Dar nedar a zodpovědnost s ním spojená

Nedávno mě v rámci mojí spolupráce s Pointou oslovila autorka Alice Shy, která u ní aktuálně připravuje pokračování svého románu Tvůrce osudu, s tím, jestli bychom společně nemohly spolupracovat na kampani, která k ní poběží - momentálně už je nějakou dobu v procesu a knížce se zatím daří, což mě osobně moc těší. No a protože mi anotace přišla dost zajímavá a i z ukázek vypadal ten příběh jako hodně fajn věc, která by měla rozhodně potenciál si najít svoje čtenáře a obohatit literární fantasy svět, s nadšením a chutí jsem nabídku přijala. Ale uznejte sami, že spolupracovat na vydání pokračování už rozjetého příběhu, není úplně nejšťastnější. Člověku ledacos unikne, ztratí se v ději, postavách i jednotlivých reáliích, takže je nejlepší vplout do příběhu hezky od začátku. A tak mi Alice poslala první knížku, která vyšla u nakladatelství Knihy Fenix - proč se teď rozhodla pro Pointu a jaká byla cesta k vydání právě téhle knížky se dozvíte brzy na našem společném streamu, na který vás tímto srdečně zvu - a kterou bych vám v dnešním článku ráda představila trošku víc. A samozřejmě zlehka nakousneme i druhý díl abyste věděli na co se těšit.

Co bych ráda na začátku řekla je to, že každou knížku, kterou čtu hodnotím nejen podle příběhu a nějaké jeho originality a zajímavosti, ale taky podle stylu psaní, který je pro mě hrozně moc důležitý a v neposlední řadě porovnávám i s podobnými tituly stejného žánru. Řekla bych, že je naprostý nesmysl, porovnávat třeba nějakou fantastiku s knihou esejů nebo nějakým hlubším, dejme tomu intelektuálním románem. A pokud se někdo knihám a nějakému jejich hodnocení věnuje, - ať už na blogu, na instagramu nebo jinde na sociálních sítích - měl by k nim přistupovat stejně. To jen tak na začátek a na upřesnění ať máme mezi sebou jasno. :)

K Tvůrci osudu jsem tím pádem přistupovala jako k oddechové knize, která sice slibovala hodně zajímavý a snad i originálně pojatý příběh, ale úplně jsem nečekala hlubokomyslný příběh s nějakým velkým přesahem. Tím spíš mě celé jeho provedení, myšlenky, které do něj autorka vložila a dost dobře propracovaná psychologie postav překvapily. Je tu hodně znát, že si na s ním autorka dala hodně práce a nepřistoupila k jeho vydání stylem "Tady máte moji knihu, je superskvělá tak jak je, nechci na ní nic měnit a jestli máte výhrady a připomínky, tak ste paka, který ji nepochopily." s čímž už sem se taky několikrát setkala a je to jedna z největších chyb, jakou začínající autor může udělat. Takže v okamžiku, kdy ke svému příběhu přistoupí daný autor s pokorou a naslouchá nějakým radám a připomínkám, může se mu jeho píle jednoznačně zúročí. A zrovna na téhle knížce je to z mého pohledu docela znát.

Asi by bylo fajn říct aspoň něco málo k ději, který na vás v tomhle románu čeká, když už jsem zmínila to, že je to dobré a zajímavé. Hlavním hrdinou je mladej kluk, který by za normálních okolností dost pravděpodobně řešil běžný problémy puberťáka, ale vzhledem ke své situaci jdou tyhle věci v podstatě úplně mimo jeho vnímání. Andre má totiž dar číst lidem myšlenky, sice se to dá nějak ovlivnit, protože do jejich hlav se dostane jen za předpokladu, že se jich přímo dotkne, ale i tak mu tahle schopnost dost komplikuje život. Protože, co si budem, lidi v sobě nenosí jen krásné myšlenky, hezké vzpomínky a sny, které by rozveselily a potěšily. Často si prošli nějakým traumatem, bolestí, mají v sobě i vzpomínky na nehezká období svého života, případně jsou třeba zlí a špatní tak nějak od přírody. To všechno vidí, cítí, to všechno se mu zakusuje hluboko pod kůži a vlastně se tím tvoří i jeho vlastní vzpomínky na konkrétní prožitek a okamžik. Což, přiznejme si, není úplně něco, po čem by člověk toužil.

V rámci téhle svojí schopnosti, protože slovo "dar" tu fakt použít nemůžeme, si postupně vybudovává docela těžkou sociální fóbii a je pro něj náročné se nějak zařadit, komunikovat a tak nějak normálně fungovat, jak jsme vlastně relativně všichni zvyklí. Situace se pak začne měnit, když se mu do života připlete trochu kluk, trochu holka, trošku démon, trošku mág, prostě podivná postava z místa za mořem, - mimochodem tohle byla jedna z mála věcí, který mi tam od začátku drobátko nefungovala, protože se tu několikrát setkáváme s tím, že za moře se nikdy nikdo nedostal, nic za ním už není a existuje jen prostor, kde Andre žije - které je jiné, otevřenější, přístupnější jinakosti...tady se pak všechno začne lámat, vyvíjet, gradovat, takže to už si nechám trošku pro sebe, protože jsou tu věci a scény, které už si musíte užit a prožít sami.

Jak už jsem zmínila byl tu okamžik, který mi drhnul a nějak jsem se s ním nedokázala ztotožnit. To byl právě svět za mořem a moře jako takové. Ono to pojetí i právě konkrétní rozsáhlá vodní plocha, která je pro hlavního hrdinu neprobádaným prostorem, mají pro celý příběh určitý smysl a důvod, ale dokud jsem si na to nějak nezvykla, tak pro mě byl hrozný problém přijmout fakt, že se na moře vlastně nikdo nevydává - nutno říct, že jde o moderní civilizovanou společnost, která je v podstatě stejná jako ta, ve které žijeme my teď - a že je celý tenhle prostor vnímán jako něco nebezpečného a pro někoho vlastně i nedostatečně atraktivního k tomu, aby to stálo za prozkoumání. Nějak mi to úplně nepasovalo a těžko se mi tomuhle příběhu věřilo a vlastně pořád ještě věří. Nicméně autorka to nějak zamýšlela a protože plánujeme i společný stream na instagramu, tak je to určitě jedna z věcí, kterou bych na něm ráda zmínila, protože je klidně možné, že to takhle měli i jiní čtenáři.

Zmínila jsem i psychologii postav, která sem i tady dost líbila, i když chápu, že Andre může někoho štvát, protože je často hodně pasivní, submisivní a takovej letargickej, ale zas beru v potaz, že je to mladej, nezkušenej kluk, kterej není úplně sociálně zdatnej, komunikace mu dělá problém a tak nějak obecně má hromadu psychickej problémů, který se prostě nevyřeší sami od sebe. Takže mu jeho chování v budiž vzhledem k okolnostem odpuštěno a doufám, že se ve druhém díle, který autorka aktuálně chystá k vydání zlepší a chlapec nám mentálně aspoň trochu dospěje. Co se týče ostatních, tak i tady mi přišlo, že se chovají a jednaní vesměs logicky v rámci svého postavení, věku, případně i znalostí a zkušeností, které za svůj život nasbírali, i když nezapírám, že sama bych reagovala jinak, ale zas je třeba si uvědomit, že nikdo z nás nejednáme podle jasně daných šablon. Každý máme jiné cítění, jiné životní zkušenosti a vyrůstali jsem v jiném prostředí s odlišnou výchovou, která nás formovala. Ani sourozenci nebudou nikdy jednat ve stejné situaci stejně, takže proč by to mělo platit u úplně cizích lidí.

Tohle je třeba věc, kterou je nutné si uvědomit, pokud chceme hodnotit chování ostatních a to jak v knihách, ve filmech nebo i v běžném životě. Takže nějak to hodnotit a třeba i soudit jakékoli chování nám úplně nenáleží.

Když bych Tvůrce osudu měla nějak celkově zhodnotit, tak se mi četl relativně dobře, i když bych občas ocenila jazykovější pestrost, ne vyloženě v rámci popisů scén nebo toho jak kdo vypadá, ale spíš tak nějak obecně. Čeština je velmi pestrý jazyk, který autorům nabízí hromadu možností a řekla bych, že je vždycky fajn jich využít co nejvíc. Je tu znát, že si Alice Shy nechává záměrně pro vysvětlení a vyřešení některých problémů dostatek prostoru, aby měla na čem stavět druhý díl, což je určitě dobře, to se dá ve finále i očekávat, pokud už je jakákoli kniha od prvopočátku zamýšlena jako první díl z několika. Takže s tímhle jsem byla docela v pohodě a nemám důvod nad tím nějak zásadně frflat. Jen teda doufám, že se v tom druhém díle aspoň něco vyřeší a nenastanou eventuální další prázdná místa, která by bylo nutné zaplnit. 

No...řekla bych, že jsem tu zmínila všechno, co jsem chtěla. Dneska je to poměrně dlouhý článek, tak za to se případně omlouvám, pokud ste dneska na něco takovýho neměli náladu. Musím říct, že po dočtení prvního dílu jsem hodně zvědavá jak na díl druhý, tak i právě na stream s autorkou, kde samozřejmě budete mít možnost se i na cokoli zeptat, pokud budete chtít. :)