Jaký byl Duben 2024?

Asi ste zaznamenali, že jsem zatím nevydala březnový a dubnový vlog. Důvody sou dva. Tím prvním je moje aktuální pracovní vytíženost a na střih něčeho takhle složitýho není úplně čas, tím druhým je pak fakt, že sem zjistila, že mám některý záběry poničený a tím pádem se nedají použít. Takže to nějak zkusím dotočit a okomentovat zpětně a spojím nejspíš tyhle dva měsíce dohromady. No a mezitím vám svoje zážitky a aktivity z dubna sepíšu a aspoň touhle cestou se o to s vámi podělím.

Dohromady největším zážitkem, pokud se to tak dá nazvat, byla naše další návštěva kliniky Pronatal, kam sme s Martinem jeli kvůli odběrům na genetický vyšetření. Na výsledky se v tomhle případě čeká zhruba 8 týdnů, což je docela randál a musím říct, že to čekání mě drobátko vytáčí, ale mezitím sme aspoň podali žádost na pojišťovnu, která nám na potomka připěje a pomůže, takže aspoň něco. Výsledky bysme tím pádem měli mít někdy koncem května a pak už se to všechno pohne rychlostí blesku. Minimálně to mám slíbený. Víc o tom, co jsme v tomhle ohledu absolvovali, sem vám popsala v posledním vlogu, který sem vydala, tak kdo na něj ještě nenarazil, může mrknout a být u toho s námi. Jooo a taky sem měla svátek, takže sme si došli do naší oblíbený cukrárny - Moccacafe - na jejich luxusní dort. Všechno, co si u nich koupíte, včetně zmrzliny si dělají sami, podle vlastních nápadů a receptur, za který mají i několik ocenění v soutěžích. Takže kdybyste někdy měli cestu do Tábora, tak sem si určitě skočte.

Čím sem fakt hodně žila, byl filmový festival lidskoprávních filmů Jeden svět. Z něj už ste mohli vidět docela dost fotek a původně sem vám chtěla z jednotlivých besed přinést i podcastové epizody, ale ne všichni k tomu byli úplně svolní, někdo se mi neozval vůbec a zveřejňovat informace bez vědomí přednášejících se úplně neshoduje s mejma hodnotama a tím, jak chci tyhle věci dělat. Nicméně i na instagramu sem se o tom rozepsala docela dost a na webu festivalu si můžete veškeré informace přečíst, takže pokud vás to zajímá, můžete se tam třeba inspirovat k aktivitě na příští rok nebo i pro uspořádání vlastní akce, protože i promítání na školách nebo v malých kolektivech můžete zorganizovat i sami. 

No a když už sme u těch filmů, tak nechybělo samozřejmě ani kino, který sem tentokrát absolvovala i s kamarádkou a jejím přítelem. Vyrazili sme na snímek inspirovaný fentanylovou kauzou na Slovensku a pak sem si sama užila hrozně milej a v mnohém dojemnej film Dokonalé dny - o něm vám ještě napíšu. Samozřejmě nechybělo ani pravidelné Listování - i když teď to vypadá, že květnový asi úplně nestihnu, ale tak to se nedá nic dělat. Tenhle projekt určitě moc doporučuju, jestli ste ještě nebyli, protože se díku němu člověk dostane i ke knížkám, který by si třeba jinak nepřečet nebo by je donekonečna odkládal. Já sem si třeba právě kvůli tomu dubnovýmu přečetla svojí první knížku od Markéty Lukáškové a rozhodně to nebyl poslední příběh, který sem si od autorky užila. A když už sme u toho, tak budu moc ráda, když mi napíšete nějakou svojí oblíbenou, která se vám od autorky líbila, budu moc ráda.

Co mi fakt dělalo radost, byly úspěchy v projektech na Pointě, protože tohle mi zabírá prakticky denně hrozně času a energii, kterou těm knížkám a jejím autorům věnuju, takže když se zadaří a crowfunding vyjde, je to vždycky velká radost a odměna. Některý z nich vyjdou dokonce ještě během tohohle roku, takže pokud sledujete moje instagramový streamy, tak tam autory určitě budete mít možnost potkat. Na streamy bych vám tímto ráda pozvala. Snažím se vám tam představit autory, kteří se zabývají různými žánry, vytvářejí jedinečné příběhy a umí o nich krásně mluvit. Květen bude ještě docela nabitej a už pomalu plánuju a oslovuju autory na červen. V červenci bych si pak chtěla dát trošku pauzu a odpočinout si - čeká mě tam tejden dovolený a tak nějak očekávám, že se už v rámci projektu potomek začne fakt reálně něco dít, takže bych se ideálně chtěla věnovat co nejvíc sobě, případně už i nějakýmu tomu embryu a dát si tak trošku oddechovej čas. Uvidíme jak to všechno bude a buď je zase obnovím v srpnu nebo třeba až v září. O všem se každopádně dozvíte buď tady nebo na nějakých mých sociálních sítích, kde je přeci jen všechno, co se u nás děje trošku aktuálnější. :)

Ani literaturu sem nezanedbávala a to nejen v rámci čtení, ale i v rámci účasti na akcích, kterých bylo požehnaně. V tomhle je Tábor, jeho podniky a především jejich majitelé naprosto super, protože se tu pořád něco děje. Navíc jde o dost pestrej program, ze kterýho si zákonitě musí vybrat úplně každej. No a i já sem se díky tomu hrozně kulturně a literárně obohatila. Byla poezie Ondřeje Lipára, fantastika v pražským Krakatitu, - o týhle akci budu taky psát sem, protože Praha jaksi nezapadá do jihočeskýho kraje, takže na kulturne.com se nám to úplně nehodí - a beseda nad románem Evropanka o hledání vlastní totožnosti a místa v životě, ve světě i ve společnosti. Na zmíněným webu se pomalu objevují články o jednotlivých akcí a budou přibývat i recenze na knížky a audioknížky, který prostě hýbou mým světem asi úplně nejvíc. A dohromady se není co divit, vždyť mě obklopujou celý dny nejen v práci, ale i v kavárnách a doma. 

Na závěr pro vás mám jednu menší výzvu a nápad. Budu brzy zase po roce třídit knihovnu a přebírat tituly, který si nechám, který třeba nechám v rámci soutěžních balíčků a některý budu asi i prodávat. Ale než je nabídnu do internetového antikvariátu, který mám vyhlídnutý nebo připravím krabici do knihobudky, tak bych vám ráda v tomhle směru věnovala prvenství. Jestli je ti někdo, kdo by se rád na moje vyřazený knížky podíval a třeba si něco vybral za nějaký drobný peníz, tak dejte vědět a já vám třeba pošlu seznam nebo připravím sdílený soubor. :) Jooo a taky sem si koupila svítící a blikací boty. 

No..a to je pro dnešek asi všechno. Brzy tu přibudou další články a navíc nás v květnu čeká Svět knihy, takže jestli se budete chtít potkat, můžem to zkusit nějak vymyslet. I tam se pak určitě najde spousta materiálů na články. :) A teď už mě omluvte, jdu s kámošem na pivo, protože je hezky a dát si na zahrádce jedno orosený se dneska jeví jako skvělej nápad. Pac a pusu všem. Teda...skoro všem, protože vím, že je tu člověk, který si pusu rozhodně nezaslouží.