Poslední šance a cesta za ananasem //O jednoho víc part 5//

Jak se symbolem naší domácnosti stav v lednu ananas? Snadno. Staly jsme se oficiálně…no, ale to bych předbíhala. I ananas musí nejdřív dozrát, abychom si na něm mohli smlsnout. Takže na začátek ledna, otočme obracečem času jako slavná Hermiona a pojďme se společně posadit, aspoň na chvilku, do čekárny před ordinaci mojí gynekoložky. Která je mimochodem úplně skvělá a stejně tak její sestřičky. Bez nich a jejich přístupu by to nějak nebylo ono.

V lednu mě totiž čekala další kontrola, poslední před finálním rozhodnutím o tom, jaká klinika se nás ujme na naší cestě k potomkovi – no a je to venku a ani to nebolelo. Tak nic, neudržím tyhle informace dlouho no… Nicméně jsme se dohodly na tom, že si nasadím ještě poslední dávku Utrogestanu, který má za úkol podpořit ovulaci a vytvořit o chlup přátelštější prostředí pro uhnízdění případného embrya. No, a abych měla tenhle hormonální balíček kompletní, přidaly sme i poslední injekci Ovitrellu – minimálně poslední, který mi byl v téhle ordinaci aplikován.

Takže posledních 14 dní, z nichž už nám zbývají jen tři, se můžeme zkusit ještě posnažit tak nějak bez větších zásahů. Ale abychom zbytečně neztráceli drahocenný čas, dostala jsem žádanku a doporučení na kliniku. A u tohohle bych se ráda na chvilku zastavila. Tahle věc má totiž dvě možnosti. Buď si kliniku vyberete sami a prostě se k nim objednáte aniž byste měli právě takové doporučení, jako máme my, což je samozřejmě jedna z možností a přístup se tím nijak nemění, nebo jako my, dostanete doporučení už třeba na některou konkrétní, která je s danou ordinací ve spojení – tohle se tím pádem může hodně lišit a je na vás, jestli to bude vaše cesta nebo si zvolíte tu první.

Moje doktorka třeba v tomhle směru spolupracuje se dvěma klinikami, jednou větší v Praze a jednou menší, takovou víc rodinnou v Českých Budějovicích – schválně si zkuste tipnout, kterou jsem si vybrala. A tady už to začalo být vážně zajímavé a pro mě tak nějak skutečné. Objednání proběhlo poměrně rychle, v podstatě se to odbylo za dva dny, kdy jsem poslala e-mail s kopií toho doporučení a informacemi jako je seznam hotových vyšetření, nějaké nacionále, den cyklu atd. Druhý den mi volali a dostala jsem termín – tohle proběhlo 30. ledna, termín máme 21. února, takže to bylo vážně rychlé. Do té doby stihnu krásně dobrat výše zmíněné hormony, v klidu odmenstruovat a následně budu i tak nějak skoro ovulačně nachystaná na vstup do nové etapy.

Musím říct, že paní/slečna, se kterou jsem mluvila, bylo do telefonu hrozně milá a příjemná a tak nějak mě na všechno docela pozitivně naladila. Všechno vysvětlila, řekla, co bychom měli mít s sebou a ve zkratce popsala, co nás tak nějak čeká. Nemůžu říct, že by se mi potom neroztřásla kolena, dokonce sem si musela v práci na chvíli sednout a bylo mi celkem jedno, že sem kecla na zem na luxorovej koberec – z tohohle bude jednou památná chvílí – ale zároveň mě to ve výsledku docela uklidnilo, protože sem měla už delší čas pocit jakéhosi nepokoje, nekomfortu a pocitu, že se za rok nic nestalo, že sme se nikam neposunuli, že se ten proces nikam neubírá. A tenhle pocit, je pro mě aktuálně nesmírně důležitej. No…takže 21. února se to všechno začne skutečně dít. Za se na téhle cestě začneme posouvat a i když to budou malé, dost možná mravenčí krůčky, věřím, že nás dovedou k vysněnému cíli.

No a tom, jakou kliniku sem si vybrala – a záměrně píšu „SEM SI VYBRALA“, protože jak Martin tvrdí, tohle je moje věc, já se musím cítit dobře, pro mě to musí být přívětivé prostředí – a jak probíhala první návštěva vám napíšu zase příště. A v březnu se pak můžete těšit na podrobnější vlog, ve kterém bych vás na „naši“ kliniku ráda vzala a trošku, v rámci možností, vám to tam ukázala.