Jaký byl Květen 2024

Asi nikoho nepřekvapí, že i květen byl poměrně kulturně a literárně nabitým měsícem. Ale je pravda, že sem si poměrně hezky užila týden volna, který sem sice z jistý části promarodila, ale ani to mi nijak zásadně nevadilo. Stejně sem si chtěla číst, ležet a odpočívat, takže ve finále bylo jedno s otokem pod okem nebo bez něj. Uhnala sem si totiž kdesi zánět slznýho kanálku, kterej je dost nepříjemnej a docela dost bolí, takže chladit chladit a chladit a snažit se to přečkat. Njn každej den holt není posvícení. Nicméně sem byla ráda, že mi to nezabránilo nejen návštěvu veletrhu, ale i víkendového festivalu poezie, který se u nás v Táboře konal už loni, kdy sem ho kvůli tehdejší operaci nestihla. No...je tedy o čem psát a stejně jako sem pro vás připravila článek o křtu hororové antologie Smečka, tak vás čekají i další články, které právě letošnímu Světu knihy budu chtít věnovat. Ale vezměme to všechno hezky od začátku. 

V první řadě se patří poděkovat. Vám, že čtete moje články, píšete mi, chodíte na streamy a celkově tak nějak podporujete to, co pro vás na internetu vytvářím. Moc si toho vážím a rozhodně to neberu jako samozřejmost. Dík taky patří autorům, jejichž knížky sem měla možnost číst, těm, kteří se rozhodli využít naší společné spolupráce na Pointě a poslali mi svoje knížky, (aktuálně je to Tvůrce osudu - výborný fantasy - a Náruživost - životní příběh ženský, která celý život bojuje s traumatem, sama se sebou i s jídlem) které snad, doufám, brzy spatří světlo světa a budete si je taky moct přečíst. Ani tohle neberu jako samozřejmost a každá další knížka, k jejímuž vzniku jsem mohla aspoň drobátko přispět, která se mi pak fyzicky dostane v práci do rukou mě hrozně příjemně rozechvěje. Je to báječnej pocit, fakt. :) Bylo i spoustu dalších a skvělých knížek, které rozhodně stojí za přečtení a s audiokniha to bylo stejně tak. O nich vám něco víc povím brzy ve videu, který by pro vás mohlo vyjít ideálně v pátek, jestli se mi všechno podaří tak, jak bych chtěla.

Je fakt, že svojí dovolenou jsem si představovala trošku jinak, než s nemocí a zánětem slznýho kanálku,
což znamenalo nejen minimální pobyt na sluníčku, ale především chlazení mraženým hráškem, prášky na bolest, otok jak kráva a nakonec i jehlu pod dásní, kterou mi ten bordel vytahali, což teda nebylo nic příjemnýho. Ale ta zmrzlina, co sem dostala naordinovanou, byla moc příjemná a protože v Moccacaffe mají tu vůbec nejlepší, dávala sem si tam odpolední procházky abych byla aspoň trošku na vzduchu. Navíc...já se vždycky ráda projdu, ostatně do práce chodím pěšky každý ráno a když to jde, tak i odpoledne a každá procházka s audioknihou v uších, je pro mě obrovským relaxem. Člověk si hrozně vyčistí hlavu a tak nějak si v něm vyluxuje a zamete.

Na začátku jsem psala o festivalu poezie, kterej se u nás odehrál už po druhý. Loni jsem kvůli laparoskopii vynechala, protože s dírama v břiše a pooperačním stavem sem byla ráda, že dojdu do kuchyně a zpátky, takže sem si to letos chtěla užít na max a pořádně si tenhle víkend vychutnat. Kdo sleduje pravidelně můj facebook a instagram, tak už mohl vidět nejen spoustu fotek, ale taky vlog, který jsem z týhle akce připravila. Moc bych si přála, abych ho příští rok mohla absolvovat znovu a už třeba s nějakým prckem v břiše nebo v kočáře. Tak nám držte palce, konečně to vypadá, že se v tomhle směru zase věci trošku pohnou.

No a samozřejmě nechyběl ani již zmíněný Svět knihy, kde jsem byla od pátku až do soboty a i když jsem nestihla všechen program, který jsem chtěla, nijak kvůli tomu nesmutním. V Táboře mám totiž jednu obrovskou výhodu, spousta autorů, které čtu, jejichž knihy mám ráda a se kterýma bych se na nějakém povídání moc ráda potkala, u nás buď už byli nebo je mi jasný, že se s nějakým programem brzy ukážou. Navíc navštěvují poměrně rádi i Jednotu, - vynikající kavárnu s knihkupectvím - která kolem sebe sdružuje jen ty nejlepší z nejlepších. Takže mám v každým případě jistotu, že se s nimi potkám a navíc budeme mít dostatek prostoru si osobně pokecat a třeba zajít i na skleničku, když to situace dovolí. To vám veletrh a jeho hektičnost prostě nemá šanci nabídnout.

A to bylo tak nějak všechno. Pak už jenom práce, práce a ještě jednou práce, protože co má taky jinak člověk dělat, že jo? Nájem se sám nezaplatí a ani složenky se neptaj. A mě navíc moje práce baví, i když je to občas náročný a tak trochu voser. Ale to už k práci s lidma a s knihama asi nějak patří a všichni s tím nějak musíme žít. I když občas kafrám...