1. Svoje první knížky si vydala prakticky samonákladem. Byl to záměr, nebo se prostě „neuchytily“ u nakladatelů?
Asi myslíš „jasmínovou“ sérii ebooků. Jednička vznikala asi deset let zpátky a já jsem tehdy vlastně absolutně netušila, co s tím textem mám dělat. Tenkrát navíc neexistovaly žádné FB skupiny, ty se začaly pomalinku vynořovat až záhy na to a já vlastně oslovila všehovšudy jedno nakladatelství a agenturu Mám talent, kde jsem za posudek dala pár tisíc. Čeští autoři se u nás v tom žánru prakticky nevydávali a já neviděla jinou cestu, jak knihu k lidem dostat, takže jsem investovala do pravopisných korektur, obálky a oslovila jsem nakladatelství TZ-One, kde mi eknihu za menší poplatek vydaly. Takže bych řekla, že to nebyl vyloženě záměr, ale spíš neznalost. Moc jsem nepočítala s vydáním dalších dílů série, byla to spíš taková moje radost, ale na FB mi pak začaly psát čtenářky. Chtěly vědět, co bude dál a já se vlastně nechala „ukecat“. Jednou z těch čtenářek byla mimochodem skvělá grafička Zuzi Maat, která si tehdy grafiku teprve začala oťukávat. Psala jsem jí, že knihu mám napsanou, ale nemám obálku a ona, že mi ji udělá, hlavně ať už vydám trojku :-D
2. Aktuálně ti knížky vychází u nakladatelství Canc, což neurčitě lepší varianta, než právě zmíněný samonáklad. Jak ses k nim dostala?
My jsme se s Rosanou potkaly právě v jedné takové FB skupině, kde už ani jedna nejsme. Já se tehdy strašně snažila protlačit svou knihu Přání! formou crowdfundingu na Pointě a to bylo peklo. Nicméně jsem si získala určitou pozornost. Ros si tehdy čerstvě založila nakladatelství a sháněla knihy k vydání. Tak jsem jí Přání! poslala a líbilo se jí. Od té doby patřím do klubu.
3. Kromě románů si napsala i povídku do sborníku Na NeVěčné časy. Co se ti píše líp? Delší příběh, kde máš prostor se vyřádit nebo spíš takhle kratší útvar?
Rozhodně delší příběh. Polibek smrti byl vlastně mým prvním publikovaným povídkovým počinem a byla jsem z toho dost nesvá. Člověk má strašně málo prostoru na akci na gradaci děje a obecně hloubku příběhu nebo postav.
4. Není to tak dávno, co ti vyšla další knížka, což tě, aspoň v mých očích, staví do pozice docela plodné autorky, protože u Cancu je nějaké tvoje dílo vidět poměrně často. Jak to děláš? Jsou to šuplíkový věci nebo k tobě takhle skvěle přichází inspirace sama a okamžitě?
Třetí dcera vyšla 30.4. a v listopadu snad vyjde i pokračování Paní jara. Bez mučení přiznávám, jsou to věci ze šuplíku, které jsem postupně psala od roku 2020 do teď. Poslední je tedy zmíněný druhý díl Paní jara, který jsem komplet přepisovala letos v březnu. Hloupé je, že teď už v tom šuplíku nic nemám a chybí mi i čas na psaní, přestože nápadů je přehršel. Takže té „plodnosti“ asi maličko odzvonilo.
5. Máš teď aktuálně něco rozpracováno?
Ano. Upravuju povídku pro nakladatelství Solis na téma Songfikce, mám rozepsaný současný román o ženě, která žije s chlápkem s narcistickou poruchou a teprve potom, co se zapletla s kolegou, začala vidět všechna ta omezení a chce se z toho vztahu vymanit. Pořád ještě nevím, jak to skončí. Uvažuju o tom, že zabije sebe, jeho, oba muže nebo možná umřou všichni :-D Tak moc mě občas štvou. A protože musím zásobovat i Canc, rozpracovala jsem fantasy na motivy Fantoma opery. A taky bych měla začít psát slíbené pokračování Přání! než na něj všichni zapomenou nebo mě moje bety zabijou, že to pořád odkládám.
Komentáře
Okomentovat