To nejdůležitější na knize je pomoc lidem s traumatickou zkušeností //5 otázek pro Heliodora Šimanika//

Heliodor Šimanik je muž středního věku, který se ve svém, od civilizace odlehlém domě věnuje svým nejbližším a občasnému psaní. Zbytek toho, co je v jeho v životě ještě důležité, mu poskytuje příroda a proto se v ní rád prochází. Dávno přestal zdolávat vrcholy okolních hor a ani spěch do jeho toulek krajinou nepatří. Klidným tempem v každém ročním období si vychutnává její krásu a nachází podobnost se svým životem. Jeho kniha "Kláru si chce koupit každý" je velmi intenzivním románem o zneužívání, obchodu s bílým masem a o důvěře v lidi, kteří nás často mohou zklamat a velmi nám ublížit. Právě tomuto románu a jeho cestě na svět je věnován dnešní rozhovor, případně si můžete přečíst moji recenzi, která tu už nějakou dobu visí.

1. Váš román Kláru si chce koupit každý je velmi drsný, v mnoha pasážích působí velmi osobně, ukazuje tu nejtemnější stránku člověka. Jak celá knížka vznikala a odkud se vzal nápad?

Násilí představuje velmi malou část mého příběhu, můj popis nijak nepřevyšuje to, co můžeme běžně vidět ve filmech s tímto tématem, protože prostředí organizovaného zločinu či sexuálního byznysu má stejné zákonitosti po celém světě, a to české je na tom v porovnání s ostatními ještě mírné. A díky tomu, že jsem vyrůstal ve městě, které bylo plné mafiánských skupin a prostituce, jsem měl možnost do této směsice temného prostředí nahlížet.

2. Kniha, kde se řeší znásilnění, prodej s bílým masem, prostituce, si žádá pevné nervy nejen u čtenáře, ale i u autora, řekla bych. Pomáhal vám s ním někdo? Organizace, které pomáhají znásilněným dívkám, třeba i policie v rámci nějakých detailů…?

Jak jsem naznačil, čerpal jsem ze zkušeností z mého života a z debat s lidmi v mém blízkém okolí. Psaní těchto částí není samozřejmě jednoduché, ale jako odměnu mi přineslo velkou duševní úlevu (vypsání se z těchto nasbíraných témat je osvědčená terapie). Jenže v příběhu Kláry se nejedná o stěžejní téma, kniha v určité časti o podsvětí vypráví, protože je to pro celek důležité, ale zbytek příběhu je protkaný nadějí, něžností a hledáním smyslu života.

To nejdůležitější, co kniha nabízí, je životní filozofie, která pomáhá lidem s traumatickou zkušeností. Její přijetí přináší jiný pohled na svou těžkou ránu osudu a na svůj život celkově. Ti, co půjdou ještě dál, dokonce pochopí, jak funguje. Ten, kdo vyhledává literaturu o mafiánech, drogách a ponurém prostředí, bude velmi zklamán.

3. Cesta „Kláry“ na svět byla poměrně zdlouhavá a náročná. Nejdřív neúspěšná kampaň na Pointě, pak spousta peripetií s hledáním jiného nakladatele a další věci. Jak se to dalo všechno zvládnout?

Kniha jako taková mohla ležet na pultech knihkupectví už dávno (cca 1 rok), ale musel bych přistoupit na určité úpravy, které mi byly předloženy. To pro mě bylo nepřijatelné a mí nejbližší, kteří příběh znali, mi mé rozhodnutí potvrdili. Věřím, že kdo si ho přečte, na něm zaznamená určitou „jinakost“. Neměl jsem žádnou motivaci vtěsnávat ho do vyjetých kolejí mainstreamu. Zjistil jsem, že být jiný, bylo a zřejmě navždy bude stále určitý handicap, který se musí těžce překonávat.

Vydal jsem se odhodlaně na jinou cestu, o které jsem ovšem vůbec nic nevěděl a neznalost vydavatelského prostředí mi byla opravdovou přítěží. Moje první kroky mě dovedly k Pointě a její myšlenku, která ji udržuje v chodu, jsem pochopil až po spuštění crowdfundingu. To, že vytáhnu peníze z kapes mé nejbližší rodiny a v závěru zbytek doplatím ze svého, jsem s poděkováním odmítl.

Jediné pozitivní, co jsem si odnesl, bylo, že jsem se seznámil s vámi a vy jste mě navedla ke všem vydavatelům, které jsem potřeboval. Brzy na to vyšel příběh Kláry jako ekniha a zcela nedávno je k dispozici v tištěné podobně.

4. Nechystáte se s ní třeba na nějaká autorská čtení, besedy nebo třeba i nějaké osvětové besedy? Zvýšení čtenářské pozornosti i větší upozornění na téma, které v knížce otvíráte, by nejen knize, ale i lidem obecně určitě prospělo.

Abych ochránil identitu lidí, o kterých příběh pojednává, musím si bohužel chránit i identitu svou. Netuším, jestli se mi to podaří, ale můj prvotní záměr je veřejně nevystupovat. Kniha je vydána pod pseudonymem a já osobně po zviditelnění taky netoužím. Dovolím si zcela aktuálně připomenout myšlenku Milana Kundery, že by žádná kniha neměla být spojována s autorem a na pseudonym by měl být napsán zákon. Pochopil až později, že mít vlastní soukromí je nade vše, ale na to už bylo v jeho případě samozřejmě pozdě, proto se aspoň stáhl z veřejného života do soukromí pařížského bytu, kde se vyhýbal jakýmkoliv dalším komentářům k nově vydané knize.

Já se samozřejmě nemůžu srovnávat s tak známým autorem, jako zcela neznámý autor prvotiny bych potřeboval co největší zviditelnění, takže veškeré uváděné aktivity pečlivě zvážím.

5. Jak to bude s „Klárou“ teď?

Jako další meta, která se nabízí, je vydaní audioknihy. Největším problémem se neukázalo najít ochotné nakladatelství (zájem mělo hned to první), ale výběr vhodného hlasu. Ti nejžádanější interpreti jsou zavalení rukopisy na dlouho dopředu a z ostatních jsem si nemohl vybrat. Přál bych si pro Kláru takový hlas, který by její příběh krásně vystihl, a právě v těchto dnech se mi rýsují nové možnosti, tak snad se mi to podaří.