Takový normální dokonalý dny //V kině No. 4//

Dokonalé dny byly první letošní film, který nebyl ani smutnej, ani drastickej nebo brutální a dramatickej. Takový se v mým filmovým repertoáru moc nevyskytujou a do kina na nějaký český komedie, zahraniční animáky a podobný snímky fakt nechodím. Nicméně filmový art klub našeho kina mi nabídnul právě tenhle film a vzhledem k tomu, že se velkej fanda psychologicky propacovanejch a právě těch artovějších snímků, tak sem nemohla odolat. A rozhodně to byl jeden z nejmilejších a takovejch nejčistších filmů, který sem letos viděla.

Hrozně nerada bych vám tu prozradila to největší překvapení, který na vás čeká, protože to hrozně umocní celej ten zážitek, takže se pokusím moc nerozvášnit. A asi by se teda hodilo ve zkratce říct, o čem to je. Sledujeme hodně stereotypní a vlastně dost jednotvárnej život staršího muže, jehož náplní práce je starat se o čistotu místních veřejných záchodků. Svojí práci dělá vlastně rád, strašně pečlivě a svědomitě a dává si fakt záležet na preciznosti i respektování veškerého soukromí. Má svoje klasický, zaběhnutý rituály, dost minimalisticky zařízený byt a pár knížek z antikvariátu. Je to takovej tichej, milej, přívětivej člověk, ze kterýho vyzařuje děsnej klid a pohoda. No a aby bylo na co koukat, tak samozřejmě dojde k jistýmu zvratu, kterej by zdánlivě mohl životní pohodu našeho hrdiny narušit, pokud by mu zavdal příležitost. 

Jako poměrně často, tak i tady podotýkám, že

tohle není úplně film pr každýho. Je to dost minimalistický a to jak do jednotlivejch záběrů, který sou i poměrně dlouhý, tak i do jakýchkoli dialogů. Nějaký dlouhý debaty a diskuse tu fakt nečekejte. Všechno je tu postavený spíš na scéně jako takový a na tom, co je vám, jakožto divákům, zrovna vyprávěno. Určitě je to snímek, kterýmu je třeba pocitově naslouchat, pojit se na hlavního protagonistu a trošku se i zamyslet nad tím, že i zdánlivé banality a obyčejnosti lze vidět velmi pestře.

Dokonalé dny byly fakt velkej a takovej poklidnej zážitek, kterýmu ovšem nechtěla hloubka, myšlenka, přesah a vlastně i velké poselství. Vlastně to takto bylo mnohem mnohem lepší, než hloupé, nic neříkající dialogy, který ve vás neprobudí žádnou emoci a nezanechají hlubší dojem.