Velikonoční hodokvas

Jak vypadala naše Vánoční a Novoroční tabule už víte, ale teď byly Velikonoce, takže by bylo asi fajn ukázat vám i obsah našeho stolu na tyhle svátky. Na rovinu přiznávám, že stejně jako o Vánocích, ani na Velikonoce nepeču. Z jednoho prostýho důvodu, vlastně ze dvou. Tím prvním je moje pracovní vytíženost, která je samozřejmě nejen v našem knihkupectví, ale taky mimo něj – focení, reporty, projekty na Pointě…to všechno zabírá dost času a pokud chci autorům a nakladatelům věnovat co největší péči, je třeba jim věnovat i maximum času. Tím druhým důvodem je myšlenka, že pokud si v něčem nejsem jistá, což pečení rozhodně je, tak je lepší nechat to na jiných a povolanějších. Takže i to samozřejmě sehrálo svojí roli. Ale to vlastně trošku předbíhám, takže přetočit zpátky na začátek a…

…podstatnou částí asi každé sváteční velikonoční tabule je mazanec a případně beránek. Beránka sem vypustila, protože bych ho musela upéct, což je disciplína, ve který si fakt moc nevěřím, takže zbyl jen mazanec. No a ten sem si, stejně jako vánočku objednala u holek v My Bistro. Mám ho ozkoušenej, pár týdnů před svátkama sem ho u nich ke kafi i chutnala a byl zkrátka a dobře superskvělej, vynikající a přesně takovej jak se sluší a patří. No, co vám budu, nevydržel dlouho, pár snídaní, přes den sem tam uzobnout a bylo po něm, po chudáčkovi. Ale zas na druhou strahu…škoda nechat takovou výbornost zkazit, že jo?

Do čeho se ale pouštím každej rok a ani letos sem nevynechala je pečení sekanice. Jo, ve slaným si věřím víc a cítím se v tomhle vaření/pečení tak nějak jistější v kramflecích. Navíc…Martin jí má hrozně rád, takže i když to není zrovna moje nejmilejší jídlo a spíš ho vynechávám, tak aspoň pro něj sem si jednu malou střihla, protože si to zaslouží. I když mě občas rozčiluje, ale to já jeho taky, tak co. Nicméně v mojí sekanici nenajdete kopřivy, který sou plný železa, což je látka, kterou Martin kvůli dně nemůže, takže to kompenzuju spoustou pórku a jarní cibulky, který jí dodaj taky trochu pikantnosti, navíc sou zelený a účel je tím pádem splněn. A nemusíme se bát, že mýmu muži otečou nohy a měsíc se na ně nepostaví. Jinak je plně klasická jakou dělá asi většina z vás, řekla bych.

No, a protože do sekanice je třeba uzenýho a já měla krásný domácí od řezníka ještě od zimy, hezky sem ho uvařila a z půlky udělala moc dobrou a silnou uzenou polívku, která u nás na stole taky nesmí chybět. Myslím, že na ní už sem vám tu sdílela i recept, na kterém se dohromady taky nic moc nemění. Tohle je totiž jídlo, který se dá udělat kdykoli a třeba po flámu na rodící se kocovinu je vyloženě ideální. No a i na Vincenta trošku zbylo, protože toho já si neochudím a trošku masíčka si tenhle neurotickej kulíšek prostě zaslouží. A to je tak nějak všechno. Ještě sme si z našeho oblíbenýho Rybízáku objednali jarní limitky skvělýho vína a bylo. Upřímně? Oba sme s Marťou makali až do pondělí do večera, já navíc i v sobotu, takže pak sme si jen chtěli nějak v klidu odpočinout, užít si volno, pohádek…milovat se…a tak. Asi jako každej normální pár, myslím si.

Určitě budu ráda, když mi do komentářů napíšete co u vás na Velikonoce jíte vy, protože je mi jasný, že kraj od kraje, město od města i rodina od rodiny se tohle bude více či méně lišit a rozhodně se nechám ráda inspirovat třeba na příští rok, kdy už budeme tři nebo se budeme na příchod novýho človíčka aktivně chystat a tak bude třeba víc času, motivace k tomu založit nějaký nový rodinný tradice a tak nějak jiná chuť si být sami pro sebe.