Jaký bylo Záři 2024?

Musím říct, že sem byla hrozně moc ráda za neskutečně nabitý a i pracovně dost narvaný září. A to dohromady z jednoho prostého důvodu. Zajedno to pro mě byla hrozně moc vydatná duševní potrava, kterou prostě pro svoje běžný fungování a duševní pohodu potřebuju - a tady patří velký dík Martinovi, že kvůli tomu všemu nekafrá a nechává mě lítat s foťákem po akcích, psát v klidu po kavárnách nebo doma v posteli, do noci se probírat fotkama a dělat všude kolem sebe bordel obsahující knihy, bloky, poznámky, kabely, hrnky, sklenice...to totiž fakt není samozřejmost a řekla bych, že málokdo má doma takhle chápavýho a vstřícnýho partnera. - a za druhý sem si tímhle vším skvěle vyplnila čas a pomalu tak krátila čekání na další menstruační cyklus, se kterým si budu moct nasadit nové léky kvůli říjnovému transferu. A co si budeme, to je až děsivě důležitý, protože si nedovedu představit, že bych nic z toho co dělám nedělala a plácala se doma od ničeho k ničemu. To by moje pochroumaná hlava a vrozená netrpělivost absolutně neustály. :) A taky sem vám měla aspoň co sdílet, o čem psát a třeba vás i nalákat na nějakou akci, autora, knížku. Což vás doufám baví. Nebo to tak nějak usuzuju z toho, jak na moje příspěvky reagujete. Za to zas patří velký dík vám, to tu opakuju pravidelně a pořád to platí. :)

Jasně, spoustu z toho, o čem tu dneska budu mluvit už ste viděli - minimálně na instagramu nebo v nějakém vlogu, protože ze dvou velkých záříjových akcí sem natáčela právě i samostatný videa, přičemž z Tabooku vycházely každý čtvrtek i bonusové epizody podcastu Skleněná slova, jejichž ochutnávku najdete i na youtube - mimochodem, v tomhle bych ráda do budoucna pokračovala, pokud se to bude hodit a přijde mi to zrovna vhodný nebo nějak zajímavý. To byste mi vlastně klidně mohli dát i vědět do komentářů, co by vás v tomhle směru tak zajímalo, jestli je třeba téma, který bych tímhle způsobem mohla otevřít nebo zkrátka cokoli, co vás napadne. Však máte volné ruce a plně otevřený prostor, tak se nebojte toho využít.

No, kromě zmíněnýho Tabooku, jehož atmosféru už sem vám zprostředkovala právě prostřednictvím fotek na FB a instagramu a taky v rámci vlogu na youtube, proběhla třeba i Noc literatury, což je celorepubliková, skvělá literární akce, kterou sem vám ukázala právě stejnými "prostředky", řekněme, jako Tabook, takže pokud ste ještě neviděli, máte možnost. V tomhle směru je Tábor fakt fantastický a otevřený město, který mi nabízí prakticky stejný kulturní a literární vyžití jako třeba Praha, což je, aspoň co si tak všímám, poměrně jedinečná záležitost, která pro spoustu jiných měst není úplně přirozeností - a jooo, v tuhle chvíli můžeme otevřít i diskusi o tom, proč tomu tak je, takže i v tomhle směru určitě ocením nějaký komentáře a vaše zkušenosti s kulturou a literárním vyžitím ve městě, kde žijete, takže pokud k tomu máte co říct, sem s tím. :)

Tak, co dál. Jooo taky bylo senzační Listování s

úplně parádní hostovskou knížkou, trošku detektivkou, trošku humornou záležitostí a trošku gangsterkou, což je možná poměrně bizarní kombinace žánrů, ale dohromady ten román, jasně, měla sem říct o kterou knihu jde, že jo?, takže náprava, bavíme se o parádní ujetosti s názvem Vraždi všímavě, která rozhodně stojí za přečtení a pokud máte tu možnost, tak i na představení vyražte. Bude se vám líbit. Nebo na nějaký jiný, Listování má dost bohatý repertoár, ve kterým si vybere fakt každej. A šokující teda bylo, že sem se tam potkala s kamarádkou a zjistily sme, že na tyhle představení chodíme už nějakých deset let, což je teda docela haluz. 

Teď mi jako došla jedna věc. Já si vždycky, když píšu tyhle měsíční shrnutí, přemýšlím nad tím, jestli sem v tom daným měsíci měla nějaký okamžiky, kdy vyloženě odpočívám. A každej měsíc zjišťuju, že takových momentů moc není, protože i když si čtu nebo poslouchám nějakou audioknížku, tak jde většinou o nějaký spolupráce případně čtu knihy pro spolupráci s Pointou, takže i čtení je mi vlastně prací. Nicméně ty hezký chvilky u kafe a koláče si nesmírně užívám. A taky chodím fakt hodně pěšky, což je můj velkej relax. Jooo a nezapomínejme na moji zálibu v návštěvách kina. To si fakt užívám. Ostatně právě proto vám o snímcích, co sem takhle viděla tak ráda píšu. 

A na knižní akce sem si vyrazila i do Prahy, protože by mě fakt mrzelo, kdybych tam nebyla. Skvělej a hrozně sympa křest románu Zatloukání hřebů Viléma Koubka v Krakatitu byl fakt epic. Ostatně už sem vám o něm taky psala a kdo kouká na můj FB nebo instagram, tak viděl i docela dost fotek. Nooo a taky se pokřtil Neviditelný muž Bianci Bellové, kterej je vrcholem letošní literatury. A tahle akce byla bezkonkurenčně tím nejhezčím křtem, na kterým sem letos byla. Taky vás čeká text, nebojte se nic jen co se trochu zmátořím, protože mám nějakou nemoc a není to úplně faaajn. Navíc to musím vyležet, protože v pátek bude stream a nechci v něm smrkat a tak. Takže já du ležet, abych měla sílu vám zas psát. 🙂