Nakonec si našla obyčejnou práci, u které doufala, že zvládne psát. Pracovala v realitní kanceláři a později i na recepci v Euromédii, kde se seznámila s mnoha velice zajímavými lidmi. Líbilo se jí dělat v prostředí, kde se tvoří knihy. Bylo to inspirativní. Aktuálně je doma, stará se o děti a manžela a u toho se snaží najít chvilku klidu na tvorbu další knihy. Což je někdy to náročnější než se může zdát. Dnešní rozhovor je věnovaný právě její druhé knize, kterou jsem vám už nepatrně představila ve druhé epizodě podcastu Skleněná slova.
1. O tvojí první knížce Ve stínu války jsme měly společný stream. Balada pro Emily je oproti ní hodně jiná. A to jak žánrově, tak i tématem, stylem vyprávění… Jak se ti jako autorce „pluje“ v takhle rozdílných knižních vodách?
Balada pro Emily pro mě byla jiná po všech možných stránkách. Ani nevím, kde začít. Ve stínu války jsem psala strašně dlouho. Bylo za ní roky přepisování a učení se co a jak. Když jsem ji dokončila, tak jsem se nemohla dočkat, až skočím do nějakého nového příběhu a přechod k Baladě pro Emily byl velice osvěžující. Co se žánru týče, nejsem ještě úplně vyhraněná. Nechávám se vést nápadem.
2. Dneska bych se ráda věnovala právě „Baladě“. Jak se zrodil nápad na…psychologický horor, řekněme? Čerpala si třeba z nějakého skutečného místa, skutečného příběhu?
Stejně jako u knihy Ve stínu války, byla na počátku nějaká historka, která mě fascinovala natolik, že jsem kolem ní opředla celý příběh. Ráda stavím na něčem reálném, takže i tady jsem do příběhu skryla střípky pravdy a skutečných událostí. A jelikož mě, už ani nevím jak dlouho, neuvěřitelně fascinuje lidská psychika, je to znát jak na mé prvotině, tak i na Baladě pro Emily. Ráda se v lidem hrabu v hlavě. Hodně přemýšlím nad motivy toho, co dělají, ať je to cokoli. Zajímá mě to.
3. Každá z obou knížek byla vydána u jiného nakladatelství. Ve stínu války vyšlo u Alpressu, Balada pro Emily naopak u Rosier. Vidíš y osobně v jejich práci na knížce, propagaci a celkové distribuci nějaký podstatný rozdíl?
Obě nakladatelství odvedla skvělou práci. U Rosier se mi ale líbí osobní jednání. S redaktorkou Lindou Haburovou, která měla Baladu pro Emily na starosti, jsem se několikrát setkala a úzce jsem s ní na tvorbě knihy spolupracovala. O téměř všem se se mnou radila a mě se líbilo, jak důležitý je pro ni můj názor. Cítila jsem se jako důležitý člen týmu. Byla to skvělá zkušenost, kterou si určitě ráda zopakuji.
4. V posledních letech se neskutečným způsobem rozmáhají audioknížky. Neplánuje se třeba „Balada“ i pro takovou prezentaci?
Jéé, tak to vůbec netuším. To víš, že by se mi líbilo, kdyby byl o knihu takový zájem, že by se přemýšlelo nad dalšími možnostmi šíření, ať už by šlo o audioknihu, překlad do angličtiny anebo když se hodně zasním, tak třeba zfilmování. Nechávám tomu volný průběh. Uvidím, co budoucnost přinese.
5. No a nemůžu se nezeptat. Z tvých sociálních sítí je vidět, že pracuješ na nějakém novém příběhu. Můžeš o něm něco prozradit? Aspoň trošku…
V nakladatelství si redaktorka tak trochu objednala něco podobného jako je Balada pro Emily - něco strašidelného. Nejdřív jsem se vyděsila, neumím psát na objednávku, ale naštěstí jsem pár dní před tím dostala nápad, a tak jsem se do něj hned pustila. Pracovní název knihy je Meluzína. Jak se bude jmenovat finálně, zatím netuším. Každopádně půjde o další strašidelný dům, jenomže tentokrát nechám děj převážně vpřítomnosti s krátkými záblesky minulosti. A opět to bude příběh na rozmezí thrilleru/hororu. Pokusím se ale vyvarovat všech chyb, které jsem udělala u předešlých knih. Snažím se učit a zlepšovat se a každá konstruktivní kritika je pro mě velkým přínosem. Doufám, že se mi podaří čtenáře mile překvapit.
Komentáře
Okomentovat