Historky z cest životem

Prosinec, potažmo už říjen a listopad je v knihkupectví vždycky nejvíc hektický období. Což je vidět i na knižním trhu obecně, protože vychází nejvíc novinek, pokud možno nejzajímavější tituly a nakladatelství tahají z rukávů trumfy stejně rychle a bláznivě jako kouzelník králíky z klobouku. S nějakými kulturními aktivitami je to pak z mojí strany dost na štýru a zkrátka a dobře mi často nezbývá prostor na to být všude, kde bych chtěla. Ale i přesto sem si na svoje oblíbence a stálice čas našla. Hlavně teda proto, že je to pro mojí duši obrovskej pohon.

No a dneska bych se s vámi ráda podělila o poslední kulturu letošního roku a nějakým způsobem tuhle kapitolu svého života, alespoň pro tenhle rok, uzavřít. O všem, co se událo a co pro vás chystám na příští rok si povíme víc v ponovoročním streamu, který bude a na kterém budete mít možnost jakkoliv reagovat na to, co tam budu říkat. Ostatně tuhle možnost máte vždycky, protože bych byla moc ráda, kdybyste je vnímaly jako naprosto svobodné a bezpečné místo. 🙂 No nic, jdeme k tomu divadelnímu představení, které bych tu ráda zreflektovala.

Jak určitě víte, divadelně-literární projekt Listování je právě jednou z mých stálic. Je to projekt, který má nejen dlouholetou tradici, ale především velkou hodnotu, přesah a důležitost. Docela ráda bych se o něm příští rok pobavila s jeho zakladatelem Lukášem Hejlíkem a vzala vás tak do zákulisí jeho vzniku a fungování, - mimochodem, chtěli byste? - tak uvidíme, jestli se mu bude chtít a najde si na nás trošku času. Prosincové představení bylo věnované poslední vydané knížce Lucie Macháčkové, která je známá nejen svými stand-upy, ale právě i knižní tvorbou. Co si i v práci všímám, tak její "Historky", ať už ty svatební, tinderové nebo právě nejnovější dovolenkové sou fakt oblíbenou četbou.

Přiznám se, že já nejsem úplně cílovka, takže jejich literární kvalitu nemůžu posoudit, nicméně užít si je právě formou stand-upu nebo scényckého čtení mi přijde vlastně moc prima. Jakoby jasně, ne vždycky mi některý z Luciiných výstupů nebo právě storek, který byly a pořád jsou součástí tohohle vystoupení mi přišly supervtipný, občas byly takový nijaký, některý mi přišly trapný, ale tady bych to přirovnala k jakékoli sbírce povídek. Ani tam vás stoprocentně nezaujme a nestrhne vaši pozornost každý příběh. Nicméně věřím, že stejně jako svoje čtenáře si najdou Luciiny knihy, najdou se i ti, kteří se u tohohle Listování budou smíchy popadat za břicho od začátku do konce. Já se vlastně bavila a strávila ve skvělé společnosti a ve stejně skvělém prostoru moc příjemnej večer, kdy sem mohla opravdu vypnout a trochu si užít volnej čas.

V lednu se pak, minimálně u nás v divadle, bude listovat románem Herec, který bych si moc ráda přečetla. Tak klidně dejte vědět, jestli ste četli, jak se vám to líbilo, případně jestli se chystáte číst. A co vy a Listování? Baví? Chodíte? 😊