Audioknižní výzva od Audiolibrix je už za svojí polovinou a protože je i tohle období tím ideálním k poslechu audioknížek, i když jaký období není vhodný k tomu si nechat nějaký příběh vyprávět, že jo, tak pro vám dneska mám opět čtyři typy na něco pěknýho k poslechu. Během čtrnácti dnů bych vám na youtube i ráda vydala video o audioknihách ať máte co nejpestřejší povědomí o tom, s jakými audioknihami jsem teď trávila svůj volný čas, kterýho teď bylo vlastně docela dost. No a když sme u těch videí, tak jen připomínám jedno z těch starších, kdyby vás náhodou minulo. :) A ještě jedna věc. Audiolibrix má teď skvělý letní typy na audioknihy, který sou rozdělený podle výbornejch letních drinků, takže pokud rádi přes léto posedáváte s nějakým barevným pitíčkem s ovocem, paraplíčkama a alkoholama, tak mrkněte na jejich web a prolustrujte. Tak a teď už k mým dnešním čtyřem typům.
1. Smečka: o Smečce už ste u mě slyšeli dost a dost, řekla bych, ale ono to má svoje opodstatnění. Tahle povídková
antologie je totiž fakt výborná. Pravda docela drsná, brutální a sadistická, ale taky dramatická, dojemná a člověka fakt nutí trošku přemýšlet nad sebou, nad svým přístupem a postoji. Jasně, pořád sou to klasický hororový a fantasy povídky, který splňujou všechny požadavky čtenářů na tenhle žánr, ale s každým dalším příběhem dostává člověk i něco navíc. Libor Böhm vám každou povídku odvypráví s grácií a tou správnou aranží. A i když by se mohlo zdát, že jeden člověk toho s různorodostí stylů psaní a vyprávění moc nepořídí, opak je pravdou. Zvládnul to úplně skvěle a každá z povídek se tak stává jedinečnou a výjimečnou, přesně tak, jak si zaslouží.
2. Tajemství pramenů: vážení přátelé tohle je vůbec to nejlepší, co sem za tenhle měsíc slyšela. No dobře, ještě je tu to Pokání, o kterým budu mluvit za chvilku, ale i tak. Kdo mě už nějakou dobu sleduje i jinde, než tady, určitě zaregistroval to, jak moc mám tuhle autorku ráda. Má skvělý styl psaní, ví moc dobře, co chce svými příběhy říct a pracuje s motivy, které jsou mi opravdu blízké. A Tajemství pramenů je bezkonkurenčně tím nejlepším, co mi McMahon prošlo rukama, no spíš ušima. Kanopa si v tomhle směru fakt zaslouží můj upřímný dík, protože od doby, co jsem "prameny" kdysi četla a naladila se na jejich tichý temný bublání, sem si nepřála nic jiného, než dostat je jako audioknihu. A Jitka Ježková si zaslouží poklonu, protože každý příběh, který namluvila se vám fakt zažere pod kůži.
3. Moře klidu: ehmmm, Moře klidu byla oproti těm dvěma předchozím audioknihám fakt podivnost podivná. Nejenže se tu prolínají dvě časové roviny, což nikterak nevadí, ale ono si to hraje s časem úplně kompletně. Teď vás nechci odradit a navodit atmosféru filmu "Paradox času", kterej mimochodem fakt miluju, stejně jako tu knihu, ale člověk u toho holt musí dávat trochu pozor aby se do toho nezamotal. Jako jo, není to úplně odpočinková záležitost, ale pokud přistoupíte na pravidla hry a uznáte, že není jen jeden vesmír, jeden čas, jeden prostor a že těch možností je triliarda a navíc prolínající se, dostanete skvělou a velmi zajímavou
audioknihu s detailně promyšlením příběhem a geniálně vypointovanou zápletkou. Navíc s menší návštěvou kosmosu a naší, ne tolik vzdálené budoucnosti. A to je přesně to, co fakt chcete.
4. Pokání: a tohle je naprostá klasika a literární skvost v zahraniční literatuře. Velké téma, zpracované bez pozlátek a příkras, navíc s maximálním využití krásy jazyka - a to jak v popisech prostředí, tak i v dialozích postav a vykreslení atmosféry, která se z idylické pomalu a jistě mění na poměrně tíživou a neutěšenou.
McEwan tu vykresluje moc jakou mají slova vyslovená puberťákem, jež si realitu, která je mu nepohodlná - z mnoha důvodů z nichž se některé dají i pochopit - přikrášlí a přibarví podle své libosti. A to i přesto, že svým jednáním může velmi snadno ublížit ostatním. Co mě na tom opravdu bavilo, byl fakt, že hlavní protagonistce všechno, co nám říká můžeme, ale taky nemusíme věřit. Je chytrá, raněná, rafinovaná, přesvědčivá...a co si budem, takovým holek, který klidně můžou být označené za lhářky, i když nejsou, je na světě spousta. Tak proč o slovech té naší pochybovat?
Komentáře
Okomentovat