I Neviditelný muž má svůj vlastní příběh

V září sem měla možnost si užít dva skvělý a krásný knižní křty v Praze. O tom prvním, kdy sme v Knihkupectví Krakatit zatloukali hřebíky do románu Viléma Koubka už sem vám psala a mohli ste vidět už i fotky. No a o tom druhém, který byl, mimochodem tím nejhezčím za letošní rok, bych vám ráda napsala dneska. A koho by zajímaly třeba i nějaký videoukázky, tak vyčkejte, bude opět po pauze první měsíční vlog, kde všechno uvidíte. :) 

Musím říct, že tahle akce byla hrozně fajn a sem moc ráda, že sem měla možnost na ní jet. Je fakt, že to vyšlo docela dobře, protože ten den sem měla v Praze nějaký doktory a s tím spojený zařizování, ale co si budeme, tohle není úplně příjemná aktivita, takže vyrazit si pak na knižní párty s koncertem bylo neskutečně příjemný. Navíc prostředí Café Husovka, kde se to všechno odehrávalo, byla hrozně příjemný a vyloženě podle mýho gusta. Skvělý filtrovaný kafe silný tak akorát, přívětivý prostředí s krásným výhledem a zahrádkou a i ten gintonic, co sem si pak dala byl přesně takový, jaký mám ráda. Jooo bydlet v Praze, tak tady budu o víkendu sedět, číst si, psát a pracovat a nebude mi chybět nic.

Kdo už mě nějakou dobu sledujete, tak určitě víte, že knihy Bianci Bellové pro mě hodně znamenají, pravidelně se k nim vracím, nechávám se do nich vtáhnout a užívám si jazyk i styl jakým sou vyprávěné. Jo, skvělých a výjimečných autorek máme v současný době dost, zvlášť v případě těch, sdružených kolem Nakladatelství Host, ale Bianca patří bezpodmínečně mezi tu špičku špičatou a když použiju slovo elitní, tak ani tím nebudu daleko od pravdy. Minimálně já ji tak vnímám, takže pokud máte jiný názor, vaše věc, ale hádat se kvůli tomu nebudeme, jo? Což ovšem neznamená, že nebudu ráda za doporučení knih té vaší knižní špičky, to samozřejmě ano, takže klidně pište, já si ráda poštu něco, co třeba neznám. Nicméně na tvorbu Bianci Bellový mi nešahejte, prosím.

Termín knižní párty, kterej sem použila byl, řekla bych, úplně správně zvolenej, protože Bianca Bellová si ze křtů svých knížek umí udělat krásný, přátelsko-rodinný oslavy svých příběhů, kde se člověk cítí vážně skvěle, vítaně a tak nějak vpluje do kolektivu stržen celkovou atmosférou. O hudební doprovod se postaral Adran T. Bell a jeho hudební hosté i náhodní kolemjdoucí, respektive jeden z nich, protože Biancu přišla podpořit i další skvělá česká autorka Iva Hadj Moussa s manželem, nadšencem do hudby a skvělým muzikantem, takže by byla škoda takových návštěvníků nevyužít a nepřizvat je, že jo. Nicméně hlavní hvězdou večera byla samozřejmě nejen kniha Neviditelný muž, což je velmi vizuální a emočně silný román, ale především i jeho autorka, která ho nejen lehce představila, ale přečetla i pár ukázek pro ty, kteří se jím ještě nestihli nechat pohltit.

A nesmím zapomenout ani na vynikající občerstvení, o které se za jedno postaral personál kavárny, ale taky autorčini přátelé. Podávalo se třeba i maso na švestkách, což je pokrm, pro zmíněný román, řekněme ikonický. Minimálně je jeho vůní celkově tak nějak prosycen a tak bylo moc fajn ho ochutnat a být tak celému příběhu zase o kousek blíž. Člověk měl tak celou dobu pocit, že se ve dveřích objeví některý z protagonistů oslavované knížky a začne svůj příběh skutečně vyprávět a rozvíjet. Takových večírků je vážně málo a tak tu opět zmíním svůj vděk i nadšení z toho, že sem u toho mohla být a užít si tuhle výjimečný křest spolu s autorkou a jejími hosty. A víte co? Moc bych si přála z téhle knihy i audio, protože nechat si Neviditelného muže někým vyprávět stejně, jako moje oblíbené Jezero.