Život je jako mořský vlnobití. Tak si pojďte chytit vlastní vlnu

Máme na krku a k němu tak nějak neodmyslitelně patří letní románky, nezávaznej sex, cestování a nějaký to povyražení. No a kdo tomuhle úplně neholduje a radši o takových věcech jenom čte, tak si v tomhle směru rozhodně přijde na svý právě v knížce, o který bych vám chtěla dneska napsat. Je fakt, že na pultech knihkupectví ji zatím nenajdete, ale můžete jí tam pomoct a třeba k ní dostat i nějaký pěkný dárek jako bonus. Což je celkem lákavá nabídka, řekla bych. A navíc uděláte dobrej skutek, protože autorce uděláte nejen radost, ale navíc ji pomůžete ke splnění snu o vlastní knížce. Takže vlastně zabijete dvě mouchy jednou ranou a radost bude na všech stranách. To není špatný, co? A o čem, že tahle novela, která láká už jenom svojí obálkou je? Dozvíte se v následujících odstavcích.

Jak už jsem řekla, k létu patří nejen cesty do cizích zemí, ale i letní románky ať už v reálu nebo právě na stránkách knih. Jako když chytneš vlnu nabízí čtenářům obě tyhle věci. Cestování, cizí země, písečné pláže, sůl ve vzduchu a ani o romantiku tu není nouze, i když to na ní prvotně nestojí. Tahle novelka je cestováním nejen po mapě skutečné, ale i po té pomyslné, na které jakožto čtenáři sledujeme život jedný třicátnice, která by si moc ráda splnila svoje životní sny a cíle. I když se jí občas nedaří a nejde všechno podle plánu. I když si na něco musí počkat dýl, než by jí bylo milo. I když musí párkrát čelit všetečným otázkám, výtkám, pochybovačným pohledům a zbytečnému vysvětlování. Ono, co budem, známe to asi všichni, ne vždycky okolí, zvlášť potom rodina, tak nějak chápe naše rozhodnutí a má pro ně skutečně pochopení. Nicméně i tyhle překážky je důležité umět překonat a jít si za svým, protože jenom my sami víme, kam nás srdce táhne.

Je fakt, že kdyby tohle byl ideální ženskej román, tak by se v něm všechno dělo tak nějak hezky samo, hlavní hrdince by šlo všechno pěkně od ruky, našla by svojí velkou lásku, na prkně by se jí vedlo jako kdyby se s ním narodila a ta láska by měla ideálně luxusní vilu s bazénem, miliony na kontě, pekáč buchet na břiše a naše hrdinka by se tím pádem měla nejen čím chlubit rodině a kamarádkám, ale navíc by ji čekala svatba jak z telenovely a bezstarostný život, ve kterém by nemusela hejbnout ani malíčkem na noze. No, tohle není naštěstí ideální holčičí romantika, kde láska teče proudem a všichni se topí v šampaňským. Což je dobře, protože takovou knížku bych asi znechuceně odložila a nedozvěděli byste se o ní nic pěknýho, znáte mě, já i servítky neberu. Jasně, přiznejme si, že tohle není vyloženě knížka, jejíž žánr by v mých knihovnách převládal, ale čas od času si na něčem podobným smlsnu celkem ráda, protože nějakou oddechovku to občas chce a na stupidní seriály v televizi nemám náladu.

Na co ovšem náladu občas mám, je knížka přesně tohohle ražení. Vtipná, sarkastická, občas trošku absurdní a vtipná. Knížka o životě jedný holky, v jejíž kůži bych mohla být klidně já sama – a neříkám, že jsem v její kůži nikdy nebyla aspoň z části – nebo kterákoli jiná holka, kterou potkáte na ulici, se kterou pracujete, která si u vás třeba koupí vaničku jahod na koláč. Může to bejt klidně holka, co vedle vás sedí na baru a pije už třetí skleničku vína, taková ta se smutnýma očima, která čeká jen na pochvalu, že jí to sluší nebo fórek, který by jí, aspoň na chvilku, zvednul náladu. Může to být i holka, která se tváří, že je v pohodě, že ji nic netrápí, že je nad věcí. Taková, co pak brečí doma do polštáře, aby se pak ráno zas mohla na všechny usmívat. Ani pro jednu z nich to není jednoduchá, obě tyhle holky si zaslouží občas vlídný slovo a obejmutí. Smutná a nešťastná holka pak totiž dělá jenom samí voloviny.

No, Michaela Šedivá právě těmhle holkám přináší ve své knížce hrdinku, která jim bude blízká, stane se jejich kamarádkou, dost možná i přítelkyní a řekněme i předobrazem toho, že i když mají aktuálně pocit, že jejich život stojí ve všech směrech za pendrek, vždycky se s tím dá něco udělat. I když vás zrovna vylili z práce, která vás bavila, i když chlap, kterej se jevil jako osudovej je ve skutečnosti tak trochu zmrd, i když máte finanční trable a tak nějak celkově máte na tý životní cestě spíš jednoho hovno vedle druhýho místo pěknýho a čistýho chodníku. Šikovná holka si najde dobrou práci vždycky, zmrda nahradí chlap, co má možná svoje mouchy, ale není to nic hroznýho a hovna uklidí technický služby. Chce to jenom čas a trpělivost. A neklesat na mysli. Hlavní hrdince novely Jako když chytneš vlnu to naštěstí ví, ne hned, ale dojde jí to, což je vždycky minimálně polovina úspěchu a rozhodne se postavit sama za sebe.

Tahle knížka je zkrátka hrozně fajn. Čtivá, pohodová, pro holky, co svoje štěstí teprve hledají, ale i pro ty, co už jsou v životě šťastně zakořeněny. A takovou si ve finále každá z nás přečte ráda, ne?