Během psaní se své příběhy snažím vidět jako film //5 otázek pro Vojtěcha Lichého//

Pro Vojtěcha Lichého je literatura nedílnou součástí života už po mnoho let. S psaním knih začal už ve svých deseti letech a od té doby ho to nepustilo. Během let tak vymýšlel nové a nové příběhy, které poté dál rozpracovával. Psaní je něco bez čeho si už svůj život nedokáže představit a je to pro něj i způsob jak může ventilovat své myšlenky a pocity. Navíc ty možnosti něco vytvořit a poté se z toho radovat jsou nenahraditelné. Vystudoval jsem obor Informační služby – knihovnictví na SPŠ strojnické a SOŠ prof. Švejcara v Plzni a v současné době pracuje již pátým rokem jako recepční v casinu což je práce, která je literatuře opravdu velice vzdálená, ovšem poskytla mu mnoho inspirace pro budoucí projekty. Kromě literatury ho také velice baví třeba šachy, jízda na kole nebo plavání. V dnešním rozhovoru se trošku víc pobavíme o jeho prvotině Big game, kterou aktuálně můžete podpořit na Pointě.

1. Big game je takovou parafrází na nejrůznější podivný reality show, který běží v televizi a všichni je dost hltají. Jste jejich fanoušek nebo se jim touto cestou spíš vysmíváte?

Já osobně jsem fanoušek, ač i mně některé připadají dost bizarní a hloupé. Big game je i soutěž, kterou bych i rád někdy viděl v televizi a myslím si, že i ona by si našla mnoho diváků, kteří by netrpělivě čekali na její epizodu, aby se dozvěděli, jak se bude dál vyvíjet.

2. Hlavní hrdinkou je slečna, která si tuhle soutěž přeje stůj co stůj vyhrát. A to i přesto, že by to do ní člověk úplně neřekl. Ze začátku čtení třeba mě osobně i v něčem dost štvala. Zas jí nelze upřít poměrně rychlý psychický vývoj, což je v rámci celé hry docela přirozené. Jak ji vidíte vy jako autor?

Zuzku vnímám jako postavu, kterou jsem i v některých ohledech sám dost obdivoval, že se nechtěla vzdát i v okamžicích, kdy já třeba osobně bych své snažení již dávno ukončil. I přesto jak moc naštvala svoji mámu, šla si dál za svým. Ač může v některých případech čtenáře třeba i štvát, tak aby si dokázala svůj sen splnit, musela mnohdy překonat překážky, které třeba i nechtěla, ale neměla na výběr.

3. Když jste začal svoji knihu psát, vzal jste si z podobných pořadů třeba nějakou inspiraci? 

Rozhodně, tyto pořady mi byly velkou inspirací třeba zrovna při vymýšlení úkolů, se kterými se musí soutěžící poprat. Big game je obrazem soutěže, kterou bych i sám chtěl moderovat. Jako malý jsem měl takový sen, ovšem literatura u mě nakonec vyhrála a i tento sen byl jednou z největších inspirací k sepsání této knihy. 

4. Při čtení jsem hodně myslela i na knihy typu Hunger Games. Ty se v jednu chvíli staly velkým literárním i filmovým fenoménem. Přál byste si aby i Big game dosáhla takového úspěchu byť jen v českém rybníčku?

Velice by mě to potěšilo, kdyby se mojí knize povedlo dosáhnout takové popularity. Sám jsem velkým fanouškem knižní série Hunger games. Během psaní se své příběhy snažím před sebou vidět jako film a pokud by se tato kniha povedla někdy zfilmovat, mohlo by to také rozšířit povědomí o ní mezi širší obecenstvo a třeba i přilákat nové čtenáře. 

5. Budeme doufat v úspěšnost crowfundingové kampaně, kterou teď můžou potenciální čtenáři vydání knihy podpořit. Je to poměrně nejistá hra, budete zkoušet v případě neúspěchu třeba nějaké jiné nakladatelství nebo způsob vydání knihy?

Něco přes dva roky jsem s tímto rukopisem oslovoval různé nakladatele, ale bohužel jsem neuspěl, tak jsem se nakonec rozhodl zvolit vydání mojí prvotiny přes nakladatelství Pointa, které je podle mě skvělým způsobem jak dost na literární scénu autory, kteří se takto neúspěšně snažili udat své rukopisy. Pokud se kampaň tady na Pointě povede a kniha vyjde, rozhodně se budu dál snažit oslovovat nakladatele a pokusit se třeba i s některou z mých budoucích knih takto prorazit.