Pokud člověk sám něco prožije, není náročné uspořádat své vzpomínky do příběhu //5 otázek pro Helen Baumovou//

Helen Baumová měla už na střední škole sklony k psaní básní, písňových textů a textů a humorných povídek. Po narození druhého dítěte začala poměrně strastiplnou cestu podnikatelky, kterou začala na konci roku 1988. Obchodní aktivity jí neumožnily věnovat se četbě, natož literární tvorbě. Přesto v době, kdy musela neustále řešili synovy průšvihy byla rozhodnutá, že o něm jednou napíše knihu. Proto si začala dělat poznámky a ukládala si i korespondenci s učitelkami. Ke všem materiálům pak postupně přidávala vlastní zážitky. A právě tyhle materiály a Helenina činorodost daly vzniknout románu Tak už dost, o kterém si budeme povídat v dnešním rozhovoru. 

1. Na začátek našeho rozhovoru bych se ráda zeptala na jednu věc. Jak moc je tenhle příběh autentický a biografický nebo jsou to odněkud odposlechnuté příběhy? Na webu Pointy se můžeme dočíst, že jde o skutečné příběhy a historky, takže čtenáře bude tahle věc určitě zajímat.

Ano, jedná se o ryze autentické příběhy. Měla bych spíš mluvit o autobiografické knize. Jedna spisovatelka, která napsala knihu o svém dětství, mně radila, abych neuváděla, že je to autobiografie. Trochu s ní nesouhlasím, protože já jsem čtenář, který právě vyhledává knihy napsané podle skutečných událostí. Život se s námi nemazlí a mě zajímá, jaké jsou osudy lidí a jak se v životě se svými trablemi uměli vypořádat. Kvůli ochraně autentičnosti osob jsem v knize změnila jména a místa. Vymyšlená je pouze postava Vlastina manžela a zmínka o jejich dětech. Vysvětlení je jednoduché, (nyní odhalím své tajemství): Vlasta a Helen jsou ve skutečnosti jedna a tatáž osoba - všechny příběhy jsou vlastně životem Helen. 

2. V celé knížce je spousta velkých témat od šikany a drogové závislosti, přes nejrůznější partnerské krize, rodičovskou odpovědnost, trable při zakládání vlastní živnosti až po krize osobní. To všechno v poměrně odlehčené a uvolněné porevoluční době. Bylo pro vás náročné se takovými tématy zabývat a zhutnit je do jednoho příběhu?

Pokud člověk sám něco prožije, není náročné uspořádat své vzpomínky do příběhu, obzvláště, jak jsem přiznala na Pointě, některé důležité momenty v životě jsem si v průběhu let zapisovala do poznámek. Nechtěla jsem nic zveličovat ani přikrášlovat, chtěla jsem, aby kniha byla pravdivou vzpomínkou na život,

kterým jsme si prošli a aby si čtenáři připomněli mezníky, které už jsou možná zapomenuty. 

3. “Tak už dost” je v každém případě titul, který má hodně co říct, hlavně mladší generaci, která za prvé nezná dobu, ve které se vše odehrává a spousta problémů, které tu hlavní hrdinové řeší je třeba teprv řešit budou. Na koho ale cílíte vy sama? Komu byste knížku doporučila?

Moc jsem o tom přemýšlela, každá generace by si v knize našla to své, přesto bych to cílila hlavně na ženy od středního věku a výše a nejen podnikatelkám. Mladí hledají fantasy žánr, který je plný napětí v nereálném 

světě. Přesto by mohla být kniha pro ně poučná, aby poznali dobu, ve které prožili své mládí jejich rodiče. Starší generace uvažuje již realisticky a mnohé ženy si v knize připomenou situace, které prožívaly ve své rodině i v zaměstnání. Zároveň by kniha měla být pro čtenáře povzbuzením, ale i varováním, že nic se nemá přehánět, vždy je tu nová cesta, kterou člověk může nalézt a začít znovu. 

4. Obrovsky vyhrocená je pak situace, kdy hlavní hrdinka onemocní a dojde, řekněme k velkému sebepoznání, že nemusí být ve všem jedinečná a dokonalá, jak je tomu na počátku. Co vás vedlo k rozhodnutí takto vše vyhnat do extrému? Dalo se to napsat třeba i jinak?

Jak už jsem předeslala, kniha je vyznáním reálného života. Postava Helen nemá ukazovat svou jedinečnost a dokonalost, ale měla by před ní varovat. Žena, která si myslí, že může zvládnout vše, navíc se to od ní často očekává, je nesmysl. Jak píši na konci knihy, je třeba nalézt cestu k vyváženosti mezi prací a osobním životem, abychom unikli pasti stresu a vyčerpání, které často vedou k napjatým vztahům a oslabují naše zdraví. Tím, že budeme rozdávat úsměv a pozitivní energii, podpoříme nejen své zdraví, ale staneme se lepším vzorem a oporu pro ty, na kterých nám záleží.

5. I přes všechna ta vážná témata tu ale najdeme i humor, nadsázku a sarkasmus, které to vše docela mile odlehčují a přinášejí čtenářům i naději. Vidíte ji v životě a v těžkých okamžicích i vy? Dá se ze všeho v životě vyjít jako vítěz?

Nechtěla jsem, aby kniha působila pesimisticky, naopak by měla čtenáře pobavit a ukázat, že život, jakkoli je těžký, se nechá brát i s humorem. Chvíli je tma, ale pak zase vyjde slunce, které je dárcem energie. Když se ohlížím zpět, nebyla to lehká doba, ale vždy jsme si našli i to pozitivní. Nelze ze všeho vyjít jako vítěz, ale je třeba se s porážkou smířit a najít novou cestu, nebát se začínat znovu. Po nějaké době zjistíme, že náš pád byl naším vítěztvím.