Jaký byl Červen 2024

Zdar a sílu v sýru! S tím vším, co se teď děje, sem se s vámi úplně zapomněla podělit o to, jak sem se měla v červnu. Nebylo to sice tak kulturní jako předchozí měsíce, protože jak všichni dobře víme, v létě kultura spíš odpočívá, ale i tak to stálo za to. 🙂 Ono je to totiž celý o tom, že si člověk musí život umět udělat hezkej. Je třeba dělat věci co vás baví, být s kamarády, podnikat nějaký super věci. Jasně, je to i o tom, že občas prostě musíte udělat něco, co vás neba, ale z takových věcí je fajn si tu zábavu udělat. Nebo ne?

No, ale teď k tomu, co se u nás dělo. Co bylo moc fajn, tak byla pravidelná návštěva Martinový maminky, která si v létě dává každoroční kolečko návštěv po příbuzných. Vzhledem k tomu, že větší část má právě tady na jihu a sama bydlí na Moravě to má vždycky celkem na dlouho. Znáte takový ty fóry o tchýních a jejich příšernostech? Tak tady to fakt neplatí. Ona je fakt báječná. Možná občas přehnaně starostlivá, ale lepší tohle, než totální nezájem a ignorace. A co si budem, taky by mohla být jako moje matka a to fakt nechcete. Co se ukázalo trochu jako problém byl fakt, že sem jeden den musela odjet na kliniku pro stimulační léky, kterých bylo celkem hodně a navíc je musíte mít v lednici, což taky není místo, kde mi se taková věc dala nějak nenápadně schovat. No, ale já sem děvče kreativní, tak se ta moje cesta nějak okecala a všechny ty jehly, krabice a věci sem zahrabala pod saláty. :)

Když sem zmínila ty saláty, tak mi zase začala sezóna skvělý farmářský zeleniny, kterou si budu až do zimy objednávat ve Výběru. To je totiž jedna z mých obrovských jarně letních radostí, protože tahle zelenina je tisíckrát lepší, než ta, co si koupíte v obchodě. Jasně, člověk nikdy neví, co uvnitř tý bedýnky bude, ale o to víc možností se vám pak nabízí. O těhle bedýnkách už sem vám určitě někdy někde psala a jestli máte ve svým okolí nějakou takovouhle možnost, tak ji doporučuju plně využít, protože nic lepšího svýmu tělu nemůžete dopřát. A navíc tím podpoříte lokální farmáře místo nějakýho korporátu, kterej ovoce a zeleninu bere bůh ví odkud.

No a jak ste pochopili, začala jsem taky se svojí první stimulací, která mě pomalu a jistě zas přiblížila miminku. Po ní už se totiž nastupuje k odběru vajíček a následně i transferu emryí. To ale patří do jinýho článku, který pro vás mám nachystaný na příští týden. Ale tak aspoň se budete mít na co těšit. 

Nějaká kultura ale byla, protože naše divadlo

každý rok pořádá velkou zahradní slavnost a hromadu představení, kterými se uzavře celá sezóna. Před divadlem si tak objevila instalace ruky Kryštofa Hoška, která ukazuje palec nahoru jako upozornění na náš postoj k sociálním sítím, ke gestu, jímž ukazujeme, že je všechno O.K. a vlivu sociálních sítí na nás, naši psychiku a vnímání věcí. Tradičně vystoupili i akrobati ze skupiny Loosers Company, který mi každej rok a každým představením vezmou dech. Fotky z celé akce můžete ostatně vidět nejen na instagramu, ale i ve velkém albu na FB, tak tam se můžete pokochat. a věřte mi, že je čím.

Fajn byla taky moje týdenní dovolená, kterou jsem sice trávila právě na tý stimulaci, ale o to víc bylo důvodů si vše užít a trošku si dopřát. Takže nechyběly knížky, procházky, kafíčka, zmrzliny...a taky za námi byl Martinův bratranec, takže si kluci udělali docela pěkný odpoledne a večer. Jasně, poseděli sme u nás v hospodě na zahrádce všichni, ještě s pár místníma kámošema a bylo to hrozně příjemný. Já sice bez alkoholu, protože na ty léky se pít úplně nesmí, ale člověk se může fantasticky bavit i bez toho. No a protože bylo skvělý počasí, tak sme si druhej den střihli odpolední vejlet do Prahy do Kytary.cz, kde si chtěl Martin vyzkoušet jednu z nových kytar, po který docela dost toužil. Ke koupi sice nedošlo, protože nebyla úplně podle jeho gusta, ale tu návštěvu si užil a to je, myslím, podstatný.

No samozřejmě sem chodila i normálně do práce a pracovala na nějakých knížkách na Pointě. Co bylo v tomhle směru úplně neskutečný, tak nejen, že mě tady začali oslovovat autoři docela hojně - určitě víc, než na začátku - a to nejen na různá doporučení od těch, se kterými už jsem spolupracovala, ale i proto, že je zaujala moje práce a co je úplně nejvíc, tak i v rámci doporučení samotného teamu, který Pointu tvoří. To je fakt něco, s čím jsem nikdy nepočítala, o čem se mi ani nesnilo a co sem vůbec nepředpokládala. Toho si obrovsky vážím. Tak doufám, že se knížkám bude dařit a budete si je moct brzy přečíst. Mimochodem s autorkou jedné z nich, Beou Šašovou, na jejíž knížce sem pracovala a která vyjde už začátkem srpna, pro vás chystáme epizodu podcastu a po létě se s ní budete moct potkat i na streamu na instagramu, takže koho vydávání kniha na Pointě zajímá, budete se o něm moct něco dozvědět.

Tak...hele, to je asi všechno. Jako jo, o tý stimulaci bych se tu mohla fakt rozepsat, ale všichni víme, že téhle naší cestě věnuju samostatný články, takže nebudeme narušovat koncepci. Jooo a taky sem si obarvila vlasy na zeleno, všimli ste si? :)