žena, které jsem vděčná. Patří jí obrovské díky. Další díky bych chtěla věnovat Petře Nachtmanové, které patří nakladatelství Petunky. Vložila do mě důvěru i své finance a dala mi knihu do tisku. Vlastně mou prvotinu. A musím uznat, že s nakladatelkou si rozumím a vždy se nějak domluvíme, i když obě musíme mít vždy pravdu. :D
4. Nedávno se vám narodil druhý potomek. Dají se děti domácnost a psaní nějak dobře skloubit?
Ano, moje děti jsou pro mě všechno. Na psaní mám vyhrazený čas. Dříve jsem psávala po obědě, kdy mi spal prvorozený syn. S příchodem druhého syna jsem psaní přesunula na večery, kdy všichni moji chlapi spí. Takže přes den se věnuji rodině a domácnosti a večer sepisuji své hříšné myšlenky. :D
5. Chystáte teď pro své čtenářky něco nového ke čtení? Je pravda, že vám nedávno nová knížka vyšla, ale třeba nějaký nápad, námět? Rodí se něco nového?
Samozřejmě. Nápadů mám nespočet. Spoustu napsaného také, jen to chce dost doladit. Tentokrát se vydáme do světa dýmu, ohně, popela a žhavého muže. Půjde o hasiče a o dívku, která si prochází velmi špatným obdobím. Ale není se čeho bát, nejde o žhářku. :D Příběh nese zatím název: Následuj oheň. Tohle bych chtěla dostat ven do konce roku. Uvidím, jak se mi to podaří.
Dělám už jen konečné úpravy, tak snad mi půjdou rychle.
Dovolím si přidat malý zákusek…
"Nad hlavou se mi pomalým tempem plíží horoucí plameny. Pálí, ale nevnímám peklo, ve kterém se nacházím. Přes hustý dým nevidím ani na krok. Maska dodávající kyslík mě až příliš dusí.
Hořím… pevně svírám hadici a snažím se dostat oheň pod kontrolu.
Adrenalin mi proudí tělem jako notná dávka odvahy. Nemám čas mít strach. Nemám čas přemýšlet, jestli zemřu.
Následuju oheň, který ve mně zažehla…"
Komentáře
Okomentovat