1. Vaše knížka se zabývá ne zrovna lehkým tématem. Máme tu motivy úzkosti, která pro čtenáře může v mnohém přerůst až v depresi hlavní hrdinky, které se kombinují s fobiemi panickým atakami. Proč jste se rozhodla psát právě o tomhle tématu?
O tomhle se zrovna moc nemluví, sleduji na instagramu pár holek s poruchou příjmu potravy - přejídání a zaměřují se spíše na zdravé recepty a cvičení. Ja počas terapií v CKI (centrum krizové intervence) pochopila, že už nechci být otrokem jídla a sportu. Nikdy jsem nejedla špatně, ale důležitý pro mě bylo přijít na to, kdy přijde spouštěč toho přejídání a popasovat se s ním. Co se týče úzkosti, ty se u mě objevily po porodu, pak po dvou letech a opět po dvou letech kdy už jsem věděla, že se sebou chci dělat něco víc a ne jen přežívat se svými strachy. Nevěděla jsem proč se úzkosti objevily v takové síle…až v CKI jsem dostala odpověď…úzkosti jsou flashback z minulosti. Úzkost si nevybírá datum ani čas, prostě přijde. Taky proto jsem se zaměřila na traumaterapii, kde řeším své trauma z dětství, tam to všechno začalo.
2. Hlavní hrdinka má v životě docela dost naloženo. Jak se vám takhle závažný a těžký příběh psal? Nedeptala jste třeba občas i sama sebe?
Hlavní hrdinka je bohyně. Přes všechny překážky na cestě životem, přes různé pády a nepovedené vztahy, přátelství, diety se dokázala postavit všemu a všem a jde dál. Je silnější než kdy, miluje život a hlavně miluje sebe! Tenhle příběh je právě o tom, že když má v sobě člověk sílu, zvládne všechno. Nejdřív jsem brala psaní jako formu terapie a až později jsem dostala nápad posunout můj příběh dál. Knihu jsem nikdy nečetla celou…to je možná mé mínus, ale za vším co jsem tam napsala si stojím. Nechtěla jsem se trápit, i když se toho v sobě už nezbavím.
3. Celý ten text má v sobě velký přesah a obsahuje mnoho poselství, navíc boří mnoho tabu o psychických onemocněních, snaží se je odkrýt „obyčejnému“ člověku, který s takovými věcmi nemá třeba zkušenosti a zároveň i bojuje s jakousi bagatelizací těchto problémů a jejich zlehčováním. To je skvělá věc, kterou na té knížce moc ocením. Co si ale vy sama přejete, aby lidem přinesla? Co by mělo být takovým jejím hlavním cílem.
Psala jsem to právě tak, jak jsem to prožívala, někdy jednou větou, že jsem se skvěle najedla, někdy to bylo smutné, protože právě v ten den jsem v koupelně od únavy málem zkolabovala, nebo přemýšlela, že zítra už tu nebudu. Reálný myšlenky, ale touha jít vpřed. Přeji si, aby kniha lidem pomohla, nebo mě jen pochopili a podívali se na tohle téma jako ,živé,. Nejde tu jen o PPP, ale o Trauma, které si nese nejeden z nás.
4. Knížka aktuálně bojuje o své prvenství v předprodejové kampani na Pointě. Nezvažovala jste třeba v první chvíli možnost oslovit nějaké, řekněme klasické, nakladatelství?
Nikdy jsem se nezajímala jak funguje vydání knihy a taky jsem věděla, že nebudu mít na vydání dost finančních prostředků. O Pointa jsem se dozvěděla na internetu a jejich nápad, jak vydat knihu se mi hned zalíbil. Pak už šlo vše snadno :)
5. V medailonku na začátku rozhovoru se můžeme dočíst, že jste knížku psala v jednom z nejtěžších období života a že čtenáři v knížce mohou najít mnoho z vašeho života, který nebyl vždycky jednoduchý. To asi chtělo hodně odvahy s takovými pocity a životními peripetiemi vyjít takto veřejně na světlo. Jste v tomhle směru třeba zvědavá na ohlasy? Není tam i trošku strachu?
Ano, knihu jsem psala v nejtěžší životní etapě. Naučila jsem se byt přímá a mluvit narovinu, takže nemám problém o tom mluvit. Je ale pravda, že menší obava tam je.. 20 let jsem žila v malým městečku a lidi jsou zvědaví…zajímá je, co jsem v knize napsala… jenže oni vědí. 😔
Určitě jsem zvědavá na zpětnou vazbu od lidí. Třeba se někdo nad sebou zamyslí a uvědomí si, že zažil tohle nebo jiné situace… trauma z dětství. Taky bych ale ráda poukázala na to, že nikdy není pozdě na sobě pracovat 🥰
Komentáře
Okomentovat