Babylon a moderní člověk

Mám dojem, že v současné době vládne čtenářům i knižnímu trhu spíš taková ta jednoduchá, bláhová a z mého pohledu velmi plytká instantní poezie, která sice plnohodnotně plní funkci snadného a mainstreamového čtení, které modernímu čtenáři vyhovuje, ale dohromady nic nepřináší. Její čtenáři nejsou nuceni hledat v ní víc, pátrat v sobě, otevřít se velkým myšlenkám a zapracovat na svém vnímání světa i sebe samých. Přesně s takovou poezií ale aktuálně přichází Patrik Kohout, který ve svých básní často pláče právě nad společností, jejím chováním k sobě navzájem, k přírodě, ke každé malé věci, která náš svět dělá tím, kým je.

Já osobně v chci v poezii nacházet víc, než jen uhlazené fráze. Nerada ji analizuju, myslím si, že to se vrcholně nehodí, ale ráda se jí nechávám prostupovat, chci aby se vpila do každého póru mojí kůže, do každého zákrutu mozku, do toho nejhlubšího dna mého těla, tam se zahnízdila, zakořenila a začala kvést. Zkrátka a dobře…poezie by k nám měla promlouvat, měla by být něžným i krutým dialogem s jejím autorem, nahlédnutím do duší lidí a odhalením toho, co je trápí, co je bolí a snahou čtenáře nahlédnout na svět autorovýma očima. Snad je jasné, co jsem tím teď chtěla říct.

Mluvila jsem tu o tom, že poezie ukazuje to, co autora tíží, co ho bolí a co pro něj dělá svět místem, v němž se mu těžko žije. To všechno v Babylonských elegiích najdete a je to určitě dobře. Nicméně…Patrik Kohout tu otvírá i tu druhou stranu svého vnímání. Ukazuje obsurditu našeho jednání, krásu přírody, sílu lásky, intenzitu nejen temných, ale i těch sluncem zalitých prožitků, které nám přinášejí obyčejné a často rutinní dny a světlou stránku člověka, který sice není svatý, ale má i svoje dobré stránky, které bychom neměli přehlížet.

Babylonské elegie přináší vše, co od dobré sbírky básní očekávám. Intenzitu, velká témata, krásu češtiny, sílu myšlenek. Pohlcující temnotu, do které se zaboříte jako do bahna i krásu zelených luk plných pestrobarevných květin. Satiru a humor tu autor podává v kulisách mytologických příběhů s vůní těžkého vína a nespoutanosti, které tehdejším myslitelům otvíraly mysl a přinášely velké příběhy a otázky, na které hledáme odpovědi dodnes. Každý z textů v této básnické sbírce je plný nejen krásných slov, ale i lásky, naděje a víry v člověka, který se jednoho dne chytne za nos a udělá svět lepším místem. Takovým, ve kterém by chtěl skutečně žít.