Čtu si v práci? Knihkupčina jak jí neznáte

Poslední dobou se ke mně opět dostávají takový hrozně podivný, prapodivný a vtipný myšlenky, jak je práce v knihkupectví krásná a milá a v pohodě a v klidu a jak si tam člověk může číst a tak. A nemám ani tucha o tom, kde se tahle myšlenka v lidech bere. Jasně, je to skvělá práce, miluju jí. Je to bomba, kterou sice člověk dělá víc z lásky, než pro výdělek, ale o to víc to chce toho nadšení, radosti a vášně, kterou do toho člověk vkládá. Což je mimochodem ideální předpoklad k tomu, aby vás bavila jakákoli práce, kterou se v životě rozhodnete dělat.

Je vlastně hrozně hezký, že kolem knihkupčiny vládne tolik krásných a vlastně lehce naivních myšlenek o tom, jak pohodový a klidný to je. Pravda je totiž taková, že je občas, vlastně docela často, docela velká dřina. A to jak fyzická, tak i psychická, což lidem, očividně, jaksi uniká. Ale je to pochopitelný, každá práce má asi svoje mýty, který se k ní pojí, pokud ji člověk nevykonává. Nicméně mě tyhle zprávy a informace docela inspirovaly k tomu, abych vám trošku sepsala, jak to v takovýhle práci vypadá, abyste měli drobátko představu. Třeba v případě, že jste student a toužíte se vydat stejnou cestou – vám nechci brát iluze, ale myslím, že bude fajn vás připravit na to, co vás jednou čeká. No a pro vás ostatní, to bude možná zajímavý v jiných směrech a získáte trochu představu o práci lidí, kteří jsou, nějakým způsobem, součástí vašeho života.

Takže…zkusím to nějak popsat, jak to třeba může vypadat a vlastně i často vypadá. Když tak nějak pominu, že se člověk musí celý den věnovat zákazníkům, obsloužit je, zajistit jim zboží, které si přejí od vyhledání v počítači, v regálu, případně zajištění objednávky, případně rady, kde už beznadějně vyprodaný kus seženou a to za každých okolností ať už děláte cokoli jinýho, protože zákazník je na celý týhle práci dost důležitej, ne-li dokonce nejdůležitější aspekt. Nicméně, ať už ste na ty lidi milý jak chcete moc – a je úplně buřt, jestli máte blbej den, starosti, bolí vás hlava, máte rýmu nebo třeba bolestivou menstruaci – můžete klidně dostat zjebáno, protože to, co chtějí už třeba sehnat nejde, máte drahý zboží – na e-shopu jsou přeci levnější a proč vlastně a „dáte mi tady tu nižší cenu, když jí chci“ – a kdesi cosi. A tak se jenom víc nadechnete a jdete si dál po své práci.

Ty knihy se totiž v těch regálech musí odněkud vzít. Takže když máte udělaný všechny věci z rána – nachystanou kasu, třeba vyluxováno, přichystaný e-shopy, který přišly během noci a všichni zákazníci jsou jakž takž spokojeni, dorazí několik různých řidičů a přivezou krabice a bedny s novinkami, doobjednávkami, zkrátka se zbožím, které je třeba doplnit a patřičně vystavit. A nejde o jednu dvě krabice – i když i to se stává. Často je jich ovšem víc, tak kolem 10 – 15 v průměru. Úplně největší radost máme z našeho paleťáka, který dovalí celou paletu s bednama, – hlavně, když se mění katalog Knižního klubu nebo začíná nějaká super velká, skvělá akce – která má naprosto s přehledem takových 400, ale 800 kilo. Tu je třeba složit, vybalit, zaznamenat do počítače do systému, vyvratkovat/odepsat zboží, co přišlo zničený, to zase zabalit a objednat jeho odvoz. A čím dřív, tím líp samozřejmě. A do toho „Prosím vám, máte tuhle knížku?“

Když si to tak vezmu a nějak to celý zkrátím, tak je knihkupecká práce náročná nejen psychicky, protože, co si budem, práce s lidma, neustálé odpovídání na dotazy, vyhledávání, vysvětlování a komunikace obecně strašlivě vyčerpává, ale taky fyzicky, protože nejenže na prodejně a mezi reklama naběháte hromadu kilometrů, – od tý doby, co mám díky chytrejm hodinkám přehled, mi to denně dělá něco kolem třinácti kilometrů – ale ty bedny a krabice s knihama taky poměrně dost váží a sami od sebe se nepřesunou.

Co z toho tedy plyne? Važte si svých knihkupců, važte si jejich práce, protože pro vás dělají maximum a ještě mnohem víc a buďte občas trošku shovívavý. I my máme svoje trable, máme pokyny od vedení, máme jasně zadané postupy, které musíme dodržovat a jsou na nás kladeny poměrně náročné požadavky nejen od vás, ale i od těch, co sedí v kancelářích kdesi na ústředí a hlídají, aby všechno klapalo, jak má. A my se snažíme o totéž. Ke knížce se tedy často dostaneme až večer, když úplně vvyflusnutí a vysosaní dorazíme domů, kde nás čeká partner, rodina, nemocná babička a pes, co potřebuje vyvenčit. Proto si často třeba já osobně, libuju v audioknížkách, u kterých můžu v klidu a klidně potmě ležet, nemusím se namáhat s otáčením stránek a moje očička si tak aspoň na chvilku odpočinou.

Takže ne, v práci si nečteme, je to skvělá práce, ale taky nesmírně náročná, je to práce, kterou děláme s chutí a s láskou, i když bychom občas křičeli frustrací a mlátili hlavou do zdi. I přesto zas ráno vstaneme a jdeme do práce, mezi inkoustem vonící regály plnými knih abychom vám pomohli tu, která se vám nebo vašim blízkým bude líbit.