I když je cesta k vydání knížky někdy zatraceně těžká, v žádném případě se nesmíme vzdávat! //5 otázek pro Petru Langovou//

Petra Langová se narodila v podhůří Jizerských hor, kde žije dodnes. Po studiu obchodní akademie si vyzkoušela, jaké je to pracovat na městské policii, v sázkové kanceláři nebo v obchůdku s nápoji, už víc než dvacet let ji ale živí práce hotelové recepční. V tom, že chce být spisovatelkou, měla jasno už od dětství. Kromě vymýšlení romantických příběhů moc ráda cestuje, fotí a čte. Je velkou milovnicí koček, filmů, oldies hudby a dobrého vína.

1. Vaše knížky jsou primárně určené ženám, potažmo dívkám. Kde pro ně hledáte inspiraci? Navíc vychází u různých nakladatelství. Vnímáte třeba i v jejich přístupu a práci nějaký výrazný rozdíl?

Inspiraci hledám všude kolem sebe. Někdy třeba stačí zaslechnout útržek rozhovoru v autobuse, a nápad na nový příběh je na světě. :-) Taky se mi už dvakrát stalo, že jsem se vzbudila z opravdu živého snu a věděla jsem, že přesně o tomhle musí být moje další kniha. Pokud jde o přístup nakladatelství, rozhodně si nemůžu stěžovat. Vydávám střídavě u dvou – pro Alpress píšu dívčí romány, pro Fortunu Libri ty „dospělácké“, a v obou případech je spolupráce naprosto skvělá.

2. Vlastně mě tohle přivádí i na myšlenku, co se vám píše třeba lépe? Je lepší vcítit se do mladší hrdinky, která třeba řeší lásku, nějaké větší vzplanutí nebo spíš do zralé, už dospělé ženy, která už do nějakého nového vztahu přichází s většími zkušenostmi a je už životem, tak nějak otrkaná?

Přiznám se, že vlastně sama nevím. Ženské romány byly pro mě coby pro čtenářku vždycky jeden z nejoblíbenějších žánrů, takže mi přišlo přirozené věnovat se jim i jako autorka. A před pár lety mě najednou, už si ani nevzpomínám proč, napadlo zkusit napsat knihu pro dívky. Trochu jsem se bála, že to nezvládnu, že začínat v mém věku s young adult příběhy není asi úplně normální, ale nakonec jsem byla překvapená, jak moc mě to psaní chytlo. S jakou radostí jsem se vrátila zpátky do svých -nácti let a znovu prožívala první lásku. Takže těžko říct. Starosti a myšlenkové pochody dospělých hrdinek jsou mi přece jen o dost bližší, ale při psaní dívčích románů mám vždycky aspoň na chvíli pocit, že jsem zase mladá, což je velmi příjemný bonus.

3. Spousta začínající autorů často bojuje s tím svoji knížku u nakladatele „udat“. Jaká byla ta vše cesta od psaní k vydávání?

Na kontě už pár knížek máte a co jsem tak koukala, těší se docela hezké čtenářské oblibě. Máte za sebou i nějaká autorská a podobné akce?

Moje první dva romány vyšly už před spoustou let, a oba jsem tenkrát udala překvapivě snadno. Takže jsem získala bláhový (a naprosto mylný) dojem, že vydávání knih je vlastně úplná brnkačka. Když jsem pak po dlouhé pauze napsala příběh Kde končí nebe, nestačila jsem zírat. Postupně jsem s ním obeslala osm nakladatelství, a žádné z nich mi nikdy neodpovědělo. Každý, kdo něco podobného zažil, určitě chápe, jak to zamávalo s mým sebevědomím. Nakonec knížka vyšla aspoň v malém nákladu u soukromého nakladatelství, kde se dodnes prodává jako e-kniha.

Mezitím jsem napsala dívčí román Prázdniny za trest, se kterým jsem kupodivu ihned uspěla u Alpressu. Následovala kniha S duší lvice, která se zalíbila redaktorům Fortuny Libri, a já si najednou připadala jako ve snu. Když mě krátce nato paní ředitelka požádala o nový rukopis, na popud své kamarádky jsem jí znovu zkusila nabídnout Kde končí nebe. A tentokrát už jsem byla úspěšná. Dneska je to můj nečtenější román, má moc pěkná hodnocení, a mě to utvrdilo v jedné věci: I když je cesta k vydání knížky (anebo ke splnění jakéhokoli jiného snu) někdy zatraceně těžká, v žádném případě se nesmíme vzdávat!

4. Jaký to bylo takhle vystoupit před těmi, kteří vaše knížky hltají a mají jistě spoustu otázek, přijdou si třeba i pro podpis…?

Přiznám se, že v tomhle směru mám zatím dost málo zkušeností, asi proto, že jsem velká trémistka. Ale ráda bych s tím do budoucna něco udělala, fakt! :-) Zatím jsem absolvovala dvě autorská čtení a báječnou autogramiádu na loňském Světě knihy, kterou jsem si opravdu užila. Ten pocit, že se lidem moje knížky líbí natolik, aby si přišli pro podpis, udělali si se mnou fotku a zajímali se o to, jaká vlastně jsem, je úžasný. Kontaktu se čtenáři, ať už osobního nebo písemného, si neskonale vážím.

5. Chystáte teď nějakou novinku? Můžeme se těšit na nějaký další příběh?

Nedávno jsem začala psát nový román pro dívky, jmenuje se Léto plné sedmikrásek (i když konečné slovo ohledně názvu má vždycky nakladatel) a měl by vyjít u Alpressu na jaře příštího roku. A hned po jeho dokončení mě čeká další „dospělácká“ kniha, na kterou se ohromně těším. Ten příběh nosím v hlavě už delší dobu a moc bych si přála, aby se lidem líbil stejně jako mně.