1. Vaše knížky jsou poměrně drsné. Moc se v nich s nikým nepářete, nebere si úplně servítky a nic moc neuhlazujete. Působí na mě spíš jako četba pro muže, i když je pravda, že i ženy často sáhnou po podobných knížkách. Pro koho ale skutečně píšete? Na jakého čtenáře cílíte?
Píšu pro všechny. O obyčejných lidech, kteří můžou klidně být vaši sousedé. Hodně čerpám ze života, ze zkušeností, které se skutečně mně, nebo někomu známému staly.
2. Svoji základnu jste našla u nakladatelství Moba. Jaká byla cesta vašich knížek právě k tomuhle nakladatelství?
První knihu, Dokonalé propojení, jsem psala přímo pro Mobu, respektive do soutěže, kterou každý rok pořádají. Sice jsem neuspěla, ale rukopisu jsem věřila. Proto jsem ještě požádala několik betačtenářů o pomoc, udělala pár úprav a zkusila to znovu klasickou cestou. Druhý rukopis už měl snazší cestu.
3. Spousta autorů si psala tak nějak od vždycky. Když už ne od dětství, tak minimálně od pubertálních let, kdy si svoje texty schovávala do šuplíku? Měla jste to taky tak nebo k vám nápady na příběhy přišly až později?
Já začala psát až v dospělosti. Vždycky mě bavily slohovky a četla jsem snad odjakživa, ale abych napsala knihu mě nenapadlo.
4. Na sociálních sítích jste poměrně aktivní i stran sdílení knížek, které čtete. Sledujete takhle nějak vy sama, jak se ostatním líbí právě vaše knížky nebo to jde mimo vás?
Jsem přirozeně zvědavá na to, jak na knihy čtenáři reagují. Jestli jsem se trefila se ztvárněním postav, jejich psychologie, jestli je příběh uvěřitelný… Takže pokud mě čtenář označí, ráda si jeho názor přečtu.
5. Na českém literárním trhu jste pořád tak trošku novinkou, jejíž tvorbu čtenáři začínají teprve objevovat, máte nějakou radu pro ty, kterým třeba v šuplíku leží román, novela, pár povídek a chtěli by je spatřit na pultech knihkupectví?
Určitě to zkuste. Pokud máte co říct, prošli jste skrz síto betačtenářů, zkuste oslovit nakladatelství.
Komentáře
Okomentovat