Jde o stavění cestiček a mostů //5 otázek pro Jiřího Ventluku//

Jiří Ventluka je důchodce – pamětník programátor s doktorátem z matematiky. Když před ním vyvstala příšerná představa důchodu, začal si říkat, co vlastně bude dělat. A protože už dříve rád psal různé příběh, nejen ze života, ale i ty fiktivní, rozhodl se psaní opět naplno věnovat. Absolvoval proto kurs psaní (Mám talent s.r.o.) s perspektivou literární tvorby. Zajímala ho především sci-fi literatura, takže napsal několik povídek z tohoto žánru, přičemž hned dvě mu vyšly ve sborníku Kočas. Pro časopis CHIP pak napsal sérii fiktivního příběhu Johna Kopečka (potomka českých emigrantů v Americe). První příběh se setkal s překvapivě příznivými ohlasy, a tak byl požádán postupně o další dvě pokračování. Před časem Jiřímu Ventlukovi vydalo nakladatelství Rosier knihu „Motýl v pavučině“. Momentálně připravuje k vydání svůj druhý román Jiný, který můžete podpořit v crowfundingové kampani na Pointě. No a právě tomuto románu se budeme věnovat v dnešním rozhovoru.

1. Vaše knížka se v mnohém liší od těch, které s tématikou LGBTQ+ v dnešní době objevují na pultech knihkupectví. Ty jsou povětšinou určeny puberťákům, případně mladým dospělým, čemuž odpovídá i věk hlavních hrdinů a styl psaní. Proč jste se rozhodl tohle téma otevřít právě v rámci…řekněme starší věkové kategorie?

Je to téma, které v současné době hýbe společností, a to nejen u nás ale v celém světě. Problém je v tom, že mládež je často mnohem tolerantnější a vnímavější k těmto lidem než dospělí. Faktem je, že pokud narazíte na komentáře pod článkem, týkajícím se této skupiny lidí, prakticky vždy bývá odsuzující text dílem starších lidí, což je vidět na stylu vyjadřování a velmi často i na pravopisu. Takže jsem orientoval příběh právě na kategorii starších čtenářů a středního věku, ve snaze ovlivnit jejich mínění. Tím nechci říct, že by si ji se zájmem nemohla přečíst i kategorie ‚young adult‘. Existují v zásadě dvě skupiny lidí. První jsou zarytí odpůrci, a tam by to bylo asi, jak se říká, házení hrachu na zeď (často se to formuluje poněkud tvrději o házení perel). U druhé skupiny se buď vlamuji do otevřených dveří nebo se má snaha zobrazit tyto ‚jiné‘ lidi v odlišném světle může ukázat jako pozitivní krok – takový malý můstek k jejich porozumění.

2. V románu Jiný se řeší problematika transgenderu, kdy se dospělý, dovolím si říct, že i zralý muž, vyoutuje vlastní manželce s tím, že si celý život přál být ženou. Má tenhle příběh nějaký reálný základ, se kterým jste se setkal?

Ano, vychází z příběhu skutečné osoby. Nicméně shoda se skutečností je pouze na prvních asi šesti stranách, ten zbytek je jen můj narativ a fantazie.

3. Přijde mi skvělé, že se i vaše generace, která bývá k téhle tématice spíš skeptická a de facto neotevřená, si ve svých řadách témata LGBTQ+ komunity a problémy, které si tito lidé musí ve společnosti řešit, tyhle věci vnímá i na té pozitivní rovině. Jak se k tomuhle všemu stavíte vy sám? Otvíráte taková témata třeba i mezi svými přáteli, rodinou?

Sám se potkávám v práci a mezi známými s několika ‚jinými‘ lidmi a v podstatě jsem se nikde nesetkal tváří v tvář s nějakým konfliktem v okolí. Otázkou je, zda ono okolí skutečně tyto lidi akceptuje, nebo se jen tváří přátelsky aby zapadli do kolektivu, to nejsem schopen posoudit. Jiná situace je korespondence. Při žádosti o sponzoring knihy jsem se setkal s několika odsuzujícími odpověďmi, ale při takovém počtu lidí, které jsem se snažil oslovit, to bylo víceméně očekávané.

4. Ví vlastně vaše okolí, že jste napsal takovouhle knihu? Četl ji někdo z vašich blízkých? A jaké byly případně reakce?

Jistě, manželka, syn, vnuci, příbuzní, sousedé a známí. Několik ji četlo celou, zbytek jen přehled, uveřejněný na pointě. Setkával jsem se (možná až překvapivě) se samými pozitivními reakcemi, a to jak s ohledem na obsah, tak i na styl vyprávění.

5. Na začátku jsem zmínila, že je kniha Jiný skutečně jiná a má velkou šanci zaplnit díru na literárním trhu. Pro koho jste ji psal? Máte nějakou představu o tom, kdo by si ji měl přečíst?

Jak jsem se zmínil výše, i když se říká, že žádná kniha není pro všechny, nevím v tomto případě, jak vymezit okruh čtenářů. Myslím, že je jak pro muže, tak i pro ženy (možná pro ně trochu více) a stejně tak věkové rozmezí od dospívajících přes střední věk až po starší lidi. A přečíst si ji mohou všichni, kdo se zajímají a snaží pochopit tuto oblast lidského života. Nejde o propagaci LGBTQ+, nebo nějaké poučování. Jde o stavění cestiček a mostů. A když vás neosloví přímo téma, snad by se vám mohl líbit alespoň příběh jako takový.