Do své prvotiny jsem dala spoustu ze sebe //5 otázek pro Petru Fido//

Petra Fido pochází z Ostravy, ale v současné době žije společně s manželem a dvěma malými dcerami v domku v Beskydech. Vystudovala střední školu uměleckých řemesel, ale práci v oboru se věnovala jen krátce. Má za sebou celkem pestrou škálu zaměstnání. Pracovala třeba jako ošetřovatelka, pak v obchodě s oblečením nebo i ve fabrice jako kontrolorka kvality. Momentálně je na rodičovské a po jejím skončení by se ráda znovu věnovala ošetřovatelství. Co se týče koníčků, vždycky měla ráda kreslení, malování a prostě tvoření jakéhokoli druhu, ale na tohle už jí teď bohužel nezbývá moc času. Kromě dětí se ráda věnuje zvířatům, doma mají psa a dvě kočky. Miluje les, procházky v přírodě a všechno, co s ní souvisí. Dnešní rozhovor je věnovaný především jejímu novému Kam odcházejí sny, který minulý týden vyšel v nakladatelství Canc. 

1. Tvoje knížka může na některé čtenáře působit možná trošku překombinovaně, protože v ní otvíráš spoustu témat, společenských tabu, partnerských i rodinnýh vztahů...zároveň má takový, řekněme fantasy magický podtón. Je zkrátka v mnoha směrech podivná. Nebojíš se toho jak ji čtenáři přijmou?

Popravdě řečeno, možná se malinko bojím… Je to moje první kniha a navíc se v ní objevuje hned několik celkem kontroverzních témat, ať už se jedná o psychickou poruchu, kterou hlavní hrdina trpí, jeho spánkovou paralýzu, která je děsivá a asi může působit dost jako něco mezi nebem a zemí, a nebo o ten “ne úplně standardní vztah”, kolem kterého se to vlastně celé točí. 

Zároveň ale pevně věřím tomu, že každý jen trochu empatický člověk pochopí, že i něco takového se může stát… Nicméně ten, kdo dočte knihu do konce, třeba i zjistí, že věci kolikrát ani nejsou takové, jakými se zprvu zdají být. Jinak kniha vyšla v nakladatelství Canc, a to se nijak netají tím, že vydává svým způsobem “podivné” knihy… Takže ani ta moje není výjimkou a ten, kdo po ní sáhne, by měl už tak nějak předem tušit, že tady asi žádný mainstream nemůže čekat a spíš narazí na nějaký bizár :D

2. Hlavnímu hrdinovi je šestnáct a krom nového prostředí a lidí v něm se musí poprat i sám se sebou a s problémy, které k tomuhle věku zkrátka tak nějak patří. Dalas do příběhu v tomhle směru něco ze sebe? Ze svých zkušeností?

Ano, dala jsem tam toho ze sebe spoustu, i když díky bohu jsem se nemusela potýkat s až tolik vážnými problémy jako Erik... Ale mám za sebou zkušenosti s drogami, těžké deprese a s tím související sebepoškozování, tak jako Erik v knize. Dnes už jsem na tom ale naštěstí mnohem lépe, a to hlavně díky mojí skvělé rodině a především manželovi. Ten mě hodně drží nad vodou.

3. Celý příběh se navíc odehrává v dost exotickém, pokud se to tak dá říct, prostředí. Na místě, kam se asi jen tak někdo nepodívá. Proč sis vybrala zrovna Estonsko? Máš k téhle zemi a její kultuře nějaký bližší vztah?

Já naprosto miluju všechny severské země a mám toho o nich celkem dost načteno, zbožňuju třeba i severskou kinematografii a proto bylo už dlouho mým snem napsat něco právě z tohohle prostředí. Pro svůj příběh jsem potřebovala zemi, kde je vysoké procento obyvatelstva ruské národnosti a kde musí často řešit problémy, s jistými Rusy související. A to konkrétně problémy s ruskou mafií. Takže Estonsko pro mě byla první volba. Ještě jsem uvažovala i nad Litvou, ale ten jejich jazyk je na naše poměry opravdu hodně zvláštní a postavy by měly asi trošku divná jména, a tak Estonsko vyhrálo. Je i o dost jiné než Litva a když jsem ho studovala, hodně mě svou kulturou i prostředím zaujalo. Mám tu zemi moc ráda a sním o tom, že se tam někdy podívám. Že se někdy projdu po pobřeží, sednu si na tu lavičku a budu koukat na moře tak jako Erik.

4. Knížka vyšla celkem nedávno u Nakladatelství Canc. Proč sis vybrala zrovna tohle nakladatelství? Byla to volba na první dobrou nebo si zkoušela knížku udat i jinde?

Příběh jsem nejdříve poslala do jiného nakladatelství, ale tam jsem dostala zamítavou odpověď, a tak jsem to zkusila ještě jinde... Ovšem tentokrát bez jakékoli odpovědi, což mě trošku mrzelo, protože aspoň ta záporná odpověď by byla fajn, aby člověk věděl, na čem je.

V jedné facebookové skupině píšících nadšenců jsem se pak ale dozvěděla o tom, že se Rosana Zvelebilová chystá rozjet vlastní nakladatelství, které mi bylo hned na první pohled velmi sympatické. Takže jsem to zkusila poslat tam, no a Rosana se mi po nějaké době ozvala s tím, že knihu vydá. Já jsem celou dobu žila v tom, že jsem napsala young adult a tak jsem cílila na nakladatelství, která právě YA vydávají. Jenže Rosana mě vyvedla z omylu s tím, že je to spíš thriller. Takže je klidně možné, že ten, co chce vydat knihu a nedaří se mu, cílí na žánrově odlišná nakladatelství a i tam může být ten háček.

5. No a na závěr se celkem nabízí otázka, zda tě s knížkou budeme moct někde vidět? Chystáš nějaký křest, autorské čtení nebo něco podobného? Třeba i nový román?

Křest by se měl uskutečnit v prosinci v rámci jedné akce Cancu v Praze, ale ještě nevím moc konkrétních informací… Mělo by to být 15.12.

Mám vlastně dva další dokončené romány. Jeden se odehrává v Paříži a pojednává o mladém nadějném klavíristovi, jehož život se ale po určité události otočí směrem, kterým by asi nikdy nečekal… Ten je teď zrovna v nakladatelství a čeká na posouzení. Ten druhý dokončený příběh mám zveřejněný na Wattpadu a momentálně ho mají v rukou beta čtenáři. Jde o LGBT román o dvou klucích a je psán ze dvou pohledů. Odehrává se na americké střední škole. Jeho hlavním tématem je láska (ostatně tak jako u všech mých příběhů) a také těžká šikana, které musí jeden z nich čelit, přičemž ten druhý mu chce pomoct, ovšem celé to vyvrcholí tragédií.

Oba příběhy jsou v žánru heavy contemporary (jiné asi ani psát neumím :D).